Infinity love

•2•

Horan_N_93 Děkuji za korekci ❤️

Stáli jsme před jeho dveřmi a promýšleli jsme si, co řekneme. Domlouvali jsme se na tom celou cestu domů, ale žádná verze nezněla důvěryhodně.

„Bože, prostě řekneme, že se na chvíli zdržím, než se vrátí můj táta," řekla jsem a už to musela být konečná verze, protože jsem zazvonila. Peter se na mě nervózně podíval, ovšem já se snažila zachovat klidnou tvář.

„Bože, tohle skončí špatně," řekl Peter rychle.

Podívala jsem se na něj a řekla: „Byl to tvůj plán."

Pak jsem můj zrak stočila zpět před sebe zrovna, když se dveře otevřely. Vyměnili jsme si s Peterem pohledy.

„Ahoj May," pozdravil, zatímco si mě May prohlížela.

„Ahoj? Nechceš mi něco říct?" zeptala se, ale stále byla klidná a doufala jsem, že to taky tak zůstane.

„No, moje kamarádka má teďka problémy a-a já se chtěl zeptat, jestli by tady nemohla přes týden zůstat. Ona totiž... No, prostě její táta je pryč a ona nemá kde být. Jmenuje se Kate," převyprávěl rychle. Já jsem mezi tím sledovala reakce May. Podle výrazu v její tváři to vypadalo, že to dovolí, ale nevěděla jsem, co na to řekne.

„Kate, počkáš tu chviličku? Chci si o tom s Peterem promluvit sama," řekla nakonec a usmála se na mě.

„J-Jo, jasně," vykoktala jsem, načež se na mě Peter usmál. Sedla jsem si na schody a čekala, jak situace dopadne.

Seděla jsem tam nějakou chvíli a přemýšlela o tom, jestli někdy vůbec budu mít šanci na to, abych Tonyho Starka potkala a zjistila, jestli je můj otec, nebo ne.

Dveře se otevřely a stála tam May a dívala se na mě.

„Můžeš tady přes týden zůstat, Kate."

Usmála jsem se na ni nejlépe, jak jsem dokázala. Vstala jsem ze schodů a přistoupila k ní.

„Děkuji, moc si toho vážím," řekla jsem a ona se na mě usmála.

„Nemáš vůbec zač, Kate," řekla a pustila mě dovnitř. Musím říct, že to tu fakt mají útulné.

„Dáte si něco na jídlo?" zeptala se a já si až teď uvědomila, že jsem celý den nejedla.

„Eh, no, já, " začala jsem, ale Peter mě přerušil.

„Můžem si objednat pizzu?" zeptal se a usmál se na mě.

„Jo, přesně to jsem myslela," zasmála se May a sedla si na gauč. „Zavolám ať nám ji přivezou, zatím se rozhodněte, jakou chcete." May si vzala do rukou mobil a začala hledat příslušné číslo.

„Šunková?" vyhrkli jsme ve stejnou chvíli a oba jsme se tomu zasmáli.

May objednala pizzu a my mezitím šli do pokoje.

„Takže, kde chceš spát? Ještě musím vytáhnout madračku," oznámil Peter, když si schovával oblek.

„No tak jasně, že na madračce, nebudeš přece spát na zemi," ušklíbla jsem se.

„No já to přežiju," povzdychl si a vytáhl madračku, která byla pod postelí.

„Lehnu si na tu zem. Jo a kde máš přikrývky?" zeptala jsem se a rozhlédla se po pokoji.

„Tam na skříni," řekl a já se na ně podívala. Zvedla jsem ruku a myslí si je přitáhla k sobě. Chytla jsem je do ruky a otočila se na Petera. Usmála jsem se na něj a přikrývky hodila na madračku.

„Zítra bych si měla jít vyzvednout věci a vrátit klíče od starýho bytu." Sedla jsem si na postel a on vedle mě.

„Tak pro ně půjdem. Co všechno umíš?" Zeptal se, a přitom se díval před sebe. Zamyslela jsem se.

„Já sama nevím, ze začátku mi dělalo problém zvednout třeba sklenici, ale po čase tréninku jsem zvládla zvednout i auto. Pak jsem se naučila ty věci i ničit." Podívala jsem se na něj a usmála se

„Takže je možný, že umíš ještě něco," ušklíbl se.

„Nejspíš jo, ale jak to zjistit." Zamyslela jsem jakým způsobem to zjistíme.

„Nepustíme si Star Wars třeba?" Podívala jsem se na něj s pozvednutým obočím.

„Můžeme, ale co to má společného s mými schopnostmi," zasmála jsem se a on se roztomile usmál.

„Počkej, ty jsi neviděla Star Wars?" Zavrtěla jsem hlavou a stále nechápala, co to s tím má společného.

„Takže, prostě tam mají stejný schopnosti jako ty. Jen tomu říkají Síla," vysvětlil mi a já se dál usmívala.

„Tak tomu taky tak budeme říkat," navrhla jsem a oba jsme se na sebe usmáli. Zakýval hlavou a hned na to vešla May do našeho pokoje.

„To mám tu pizzu sníst sama?" zeptala se a zůstala stát ve dveřích. Zvedli jsme se a šli do obýváku, vzali si pizzu a poděkovali May. Pár kousků jsme si snědli společně s May, a potom jsme se zase zašili do pokoje. Sedli jsme si na madračku, pustili jsme si Star Wars, a přitom pojídali pizzu. Přibližně po třetím dílu jsem vytuhla a vzbudila se až ráno.

Hned, co jsme se vzbudili, jsme šli vyzvednout moje věci a vrátit klíče. Všechno uteklo strašně rychle. A to nejspíše proto, že jsem se tak těšila na můj trénink.

Stáli jsme na stejné střeše jako včera. Ukazovala jsem mu základní věci, co umím. Jako například zvedání předmětů a že mám velmi dobré instinkty. Na chvíli jsme si sedli na zídku a kousek od nás seděl ptáček.

Oba jsme se podívali na něj a pak na sebe.

„Vidíš ho?" zeptal se Peter a já se na něj usmála.

„Jo, jasně, že vidím," zasmála jsem se tentokrát už nahlas a natáhla k ptáčkovi ruku, ale Peter mě zastavil.

„Nechceš ho zabít, že ne? Se chceš přidat k temné straně nebo co?" Rozesmál se a já taky.

„Ježíš, neboj, nechci ho zabít, chci něco zkusit," pokroutila jsem pobaveně očima a znovu se soustředila na ptáčka. Natáhla jsem ruku a snažila se mu nějakým způsobem dostat do hlavy.

Pak jsem cítila nějaký divný pocit v břiše. Bylo to jako bych usnula.

Takže druhá část je tady ❤️ Pokud se vám líbila klidně dejte votes 🌟 A nebo komentář❤️ Budu za to moc ráda.