Infinity love

•13•

Korekce - Horan_N_93 Děkuji!

Byla jsem velice ráda, že jsem mohla s Peterem někam zajít. Nevím, jak si mám zvyknout, že s ním nebudu každý den. Bude mi to chybět.

Samozřejmě jsem Peterovi řekla úplně každý detail toho, co se stalo a on mi naopak řekl, jak to dopadlo s May.

„Co ve škole? Přišel si o hodně testů?" Zasmála jsem se a on mě probodával pohledem.

„Musel jsem dopsat test z matematiky!" řekl s vážnou tváři, ale nakonec se taky usmál.

„Tak to musela být vyloženě katastrofa."

„Ano, dostal jsem za dva," řekl a oba jsme se začali smát.

„Mrzí mě, že už se nebudeme tolik vídat," řekl Peter a úsměv se mu vytratil.

„Ty se alespoň budeš vídat s kamarády ve škole."

„Ty jsi taky moje kamarádka," řekl a slovo kamarádka mě celkem ranilo. Pouze jsem se falešně usmála a doufala, že mě neprokoukne.

„Neboj. Ani nemrkneš a za tři měsíce budou prázdniny." Pokusil se mi zvednout náladu, ale bohužel se mu to nepovedlo.

Tři měsíce...

Za takovou dobu se může stát tolik věcí, ale Peter to necítí stejně. Každý den se bude vídávat s kamarády a skákat po městě. Co budu dělat já?

Nejspíše budu teď hodně času trávit s Tonym a zbývajícími Avengers.

„Ale to neznamená, že se do prázdnin neuvidíme," vyrušil mě z rozjímání.

„Jo, jo, jasně, že se uvidíme," vykoktala jsem trochu zaskočeně. „Víš, přemýšlela jsem. Co já budu celou tu dobu dělat?"

Peter chvíli přemýšlel a pak navrhl: „Můžeš si procvičovat schopnosti. Naučit se je ovládat lépe a podobně." Usmála jsem se a souhlasně zakývala hlavou.

Ještě jsme chvíli seděli a povídali si, ale pak přišla zpráva od Happyho.

„Sakra, Happy tu bude za deset minut," řekla jsem, a přitom hleděla na obrazovku telefonu.

„Nejraději bych s tebou zůstal, jak dlouho by to jen šlo. Nejlépe navždy." Moje srdce se doslova zastavilo. Opravdu to řekl?

„N-No navždy je trochu dlouhá doba, nemyslíš?" řekla jsem nervózně, a přitom se mu dívala do jeho oříškových očí.

„Pokud bys tam byla ty, tak to uteče rychleji."

„Kéž by to šlo." Stále jsem byla nervózní, ale kdo by nebyl.

Peterův pohled se zastavil u dveří, kde někoho zřejmě sledoval. Otočila jsem se a stála tam dívka. Její pleť byla tmavšího odstínu a její hnědé vlasy jí sahaly po ramena.

Nešlo si nevšimnout Peterova výrazu. Byl jiný než ten, kterým se díval na mě.

Dívka věnovala Peterovi úsměv a šla si něco objednat. Využila jsem toho a hned Petera začala vyslýchat.

„Petere, kdo to je?"

„To je Liz Allan," řekl a dál ji zamilovaně sledoval. Liz se mu líbila. Nebyla jsem to já, byla to ona. Naprosto všechno jsem si jen namlouvala.

„Já už musím," vyhrkla jsem s falešným úsměvem a stoupla si. Peter stále pozoroval Liz.

Byla jsem naštvaná. Bez rozloučení jsem vyšla z kavárny a zastavila jsem se před ní. Něčí ruka mi šáhla na rameno. Byl to Peter, kdo jiný...

„Kate, omlouvám se. Víš, Liz je pěkná holka, ale-." Chystal se pokračovat, ale já ho zastavila.

„V pohodě, Liz se ti líbí, nemusíš mi to vysvětlovat. Chápu to, určitě je to chytrá holka a s porovnáním se-"

Pozastavila jsem se a uslyšela jsem troubení. Podívala jsem se tím směrem a hned mi došlo, že je to Happy.

„Ahoj Petere," řekla jsem a otočila se na patě. Vydala jsem se směrem k autu, když mě Peter chytl znovu za ruku.

„Kdybys mě to nechala doříct-" Znovu se ozvalo zatroubení a já se na něj pouze usmála a šla do auta.

V bříšku mi poletovalo několik motýlků a s Happym jsem jen prohodila pár slov. Nezvládla jsem ho vnímat, snažila jsem se přijít na to, co mi chtěl říct. Chtěl snad říct, že jsem pro něj důležitější než Liz?

„Nad čím tak přemýšlíš?" zeptal se Happy a mě tím vyrušil od přemýšlení.

„Nic důležitého." Happy se usmál do zpětného zrcátka a dál sledoval cestu.

Konečně jsme dojeli domů a já se ihned odebrala do pokoje. Lehla jsem si na postel a zavřela oči, bohužel mi zapadající Slunce svítilo do obličeje, proto jsem se převalila na bok.

Stále jsem nechápala, co vše se mezi námi stalo. V tom hotelu jsme si málem dali pusu, kdyby to Happy nezkazil.

Rychle jsem si stoupla, ale hrozně se mi zatočila hlava. Hned jsem si chtěla sednout zpátky, ale moje tělo to udělalo za mě. Spadla jsem do postele a moje oči se samovolně zavřely.

Byla jsem na stejném obilném poli jako předtím. Vítr mi příjemně vlál do obličeje. Zapadající Slunce mělo krásnou barvu, mráčky kolem něj měly oranžový nádech.

Když jsem sledovala západ, uslyšela jsem za sebou kroky. Hned jsem se otočila a o kousek dál stál ten samý muž co předtím, tentokrát jsem ho viděla zřetelně.

Byl vysoký a jeho pleť byla fialového odstínu. Na jeho ruce byla velká zlatá rukavice, kterou zdobily čtyři kameny. Nervózně jsem se mu podívala do tváře.

„To vše kvůli jediné kapce krve?" řekl a po čele mu stékala krev.

V ten moment si na svojí rukavici přidělal zelený kámen.

Pouze se ušklíbl.

„Kate, měla by sis lépe hlídat přátelé," řekl muž klidně a otočil se a začal odcházet.

Pouze jsem stála a pozorovala ho, jak odchází.

„Necítím se dobře," promluvil nějaký hlas za mnou a já okamžitě poznala, že je to Peter.

Stál tam a nehybně mě pozoroval. Rozpustil se v prach a vítr ho odvanul. Nechápavě jsem prach sledovala.

Cítila jsem divné šimrání na rukou. Hned jsem se podívala a zalekla jsem se. Moje ruce byly obaleny nějakou černou látkou, která se začala šířit po celém těle. Pokoušela jsem se to odtrhnout, ale bylo to zbytečné.

Nakonec mi to pokrylo celý obličej a já neviděla.

Otevřela jsem oči a klidně si oddychla, ležela jsem v posteli. Promrkala jsem oči a posadila se na postel. Slunce už bylo zapadlé a pokoj potemněl.

Po tváři mi stékala teplá tekutina. Když jsem si ji otřela, zjistila jsem, že je to má krev.

Byla černá. Přesně jako řekl Tony.

Děkuji za 2K přečtení! Dělá mi to hroznou radost :3 Všeho si hrozně vážím a moc vám za to děkuji ❤️ Doufám že se vám tato část líbila😏 Nebojte brzy se dočkáme další 😉Zatím ahoj ❤️❤️