Dragon slayer part 2 (mha)✔

39.Rychlovka

Ráno jsem se probudil když mi zasvítilo slunce do očí. Jen jsem nespokojeně zabručel a přetočil jsem se na druhou stranu. Bakugo ještě spokojeně spal a usmíval se. Vypadal fakt roztomile. Z ničeho nic zamumal moje jméno ze spaní a přitáhl si k sobě polštář, který následně políbil. Vypadal fakt vtipně. Nechal jsem ho chrupkat a já sám si zalezl do koupelny. Dneska letíme do pustin... Opravdu jsem tam nebyl víc jak sto let. Od dob co jsem se bavil s Todorokim je to strašně dlouho a nevím co od toho čekat. Endeavor se k drakům nechoval nikdy hezky, natož k lidem. Navíc mi Todoroki říkal že ho děsí že to pouto nefunguje. Přeci jen, pouto má omezenou vzdálenost a Pustiny jsou fakt daleko. Nedokážu si představit, že bych byl na Shoutově místě, asi bych vyváděl ještě víc.

Byla mi celkem zima oproti celé noci, takže mě to donutilo otevřít oči. Místo Kirishimi jsem si u těla držel polštář, který jsem hned odstrčil. ,,Kiri ?" Zavolal jsem a jeho rudá hlava vykoukla ze dveří. ,,Dobrý... Jen jsem se ujišťoval že jsi zase někam neodletěl." Uchechtl jsem se a on s úsměvem přišel až k posteli, kde se na mě rozvalil. ,,Kiri měl by jsi se obléknout, nemůžeš tu chodit nahý..." ,,A komu to vadí ?" Zavrněl a přitáhl si mě do polibku. Jen jsem rychle střelil pohledem po hodinách, ale do srazu máme ještě času víc než dost. Během polibku jsem mu jsem rukama na boky, které jsem začal podvědomě hladit. Zavrtěl se mi na klíně a já tiše zabručel. ,,Co si dát ranní rychlovku, hm ?" Zasmál se a následně se mi přisál na krk. Hodlal jsem prohodit naše pozice abych byl zase nahoře, ale v tu ránu se ozvalo ťukání na dveře a už jsem viděl jak je někdo otevírá. Proč sakra nejsou zamčený ?!

V jednu chvíli jsem se nad ním tyčil a v druhou mě zase shodil z postele. Jen jsem bolestně zaskučel, ale to už nás mě dopadla deka. Myslel jsem že tuhle etapu válení se za postelí už mám za sebou... Co má vůbec s tím mě furt shazovat...

,,Mami ?!" Vyhrkl jsem překvapeně když se ve dveřích objevila, podle všech, moje straší ženská verze. ,,Katsuki, neruším ?" Zeptala se nejistě a já si jen odfrkl a nenápadně si hodil deku na klín. Asi všichni chápeme... ,,No co chceš..." Zabrblal jsem otráveně a snažil se ignorovat Kiriho stížnosti v hlavě. ,,Včera jsem tě tady už nezastihla, tak jsem to chtěla zkusit teď. Tvůj otec má teď dost problémů ohledně zkoušek, zraněných a podobně..." Řekla a sedla si vedle mě na postel. Sakra ta baba si umí vybrat chvíli.
,,A co já s tím. Naši draci nic neudělali, naopak. Bez nich by to mohlo vypadat jinak." Řekl jsem vážně a čekal nějaké kázání, ale to nepřišlo. ,, Já vím. Chtěla bych vám za to poděkovat." Jen jsem se na ní překvapeně podíval. ,, Je teda pravda že se umí změnit v lidi ? Předpokládám že jste se už bavili když se řešil únos toho červeného..." Heh, kdyby jen věděla. ,, Něco takového..." Zamumlal jsem a snažil jsem se nějak pohodlněji posadit. Nevím proč má moje rodina dar chodit v ty nejhorší chvíle ...