Infinity love

•35•

,,Něco se děje." Řekla Mantis a nervózně se rozhlédla kolem sebe. Najednou se rozplynula v prach, který se ve vzduchu rozptýlit a po Mantis nezbylo nic. Quill, který stál vedle ní se nechápavě podíval na místo, kde před chvíli stála jeho kamarádka a hned potom se podíval na Draxe, který začal pomalu také mizet.

,,Quille." Řekl jeho poslední slova a zmizel. Quill začal zhluboka dýchat a rozhlížet se kolem sebe a pohled mu padl na Tonyho. V ten moment jsem si nedokázala představit jaký smutek Quill cítil. Ztratil všechny.

,,Vydrž Quille." Ujistil ho Tony.

,,To ne." Řekl a rozplynul se stejně jako jeho předešlí přátelé. Začala jsem se vyděšeně dívat kolem sebe.

,,Tony, nebyla jiná cesta." Řekl Strange a s pohledem upřeným na Tonyho se také rozplynul. Pohledem jsem vyhledala Petera a když jsem si všimla, že se Peter vyděšeně klepe přepadl mě nepříjemný pocit.

,,Pane Starku, necítím se moc dobře."

Podívala jsem se Peterovi přímo do oči, které se mu začali plnit slzami. Stál kousek od Tonyho a spadl mu přímo do náruči. Rozeběhla jsem se jeho směrem a klekla jsem si k Peterovi, který byl už nyní na zemi.

,,Kate, prosím. Já nechci umřít." Zopakoval Peter několikrát a já si ho přitáhla do objetí, ve kterém jsem začala brečet ještě více. Už ho nechci znovu ztratit. Nezvládnu to.

,,Omlouvám se." Zašeptal mi do ucha a rozplynul se mi v objetí. Byl pryč. Podívala jsem se Tonymu do oči, které se mu leskly slzami stejně jako mně. Přitáhl si mě do uklidňujícího objetí, které jemně zmírnilo bolest, kterou jsem teď cítila. Nedokázala jsem přemýšlet nad nikým jiným než nad Peterem a jeho úsměvem, jeho vlasy a nad všemi chvílemi, které jsme spolu prožily.

Odtáhla jsem se od Tonyho a znovu jsem se mu podívala do očí, které v ten moment sklopil pohledem k zemi, ,,Zklamal jsem ho. Nedokázal jsem ho udržet při životě." Řekl Tony a v jeho hlase šla slyšet opravdová lítost a to říkali, že Tony Stark nemá srdce.

,,To není pravda, Tony. To Thanos. Určitě se nám ho podaří vrátit zpátky." Řekla jsem mu se slabou nadějí v hlase.

,,On to udělal." Ozvala se Nebula a přisedla si k nám. Každý z nás přišel o někoho, ale věřila jsem, že v každém z nás zbývá kapka naděje. Musím věřit, že v nás nějaká naděje je, protože naděje umírá poslední.

,,Jak se vůbec dostaneme zpátky? Loď Strážců se nezvládne dostat na Zemi a moje loď taky ne." Řekla jsem a podívala jsem se na Tonyho a potom na Nebulu.

,,Můžeme nastřádat palivo ze všech lodí a možná se nám podaří, alespoň se dostaneme blíž k té vaší planetě." Navrhla Nebula a já s Tonym jsme přikyvovali hlavou.

,,Dobře. Jdeme na to." Řekl Tony povzbudivě a vstal z místa, kde do teď seděl. Podíval se na nás a my obě jsme se také zvedli.

Tony šel najít všechny potřebné věci z lodi Strážců galaxie a Nebula se vydala najít nějaké zbytky ze svojí lodi. Vrátila jsem se na svoji loď a Connor mě přivítal s úsměvem.

,,Vítej zpět, Kate. Jsem rád, že tě vidím živou." Usmál se a jeho malá kulatá ledka na spánku svítila zelenou barvou.

,,Ahoj, Connore. Taky jsem ráda, že jsi to tady přežil sám," usmála jsem se na něj a pokračovala jsem, ,,mohl by jsi mi prosím spočítat cestu na Zemi?"

,,Ovšem. Hned to bude." Řekl a přešel k řídícímu centru. Nějakou chvíli tam něco naklikával a potom se na mě otočil a řekl: ,,Cesta na Zemi nelze provést. Bohužel, nemáme dostatek paliva."

,,Nemáme dostatek paliva," zopakovala jsem, ,,to se dalo čekat. Můžeme se, alespoň pokusit vyrazit do vesmíru. Třeba nám někdo pomůže."

Connor přikývl a vrátil se ke svojí předešlé práci. Vydala jsem se do zadní části lodi a prohledala jsem tam všechny zásoby. Nebylo jich moc, ale Tony určitě přinese nějaké zásoby z druhé lodi.

Vylezla jsem z lodi a nejspíše naposledy jsem se podívala na tuto zvláštní planetu. Všechny nyní zničené objekty poletovaly vzduchem a sem tam se o sebe nějaké otřely, ale potom zase pokračovaly ve své nekonečné cestě vzduchem.

Sedla jsem si na blízký kámen a během chvíle si vedle mě přisedl Connor a pozoroval semnou okolí. Myšlenky mi padly na Petera, ale okamžitě jsem zatřepala hlavou a zahnala jsem smutné myšlenky na něj.

Ozvaly se kroky a hned jak jsem si toho všimla se kousek ode mě vynořila Nebula s taškou na zádech, ve které pravděpodobně nesla nějaké užitečné věci.

,,Z nádrže už jsem nic nedostala, ale našla jsem nějaké součástky, které by se mohli hodit, kdyby se loď nějakým způsobem pokazila." Řekla a pouze kolem nás prošla a vydala se do lodi.

,,Kdo to byl?" Zeptal se Connor a já mu všechno o Nebule vysvětlila. On potom pouze kývl hlavou a potom dále pozoroval zdejší krajinu. Během chvíle se objevil i Tony, který pro změnu měl tři tašky a úplně všechny byli plné.

,,Vzal jsem všechno potřebné a možná i něco na víc." Podíval se na mě a potom se nechápavě podíval na Connora.

,,Zdravím, jmenuji se Connor a jsem android." Řekl Connor, když si všiml Tonyho, který ho nechápavě sledoval.

,,S roboty nemám zrovna dvakrát dobrou zkušenost." Varoval ho Tony a potom se vydal i s taškami do lodi. Přidali jsme se k němu a potom jsme i s Connorem prohlédli všechny věci co Tony a Nebula našli.

Connor znovu zkontroloval palivo a oznámil nám, že jsme připraveni na cestu. Loď byla naštěstí pro nás všechny dostatečně velká a ani jsem si nemohla stěžovat na její vnitřní i vnější vzhled. Vešla jsem do kajuty, ve které jsem teď strávím při nejmenším tři týdny. Tajně jsem doufala, že při naší cestě vesmírem někoho potkáme a ten někdo nám pomůže se dostat zpět.

Pohled mi padl na můj náramek, který ovládal můj oblek a stiskla jsem tlačítko, které bylo na hodinkách a můj oblek postupně začal mizet. Byla jsem zpět ve svém oblečení a zjistila jsem, že nesmírně smrdí. Přešla jsem k tašce, kterou jsem tam dala už při útěku od matky, a převlékla jsem se do obyčejného bílého trička a černých legín. Konečně jsem se cítila pohodlně.

Cítila jsem jak se loď zvedla do vzduchu a pomalu stoupala do výšky a během chvíle jsme byli zpět v nekonečném vesmíru.