Infinity love

•37•

Od teď kniha bude obsahovat spoilery k Avengers: Endgame, takže pokud je tady někdo, kdo to ještě neviděl, tak jsem vás varovala.
Užijte si kapitolu!❤️

Seděla jsem u okna a pozorovala hvězdy, které už mi za posledních devatenáct dní nepřišly, tak zajímavé. Už mě začínala bolet hlava z nedostatku kyslíku a moje oči se pomalu zavíraly. Kyslík nám zbýval pouze na jediný den a už jsem pomalu ztrácela naději na jakoukoliv záchranu.

Tony nahrával poslední vzkaz Pepper a já ho pouze vyčerpaně pozorovala. Nedokázala jsem vnímat slova, které Tony říkal, ale nejspíše to byla dojemná slova.

Poslední moje myšlenky padly k Peterovi. Jeho hnědé vlasy a jeho vůně, všechno jsem si dokázala vybavit, než se moje oči zavřeli a já upadla do svého posledního spánku, alespoň to jsem si v ten moment myslela. 

Nevím jak dlouho jsem spala, nebo jestli jsem ještě byla vůbec naživu, ale začínalo mě probírat silně zářiči světlo. Otevřela jsem oči a zjistila jsem, že stále žiju. Světlo nebyla žádná hvězda, byla to osoba, nebo už to byl anděl smrti?

Moje myšlenky byly zmatené a když jsem viděla venku poletovat blonďatou dívku, nevěděla jsem co je realita a co ne.

Vesmírná loď najednou nabrala na rychlosti a já si uvědomila, že nás opravdu někdo přišel zachránit. Usmála jsem se, podívala jsem se na Tonyho, který měl také úsměv na tváři a já znovu jsem upadla do hlubokého spánku.

,,Kate, musíš se probudit. Jsme na místě." Probudil mě hlas androida a já se silnou bolestí hlavy zvedla.

,,Kde to jsme?" Nechápavě jsem se zeptala a chytla jsem se za hlavu. Connor si toho okamžitě všiml a pomohl mi vstát.

,,Jsme na Zemi, Kate. Neznáme osobě se podařilo nás zachránit a dostala nás sem. Nejspíše ji pro nás někdo poslal." Informoval mě Connor a já se na něj děkovně usmála.

Pomalým krokem jsem se dostala ven z lodi a naskytl se mi pohled na stejné místo, ze kterého jsem předtím odletěla se svojí matkou. Při vzpomínce na matku mě hlava rozbolela ještě víc, protože jsem věděla, že je jen otázka času než si mě znovu najde.

,,Ztratil jsem kluka." Slyšela jsem Tonyho a já si až teď všimla Kapitána Ameriky. Naposledy, když jsem ho viděla, tak jsem proti němu bojovala. Teď se Tony a Steve přivítali jako staří přátele. Dokonce mi to na chvíli vykouzlilo úsměv na tváři.

,,Tony, my jsme prohráli."  Řekl Steve. Tony se chystal odpovědět, ale najednou se k němu rozeběhla Pepper a přitáhla si Tonyho do pevného objetí. Pepper se podívala mým směrem a věnovala mi přátelský úsměv. Rhodey se na mě také pousmál a Natasha se starším mužem mi nevěnovali jediný pohled.

Nebula a Rocket seděli vedle sebe a drželi se za ruce. Cítila jsem ve vzduchu špatnou atmosféru, všichni jsme tiše trpěli nad svými ztráty.

Prošla jsem kolem Nebuly a Rocketa a vydala jsem se směrem dovnitř, ale můj pohled se zastavil na blonďaté dívce. Chvíli mi v hlavě bleskla myšlenka na Mal, ale tu jsem rychle z hlavy vyhnala.

Přešla jsem k ní a ona mi věnovala nechápavý pohled. ,,Děkuji vám. Kdyby vás nebylo, tak už touhle dobou prožíváme své poslední chvíle."

,,Nemáš zač, holka. Byla to jenom maličkost. Nemohla jsem pomoct při boji proti Thanosovi, takže jsem pomohla alespoň takhle." Usmála se na mě a já ji úsměv oplatila.

Všichni jsme společně vešli do budovy a já zamířila rovnou do svého pokoje, ke kterému jsem stále znala cestu. Bylo příjemné být konečně doma a procházet po chodbách, které jsem tak dobře znala.