Infinity love

•43•

Když se naše ruky dotkly, tak mé oči opět začaly zářit zelenou barvou a Erenovi oči zářily červeně.

Najednou jsem věděla, že mu můžu věřit. ,,Pokud jeden z vás poruší tuhle dohodu, tak převezmeme vaší kontrolu." Ozvali se dva hlasy v mojí hlavě a hned mi došlo, že to byly hlasy našich stínů.

Oba jsme na sebe kývly hlavou a svět kolem nás začal znovu nabírat zářivých barev. Když jsem opět otevřela oči, tak jsem zjistila, že ležím na gauči. V místnosti semnou byla Mal, která spokojeně spala v křesle. V pokoji bylo příjemné teplo a to i přesto, že velké dveře na balkon byly otevřené dokořán.

Promnula jsem si oči, vstala jsem z gauče a vydala jsem se na balkón, kde jsem se lokty opřela o kamennou římsu. Naskytl se mi pohled na velké jezero, na kterém se dokonce plavilo pár lodí. Z tohohle úhlu tato planeta působila ještě krásnější. Děti si hráli u břehu jezera a radostně se na sebe smály. V ten moment jsem jim záviděla. Nemám z dětství jedinou šťastnou vzpomínku. Vyrůstala jsem zavřená na lodi a matka ze mě vychovávala vražedkyni.

Ozvaly se zamnou kroky, ale neotočila jsem se. Byl to Eren. Posadil se na kamennou římsu a mlčky mě pozoroval. Všiml si, že se dívám na děti u jezera, tak se na ně letmo podíval také.

,,Kdysi jsem si takhle hrával se sestrou. Byly jsme schopní hrát si u jezera několik hodin. Chytali jsme žablouchy a pak je opékali na ohni." Řekl Eren klidným hlasem, ale cítila jsem jak jeho nálada posmutněla.

,,Ty máš sestru?" Zeptala jsem se opatrně a zahleděla jsem se do jeho zelených očí.

,,Měl jsem." Řekl a odvrátil ode mě pohled. ,,Měla se stát královnou. To ona původně vlastnila Stín, ale zabil ji. Nebyla vyvolená."

,,To mě moc mrzí. Mého otce to také zabilo. Četla jsem, že Stín nalezne správné souznění pouze jednou a potom zemře společně s hostitelem."

,,Aeryn, uvědomuješ si, že my dva jsme ti správní hostitelé a také poslední. Žádné jiné Stíny nepřežily, až zemřeme, tak zemřou i oni. Už nikdy nebude nikdo další." Zarazilo mě, že mě oslovil mým prvním jménem, ale neopravila jsem ho. Už dávno jsem nebyla Kate, ta osoba už je dávno pryč.

Věděla jsem, že jediný způsob jak zachránit existenci Stínů, bylo dítě. Neplánovala jsem se o tomto způsobu Erenovi svěřit, moc dobře totiž vím, k čemu by to mohlo vést.

,,Třeba existuje způsob jak Stíny zachránit, ale ještě ani jeden neumíráme, takže máme dost času ten způsob najít." Zamluvila jsem téma. Eren přikývl hlavou a zadíval se na jezero.

Až teď jsem se zaměřila na válečné tetování pod jeho očima, zajímalo by mě proč ho měl. Zkoumala jsem Erenovi svalnaté ruce, které měly místy jizvy. 

,,Erene, chtěla jsem se tě zeptat. Co máš za schopnosti?" Zeptala jsem se a snažila jsem se neukázat nervozitu, kterou ve mě vzbuzoval.

Zelenooký kluk se usmál, sklonil se ke mně a natáhl se pro moji dlaň. Jeho velkou rukou chytl moji dlaň a sevřel ji. Jeho prstýnky mě na kůži chvíli studily, ale po chvíli jsem uvnitř své dlaně ucítila teplo.

,,Neboj se. Můžeš tu dlaň rozevřít." Ušklíbl se a já se na něj nervózně podívala, ale poslechla jsem ho. Rozevřela jsem dlaň a objevil se mi na ní červený motýl, který pouze mával křídly. Pokusila jsem se druhou rukou motýla dotknout, ale než jsem to stihla, tak se z jednoho motýla stalo obrovské hejno motýlů, kteří se rozlétly do nebe. Eren luskl prsty a všichni motýli zmizeli.

,,Iluze. Zdědil jsem tuto schopnost po matce. Jakmile se iluze dotkneš, tak zmizí." Vysvětlil a já překvapeně sledovala místo, kde před chvíli byli motýli. ,,Od otce jsem zdědil tohle," řekl a najednou přede mnou zmizel. Najednou jsem na rameni cítila něčí ruku, cukla jsem sebou a rychle jsem se otočila.

,,Teleportace?" Zeptala jsem se s úsměvem a Eren přikývl. 

,,Nedokážu se bohužel teleportovat daleko a taky místo kam se teleportuji musím znát." Řekl hnědovlasý kluk a jeho smaragdové oči se setkaly s těmi mými.

,,Tvoje schopnosti by mohly mít dobré využití." Řekla jsem a odvrátila jsem pohled zpět k jezeru.

,,To ty tvoje taky. Máš opravdu silné schopnosti." Upřel svůj zrak někam do nebe a řekl, ,,nikdy jsem neviděl nikoho z takovými schopnosti."

,,Já ano. Někteří byli dokonce mnohem silnější. Poznala jsem dokonce Boha blesku." Řekla jsem pyšně a následně jsem se pousmála. ,,Potkala jsem taky několik lidí, kteří měli své schopnosti díky kamenu nekonečna, kluka, který získal své schopnosti potom co ho kousl pavouk."

Najednou se mi úsměv vytratil a já si uvědomila co jsem řekla. Ztráta Petera pro mě byla stále těžká, ale poslední rok už pro mě byla lehčí. Naučila jsem se s tím žít.

,,Aeryn, nestalo se ti nic?" Řekl Eren klidným hlasem a odlákal mě tím od špatných myšlenek.

,,Kvůli Thanosovi jsem ztratila někoho na kom mi záleželo." Vysvětlila jsem a Eren se zarazil. ,,Každý ten den někoho ztratil, ale stále věřím, že je naděje."

,,Kameny nekonečna jsou zničeny a Thanos je mrtvý, takže moc šancí bohužel nezbývá."

,,Thanos je mrtvý? Komu se podařilo ho porazit?" Zeptal se s překvapeným výrazem na tváři a já se pousmála. Porazila ho moje jediná rodina.

,,Avengers ho porazili."