Dragon slayer part 2 (mha)✔

77.nemoc

Už jste někdy viděli nemocného draka ? Lépe řečeno, už jste se někdy starali o nemocného draka ? Je to hrůza ! ,,Kiri je to jenom čaj..." ,,Ne, je to hořký." Zabručel a zalezl si pod deku. Jsou to už tři dny co tu leží v horečkách a nemůže se toho zbavit. Podle všeho za to mohla ta neustálá změna teplot jeho těla, kterou střídal neustále za posledních několik dní a ten déšť to dovršil. Je teď strašně mrzutý a radši nezmiňuju ty úchylárny co vypouští z pusy. Možná s tím má co dělat to, že je dneska úplněk. Bude muset z hradu, podle všeho to ve své lidské podobě nevydrží, ale do večera času dost. Řekl bych, že je dnešní úplněk o dost mírnější, než ten poslední. ,,Kirishimo musíš do sebe něco dostat !" ,,Věděl bych o jedné věci..." Zavrněl a já si jen povzdechl. ,,Nech si zajít chuť."

,,Hm... Nechce se mi, chci tebe." Zakňučel jsem a následně jsem se trochu odkryl... Je mi strašné vedro. ,,Bakuuuu..." ,,Ne ! Jsi nemocný. Dokud budeš v tomhle stavu, tak se tě ani nedotku." Řekl rázně a pak se otočil k odchodu. ,,Kam jdeš ?" ,,Pro trochu medu, osladí ti to ten čaj." Nechci čaj, chci jeho...

V kuchyni jsem vzal sklenici s medem a vrátil se zpátky do pokoje. Jediné co jsem viděl byla ta rudovlasá koule zahrabaná v peřinách. ,,Tak jo, posaď se. Musíš to fakt vypít dokud je to teplé." Řekl jsem vážně a on jen nespokojeně zabručel. Dal jsem mu do toho celé dvě lžičky. Bude to mít straně přeslazené. ,,Na, pij." Přikázal jsem a strčil jsem mu to doslova pod nos. Jen pokrčil nos. ,,A jak mám vědět že bude ten med dobrý ?" Jen jsem si povzdychl. Vzal jsem sklenici s medem a namočil si do něj dva prsty. ,,Tak ochutnej." Řekl jsem a strčil jsem mu je k puse. Divně se na mě zašklebil a pak ten med začal slízávat. ,,Přestaň dělat tyhle tvoje pohledy. Moc dobře vím o co se snažíš a zapomeň na to."

Jen jsem se ušklíbl, jelikož mi plán pomalinku začínal vycházet. Jeho rudé tvářičky mi říkali, že nemá momentálně zrovna nejčistší myšlenky a já toho hodlal využít. Lehce jsem ho kousl do prstíku a on se na mě naštvaně podíval. ,,Nekousej." ,,Nebo co ?" Nadhodil jsem a následně jsem si olízl rty. ,,Budeš spát na zemi." ,,No dneska určitě." Řekl jsem s úšklebkem mířející na dnešní úplněk. Bakugo si odfrkl a když stočil pohled, přitáhl jsem si ho k sobě za tričko. ,,Chtělo by to nějakou menší odměnu než odejdu." Zavrněl jsem a přisál jsem se mu na rty. Ještě stále jsem cítil tu sladkou medovou chuť a když se Bakugo do polibku přidal, tak jsem se pousmál. Když nám došel vzduch, povalil jsem ho na postel a sedl jsem si mu na klín. ,,Kirishimo, ne !" ,,Bakugo, jo." Řekl jsem s úsměvem a chytil jsem mu ruce nad hlavou. Chvíli se mi vzpíral, ale neměl proti mě šanci. Věnoval jsem mu drobný polibek a úšklebek. ,,Co si jako myslíš že děláš ?" Řekl mírně nabručeně, ale i tak se červenal a v očích se mu natěšeně lesklo. ,,Jdu se vyléčit." Řekl jsem a zase se mlsně usmál. Pak jsem pohledem zabruslil na sklenici s medem a napadala mě skvělá zábava na dalších pár minut.

***
Asi všichni víme kam tím mířím, ale kapitola stále není dopsaná, takže si budete muset počkat do zítřka ^^