Infinity love

•25•

,,Vždycky budu s tebou, Kat."

Řekla Mal a v ten moment se všechno kolem mě znovu rozplynulo a svět se pomalu propadnul do temnoty.

Viděla jsem sebe jak ležím na zemi a zelená dívka s dlouhými černými vlasy na mě míří mečem. Konečky vlasů měla růžové a ve tváři měla naštvaný výraz.

,,Jsi moc slabá na to aby jsi bojovala po boku Thanose! Láska tě dělá slabou!" Řekla dívka a silný vítr si pohrával s jejími vlasy.

,,Já jsem dost silná!" Zvýšila jsem hlas a natáhla jsem ruku a pomocí Síly jsem ji odhodila kousek od sebe.

Divila jsem se, že už jsem uměla používat své schopnosti natolik, abych ji odhodila.

Rychle jsem se převalila a obkročmo jsem si na dívku sedla. Pousmála jsem se a přiložila jsem ji dýku ke krku.

,,Kdo je tady teď slabý, Gamoro?" Vítězně jsem se ušklíbla, ale Gamora nějakým způsobem získala převahu, převalila mě na bok a sebrala mi dýku.

,,Jsi slabá. Láska je slabost."

Všechno jsem sledovala se zatajeným dechem. Měla jsem pocit jakoby bych se dívala na někoho jiného než sebe.

Svět kolem mě se opět propadl do temnoty. Několik věcí už mi teď konečně začaly dávat smysl.

Objevila jsem se na neznámém místě a jediné co jsem dokázala vnímat byl silný déšť. Najednou se za mnou ozval hlas.
Rychle jsem se otočila za hlasem, ale to co jsem viděla mě vyděsilo.

Mal ležela zhroucená na zemi a já se slzami v očích u ní klečela. Ruce jsem měla od tmavé až černé tekutiny a hned mi došlo, že to byla krev.

,,Zvládneš to. Věřím ti, Mal." Řekla jsem s nadějí v hlase, ale ona se na mě pouze smutně podívala. Ruku mi položila na tvář, ale ruka ji hned sklouzla. Na mé tváři zůstal krvavý obrys její ruky.

Přes déšť začalo prosvítat světlo a začal se ozývat hlasitý zvuk již přistávající lodi. Rychle jsem Mal popadla do náruči a stěží ji unesla. Naštěstí mi nějaká žena s kapucí pomohla ji odnést na loď.

,,Jste v pořádku, princezno?" Řekla žena, když jsme dávaly Mal na nosítka.

,,Já ano, ale hlavně se postarejte o ni."

Loď i se mnou odletěla a já nechápavě pozorovala okolí. Proč mi tohle všechno ukazuje, když nic z toho nechápu. Co se stalo s Mal?

Všechno kolem mě zmizelo, ale já to ignorovala a sedla si schoulená na zem. Strašně mě bolela hlava a měla jsem pocit, že už to nevydržím.

,,Ať už to přestane!" Zařvala jsem do temnoty s nadějí, že se mi někdo ozve. Najednou se za mnou začaly ozývat kroky, ale pohled jsem nezvedla. Tahle nekonečná temnota byla svým způsobem uklidňující.

,,Kate, podívej se na mě." Řekla dívka až moc podobným hlasem jako mám já. Vzhlédla jsem k ní a hned jsem osobu poznala. Byla jsem to já.

Moje vlasy byli tmavší a o něco delší. Moje tvář byla už od pohledu jemná, ale nejvíce jsem se divila svým červeným očím. Nebyli děsivé, ale byl to pro mě nezvyk vidět se takhle.

,,Můžu ti pomoct. Myslíš, že matka ti ukáže všechny vzpomínky?" Pousmála se a sedla si vedle mě.

,,Proč by ne?" Zeptala jsem se nechápavě.

,,Ukáže ti jen to co se jí bude hodit. Zbytek upadne v zapomnění a stejně tak já." Smutně se pousmála a sklopila pohled k zemi.

,,Jak by jsi mohla upadnout v zapomnění? Když ty jsi já."

,,Nejsem ty. Jsem pouze tvoje skrytá moc, o které tvoje matka neví. Proto, když ti vymazali paměť si měla možnost vidět některé věci, které ti vymazali."

,,A co se stane, když se spojíme?" Položila jsem jí další otázku, ale ona místo okamžité odpovědi mě chytla za ruku.

,,Budeš o mnohem silnější. Probudí se tvoje pravá síla, ale mohlo by to probudit i tvoji temnější stránku. Vezmeš na sebe svojí pravou podobu."

,,Jdu do toho. Ukaž mi všechno." Usmáli jsme se na sebe, ale ruku nepovolila. Měla jsem pocit jako bych od ní přijímala neznámou energii.

Začala jsem se propadat do temnoty a najednou jsem se objevila ve svojím pokojíčku na lodi. Seděla jsem na posteli a upřeně pozorovala zeď před sebou.

,,Mal právě čeká operace a ty čekáš na výsledky." Cukla jsem sebou. Vedle mě se objevila postava stejně vypadající jako já.

,,Kdo je Mal? Proč mi na ní tak záleží?" Zeptala jsem se osoby stojící vedle sebe.

,,Jsi do ní zamilovaná, ale jakož to princezna si to nemůžeš dovolit. Matka už ti vybrala někoho urozeného a nepřeje si aby jsi se sní stýkala." Informovala mě a já se ji pokusila pochopit.

,,Já jsem princezna!?" Zeptala jsem se s nechápavým a zároveň zděšeným výrazem. Chtěla mi odpovědět, ale do pokoje vešla rozzuřená matka.

,,Jak si jen mohla upřednostnit tu holku," řekla se zřejmým odporem ,,před tvým úkolem! Mohla si toho nájemného vraha chytit!"

,,Nejsem žádný robot, mami! Nebudu skákat jak ty pískáš. Pouze mě využíváš!" Řekla jsem se slzami v očích a já se zatajeným dechem sledovala situaci.

,,Právě naopak, ty budeš dělat přesně to co ti řeknu! Jinak ta tvoje Mal operaci nepřežije."

,,Páni, ty mi opravdu vyhrožuješ?" V místnosti najednou zavála neznámá energie. Moje oči potemněli rudou barvou.

,,Tohle na mě nezkoušej. Přestaneš se stýkat s Mal a budeš mě poslouchat!" Zařvala a v ten moment se zvedla do vzduchu a začala se škrtit.

,,Nikdo mi nebude říkat co mám dělat! Odejdu a ty stím nic neuděláš!"

,,Katherine, pusť mě! Jinak toho budeš litovat." Zasípala a já ji pustila. Silně dopadla na zem, ale hned se začala zvedat a beze slov zamířila mým směrem. Přiložila mi ruce na spánky a já omdlela.

,,Ona mi vymazala paměť bez svolení?" Zeptala jsem se nechápavě osoby vedle sebe.

Kývla hlavou a řekla: ,,A to ještě není to nejhorší."

Tahle část byla trochu slabší 😬 Ale i tak doufám, že se vám líbila.
Budu ráda za všechny komentáře a votes. Děkuji moc za podporu❤️