Infinity love

•18•

Korekce- Horan_N_93 ❤️

Ležela jsem zamuchlaná v dece a nehodlala vylézt z postele, i když mě Peter doslova nutil vstát a něco jít dělat.

„Musíme si čas spolu víc užívat, když víš, jak málo toho času mám." Sedl si na kraj postele a já se ještě víc zachumlala do deky.

„Já si to užívám. Nevadí mi celej den koukat na seriály a jíst u toho pizzu. Nebo vymysli něco lepšího, celý víkend prší," řekla jsem a přisedla si vedle něj, ale deku jsem si samozřejmě nechala u sebe.

„V tomhle počasí se asi opravdu nedá dělat nic lepšího. Stejně je to zvláštní, už spolu budeme přes měsíc." Usmál se a já mu úsměv oplatila.

„Zvláštní? Jo asi máš pravdu, ale zvláštní je to, že jsme spolu ještě nikde nebyli, když samozřejmě nepočítáme válení se u tebe a prozkoumávání okolí mého domu," Informovala jsem ho a zvedla se z postele.

„Kdybychom to tady neprolezli, nenajdeme to naše oblíbený místečko." Zamyslel se. „Dobře, máš to mít, zítra jdeme na oficiálně první rande." Nechápavě jsem se na něj dívala. Nikdy mě na rande nikdo nepozval a ani jsem na žádném nebyla.

„Zítra? No... Dobře, proč ne." Pokrčila jsem ledabyle rameny, jakoby mi to bylo jedno, ale nebylo. Byla jsem nervózní.

Peter se musel jít domů učit a já byla ráda, alespoň jsem mohla sama přemýšlet. Teda alespoň jsem si to myslela, dokud za mnou nevtrhl Tony. Chtěl, abych šla trénovat, že ho napadlo něco úžasného a musí to zkusit. Nezbývalo mi nic jiného než souhlasit.

Můj trénink byl teď na mém denním pořádku. Tony pořád chodil s něčím novým. Nevím, čím to bylo, ale udělal si víc času a začal mě zkoumat. Sice ještě neobjevil žádnou skrytou schopnost, ale pomáhá mi zlepšovat moje dosavadní schopnosti.

S vysokým culíkem jsem stála před Tonym a pečlivě poslouchala všechno, co řekl.

„Takže, zjistil jsem, že bys byla schopná vnímat emoce ostatních. Sice, co jsme zjistili, se nedokážeš dostat do hlavy člověka a ovládat ho, ale tohle bys zvládnout mohla," řekl a stoupl si naproti mě.

„Musíš mě vzít za ruku a soustředit se, bude to podobné, jako kdyby ses mi chtěla dostat do hlavy."

Podal mi ruku a já ji chytla. Zavřela jsem oči a soustředila se. Snažila jsem se dostat do jeho hlavy, ale zároveň pouze cítit. Bylo složité pochopit, co jsem vůbec udělala, ale najednou jsem všechno cítila.

Cítila jsem, jak mnou proudí cizí emoce. Vnímala jsem všechnu radost, ale i smutek.

Pustila jsem Tonyho ruku a pouze se usmála. Bylo to velice zvláštní a to všechno, co jsem vnímala, bylo slovy nepopsatelné.

„To bylo zvláštní. Cítil jsem tvoje emoce," řekl Tony a nechápavě zavrtěl hlavou.

„Cože? To je možné?" zeptala jsem se s nadějí, že bude znát odpověď.

Podíval se na mě a opověděl: „Kate, řekni mi, co u tebe není možné."

Pouze jsem se pousmála a už se chystala k odchodu, když někdo zazvonil.

„Jdu tam!" Rozeběhla jsem se ke dveřím, div jsem se nerozplácla o zem.

S úsměvem na tváři jsem otevřela dveře. Na opačné straně dveří stál muž tmavé pleti a přes jedno oko měl černou pásku přes oko.

„Ehm... Dobrý den?" Nic lepšího ze mě nevypadlo, jelikož jsem muže nikdy neviděla.

Naštěstí se za mnou objevil Tony a tuhle situaci zachránil.

„Fury, co tady děláš? Děje se něco?" zeptal se bez pozdravu. Stále jsem byla stejně zmatená.

„Tony, rád tě zase vidím." Usmál se a díky tomu odhalil řadu bílých zubů.

„No tak, ven s tím, Fury. Co potřebuješ? Pochybuji, že ses sem stavil na kávu a pokecat o životě."

„Myslím, že si na kávu budeme muset udělat čas jindy, ale dobře k věci. Potřeboval bych pohlídat Goose," řekl a ukázal na přepravku pro zvířata, které jsem si do té doby nevšimla.

„Goose?" zeptala jsem se.

„Ano, ano. Je to kočka, ale není to úplně obyčejná kočka. Proto bych byl rád, abyste se o ni postarali vy."

„No, já moc času nemám, ale tady Kate má času dost a myslím, že se o ni ráda postará," rozhodl Tony a já založila ruky v bok. Opravdu rozhoduje za mě?

„Dobře. Mohl bych na chvilku dovnitř? Dám vám jídlo a taky bych rád poznal Kate."

Fury šel s Tonym do obýváku a já šla přímo za nimi. Na jednu stranu jsem byla ráda, že je tu na návštěvě i někdo jiný než Peter. Hlavně po tom co Wanda a Vision odešli pryč.

Sedla jsem si do křesla naproti Furymu. Křeslo bylo jako vždy pohodlné a klidně bych v něm zůstala sedět několik hodin.

„Já jsem Nick Fury, ale všichni mi říkají Fury. No, ale teď mě zajímáš ty. Slyšel jsem toho o tobě velice málo a myslím, že bych to rád změnil."

„No, jak začít." Zamyslela jsem se. „Jsem Kate Stark, každej mi říká Kate, a jak jistě víte, jsem dcera tady Tonyho," Řekla jsem nervózně.

Fury zakýval hlavou a podíval se na Tonyho a pak zpět na mě. „Jo, máš pravdu. Tohle všechno vím a teď mě zajímají tvoje schopnosti."

„Myslím, že by sis měl podat pero a nějaký zápisník, je jich trochu moc," prohodil Tony a já se nad tím pouze pousmála.

„Umím hýbat s věcmi pomocí mysli a taky se dokážu dostat do něčí hlavy a ovládat ho, ale zvládnu pouze zvíře a to ani ne nadlouho. Ještě mívám takové záblesky a nedokážu říct, jestli minulosti nebo budoucnosti, jelikož si z dětství pamatuju minimum. Mám zvýšené smysly. Taková maličkost, když se někoho dotknu, cítím jeho emoce, ale i on ty moje.

„A vůbec nevíš, kde jsi k tomu všemu přišla?" zeptal se a opřel se o gauč. Pouze jsem zavrtěla hlavou.

„Zvláštní," zamumlal potichu a po chvíli přemýšlení mi řekl, jak se mám postarat o Goose, a taky mi dal pro ni náhubek se slovy: „Kdyby to bylo nutný,"

Otevřel klec a vypustil to roztomilé zvířátko ven.

—————-
Tak je tu  další část :) Doufám, že se vám líbila :D No a možná jste si mohli všimnout, že jsem udělala nový cover a taky trochu popis příběhu ^^ Ale dneska se svámi už rozloučím❤️ Předem děkuji za všechny komentáře a votes ❤️