Dragon slayer part 2 (mha)✔

50. varování

,,Musíte rychle pryč." Řekla matka a já jen kývl. Neboj se, nehodláme se tu zdržovat." ,,O to nejde Shouto. Tvůj otec počítal s tím že si pro toho chlapce přijdeš. Proto ho ještě nezabil, chtěl vylákat i Ejira když ho s tebou viděl. Bude mít takhle pod palcem jak lidskou říši, tak jejich slůj." Řekla ustaraně a mě zamrazilo. ,,A-Ale stráže..." ,,Hraničáři vás očekávali. Dojdou si pro vás." Tohle je zlý.

Seběhl jsem těch několik pater a následně jsem proběhl vstupem. Okamžitě mě zamrazilo hned z několika důvodů. Nehorázná zima, asi patnáct obrovských draků a hlavně ten Todorokiho pohled. Okamžitě se rozešel mým směrem a přirazil mě na zeď. ,,Au ty debile ! Co ti je ?!" ,,Kde je Midoriya a Kirishima ?" ,,Ts... Kiri vzal Dekua do tepla." Todoroki byl vztekem bez sebe, něco zaklel a pustil mě. Rozešel se směrem do věznice a já se setkal s pohledem nějaké ženy a hladově vypadajících draků. Vážně mě tu takhle nechal ?! ,,Ehm... T-Tak já už...Budu muset." Hlesl jsem a následně jsem se rozeběhl za tím půlencem.

S midoriyou v náručí jsem rychle proletěl tímhle komplexem a dostal se až k poklopu do tunelu. Zalezl jsem i se zelenovláskem dovnitř a uložil ho na zem. Ze zdi jsem vytrhl kus nějakého kořene, který jsem následně podpálil. I ta trocha světla byla v tuhle chvíli přínosem. Tady dole ten chlad nebyl až tak hrozný, takže jsem vymotal promrzlého Midoriyu z Bakugovo pláště a chvíli si ho prohlížel. Hlavně ruce měl dost zjizvené, ale to neznamenalo, že byl zbytek těla v pořádku. Na noze měl jednu krvácející ránu, která se musela otevřít někdy teď. Sundal jsem si z krku šátek a obmotal to kolem jeho nohy. Přišlo mi trochu blbé nechat ho tu ležet jen takhle, ale já sám nemám na sobě zrovna moc oblečení. Proto jsem ho po bližším prozkoumání zase zabalil do pláště. Nevypadalo to na žádné větší zranění, které by se v tuhle chvíli dalo nějak zachránit. Vše bylo už zanícené, nebo alespoň nějak zacelené. Jelikož všechny naše věci zůstali v taškách na sedle, neměl jsem mu jak víc pomoct. S povzdechnutím jsem si sedl k němu a vytáhl jsem si ho na klín. Nechal jsem zahřát své tělo a tím jsem zahříval i jeho. Bylo mi ho strašně líto. Takhle to dopadnout nemuselo. Ale žije a to je to hlavní, neodpustil bych si kdyby zemřel.

,,Todoroki ?! Tak už se sakra zastav !" Zařval jsem a on se poprvé za tu dobu opravdu zastavil a otočil. Překvapily mě ty slzy v jeho očích. ,,Poslouchej mě, Deku je tak nějak v pohodě. Přestaň vyšilovat." ,,N-Není v pohodě. H-Hraničáři...O-Otec to všechno plánoval... J-Já jsem takový idiot !" Hlesl a pak spadl na kolena a začal brečet. Co jeho otec plánoval ? Vždyť jsme žádné hraničáře nepotkali... ,,Icyhot... Co se děje ?" ,,Oni jsou v nebezpečí." Hlesl a já se podíval směrem kam ti dva měli zmizet. Kiri ? Kiri slyšíš mě ?! "Jo, už se vracíte ?" Alespoň že je všechno zatím v pohodě... Jo, ale vy dva na sebe dávejte pozor. Todoroki se tu teď složil a žvatlá něco o hraničářích. Buď ve střehu. "Tady zatím nikdo není, ale dám si bacha. Ty se postarej o něj."  To se ti řekne...