Dragon slayer part 2 (mha)✔

11.Draci

*Pohled třetí osoby*
Královská rodina, ale i každý v hledišti byl zaskočený vyjádřením dvou chlapců, stojících uprostřed bojového pole. Každému přišlo hloupé, nebo absurdní to co tvrdili, až na blonďatého chlapce, stojícího s jeho přáteli. Měl strach že se něco stane a tak chtěl původně něco udělat, strach ho ale ovládl a on jen sledoval, jak se otevírají dvě obří klece. Z jedné z nich vylezl menší fialový drak, který vyběhl jak nějaká ještěrka a bez problemu se zavěsil na stěně. Z druhé strany vylezla obří černá dračice, ze které mu naběhla husina po těle. Měl snad ještě větší strach, než když byl on sám unesen. Tentokrát totiž nevěděl co dělat a nechtěl si ani predstavit, jaké je to stát v jejich kůži.

To si dělají prdel ne ?! Podvědomě jsem sáhl na rukojeť meče co jsem měl připnutý na opasku. ,,Tak počkat, to je jen tak vypustíte ?!" Vyhrkl Deku a víc se na mě natiskl. ,,Řekli jste že draci můžou být přátelé... Dokažte to." Oznámil otec, ale to už jsem si všiml té dračice jak si mě prohlíží. Ten pohled se mi nelíbil. Ts... Nemůžeme bojovat, řekli jsme si že nebudeme útočit...

Byl jsem celkem vyklepaný, jelikož jsme si řekli že nesmíme nikomu ublížit. Sledoval jsem toho fialového draka, mimochodem... divnějšího jsem v životě neviděl, a zároveň jsem po očku hlídal Bakugovo dračici. Z ničeho nic s sebou ten fialový pohnul a prsknul na nás oba nechutnou fialovou hmotu. ,,Co to sakra... Kacchan pozor !" Vyhrkl jsem, ale kvůli přilepenému tělu k zemi jsme se ani jeden nemohli vyhnout plameni, který po nás obou vychrlila ta dračice.

Všechno to bylo nějak moc rychlé. V jednu chvíli jsme zůstali přilepení k zemi nějakou mazlavou hmotou a v tu druhou jsem viděl plamen mířící našim směrem. Ve chvíli kdy jsem zavřel oči a očekával pomalu i smrt, jsem ale ucítil zvláštní tlak a uslyšel zalapání po dechu. Když jsem otevřel oči, přede mnou stál Kirishima, samozřejmě ve své dračí podobě, a stál přímo naproti té dračici, čímž zabránil našemu uškvaření. V ten moment také mé i Dekuovo tělo obalil kus ledu, který se následně rozpadl i s tím slizkým humusem.

Když se z ničeho nic ozval Midoriya i Bakugo, vylěli jsme rychlostí blesku na stadion. Vletěli jsme tam přímo ve chvíli, kdy se nějaká obří dračice chystala vychrlit oheň na znehybněné kluky. Hned jsem skočil před Bakuga a pomocí své schopnosti jsem zabránil plamenům v cestě. Zavrčel jsem na černou dračici a ta překvapeně o krok ustoupila. Jsi v pořádku ?! Zeptal jsem se Bakuga a nepouštěl oči z draka. "Jo, už jsem myslel že skončím na uhel, díky." ,,To jsou ti uprchlý draci !" Zařval někdo a já ho propálil pohledem. Ta dračice i menší fialový drak se z ničeho nic v křečích svalili na zem a kolem nás se rozeběhlo několik ozbrojených lidí. ,,Co se to tady děje ?!" Vyhrkl z ničeho nic nějaký chlápek s korunou, očividně Bakugův otec a ten se na něj vytočeně podíval. ,,Ať si všichni drží odstup, nebo je naši draci na místě zabíjí !" Zařval Bakugo a já i s Todorokim jsme výhružně zavrčeli. Lidi se bojí Bakugo, to není dobře. "Klid, nejdřív se musíme zbavit těch stráží aby vám neublížili."