Infinity love

•1•

Seděla jsem v kavárně a popíjela moji oblíbenou kávu. Dokonce bych řekla že nejlepší kávu v Queens.
Dopila jsem a zaplatila. Vyšla jsem ven z obchodu. Zaregistrovala jsem vzdálenou střelbu a následný křik. Rozběhla jsem se ke směru střelby, ale stejně mě předběhl kluk v červeném obleku, který ale narozdíl ode mě neběžel, ale skákal po střechách.

,,Sakra, už zase je tam dřív než já." řekla jsem naštvaně, ale dál jsem pokračovala v cestě. S tímhle klukem už se známe nějakou chvíli, sice neznám jeho pravé jméno, ale i tak si navzájem pomáháme.

Prošla jsem ulicí a snažila jsem se co nejrychleji dostat na místo. Jistěže kluk v červeném už tam dávno byl. Nevěřila jsem, že to zvládne sám, tak jsem se rozhodla mu pomoct.

Proběhla jsem davem lidí a rozhlédla se, abych zjistila, co se vlastně děje. Vypadalo to na bankovní loupež. Bohužel měli rukojmí, což nejspíše dělalo tomu klukovi problém, ale mě ne.

Byla jsem od něj kousek, měl plešatou hlavu a zbraň měl namířenou na ženu s hnědými vlasy. Usmála jsem se. ,,Být tebou ji pustím." řekla jsem a zachovala jsem úsměv na tváři.

,,Nebo co!?" zařval na mě, ale já se dál usmívala.

,,No dobře, tvoje volba." zvedla jsem ruku a muž se najednou zvedl do vzduchu. Byla jsem to já, kdo ho zvedla. Nebo přesněji to byla moje schopnost telekineze. Napodobila jsem gesto škrcení a muž se začal škrtit.

,,Cože? Jak to děláš?" řekl zmateně kluk, který právě visel na svých pavučinách.

,,Tu samou otázku si můžu klást já..." řekla jsem a ohlédla jsem se na policii, která právě přijela. ,,Je jen váš, hoši." pustila jsem muže, který dopadl na zem. Usmála jsem se a vyskočila jsem na auto za mnou a od něj jsem se odrazila a skočila na střechu.

,,Počkej!" Ozvalo se za mnou. Byl to ten kluk. Poznala jsem to podle hlasu.

,,Co potřebuješ?" protočila jsem očima, otočila jsem se na něj a usmála se.

,,No já jen že děkuji za pomoc" řekl a přistoupil ke mně.

,,Za málo. Mimochodem, kdo vůbec jsi?" zeptala jsem se a prohlédla jsem si ho od hlavy k patě.

,,Já? Já jsem Spiderman a ty jsi kdo? Darth Vader?" zasmál se a já se jen usmála.

,,No něco podobného. Já jsem Kate a jelikož už se známe nějakou dobu tak bych chtěla vědět tvé pravé jméno, Spidermane." ušklíbla jsem se. Vlastně jsem ani nevěděla, jak vypadá měl kapuci a přes ni nějakou divnou masku s brýlemi.

,,Promiň to ti říct nemůžu."

,,No, chápu, já bych to totiž vykecala všem..." řekla jsem ironicky a usmála se, ,,I když ani nemám komu..." řekla jsem už bez úsměvu.

,,No možná bych ti to mohl říct..." řekl a já jsem se usmála, ,,Peter Parker." řekl a sedl si na zítku. Došla jsem k němu a sedla jsem si vedle něj.

,,Možná bych se měla představit celým jménem," sklopila jsem hlavu, ,,Jsem Kate. Kate Stark." řekla jsem a podívala se na něj. Sundal si tu svoji masku. Byl krásný. Měl světle hnědé vlasy a hnědé oči. Skousla jsem si ret a následně se usmála.

,,Ty jsi dcera Tonyho Starka?" řekl udiveně a díval se mi do očí.

,,Ne. Teda nevím." sklopila jsem znovu hlavu.

,,Jaktože nevíš?" řekl a já se na něj znovu podívala.

,,No já nikdy neviděla svého otce." koukala jsem na něj a čekala, co mi řekne tentokrát.

,,Aha. A je šance, že je to tvůj otec?" zeptal se a se zvednutým obočím si mě prohlížel.

,,No vlastně asi jo. Máma mi říkala, že by jsem ho stejně nezajímala, že je egoistický a že ho zajímají jen peníze. Takže jo, je tam šance, že je to on."

,,Počkej a kde je tvoje matka teď?" zeptal se. Byla jsem ráda, že se o mě někdo zajímá.

,,No to já nevím, když mi bylo třináct, odešla. Vlastně ani nebyla ze Země." řekla jsem jako by ti bylo normální a protočila jsem očima. Jeho výraz byl velmi zábavný.

,,Cože? Ty máš vážně zvláštní rodinu." řekl a zadíval se někam.

Chvíli jsme jen tak mlčky seděli a koukali se na město, když prolomil příjemné ticho.

,,A kde tedy žiješ?" Zeptal se a znovu zvedl obočí. Bylo roztomilé, když to udělal.

,,No já žiju v pronájmu. Ale nejspíše už ne na dlouho. Protože jsem přišla o práci, takže mám teď poslední peníze." řekla jsem a sledovala jsem jak slunce zapadá za městem.

,,Ty máš vážně smůlu." řekl a já jen zakývala hlavou a dál se dívala na slunce, které rychlým tempem mizelo.

,,Hele, možná by jsi chvíli mohla být u mě" podívala jsem se na něj udiveným pohledem.

,,C-Co to myslíš vážně? Chci říct, známe se pouze hodinu..." řekla jsem a byla jsem velmi zaskočená.

,,No sice jo, ale May je hodná, dovolí to." usmál se na mě a já mu úsměv oplatila.

,,Myslíš to teď vážně? A co by jsme jí řekli? Ahoj May, toto je Kate Stark, hledá svého otce a má superschopnosti." řekla jsem a oba jsme se zasmáli.

,,No vynechal bych ty superschopnosti a myslím že to projde. No myslím, že to upravím celý." řekl a usmál se na mě.

,,Tak dobře beru to." Skousla jsem si ret a znovu se usmála.

Takže první část je tady ❤️ Snad se vám to zatím líbí pokud ano budu ráda za votes a klidně i komentář ❤️Děkuji ❤️