Infinity love

•44•

O 2 roky později
Seděla jsem na balkóně ve své ložnici a prohlížela jsem si modro-červený přístroj se znakem, který mívala Carol na obleku.

Už to bude pět let od Thanosova lusknutí. Neslyšela jsem od té doby o nikom ze Země, ale stále jsem čekala, že jednou přístroj zabliká a já budu mít šanci podívat se zpět na Zemi. Poslední rok už jsem si ani nedokázala vybavit vůni Petera, bylo to jakoby nikdy neexistoval.

Z myšlenek mě vytrhl dětský pláč, který šel z pokoje za mnou. Schovala jsem přístroj do kapse a rozešla jsem se směrem do pokoje. Po odhrnutí závěsu se mi naskytl pohled na Mal, která se marně snažila dítě uklidnit různými hračky. Sedla jsem si k nim na zem a chvíli jsem mlčky pozorovala malou holčičku, která odmítala každou hračku, kterou ji Mal dala do ruky.

Přiložila jsem ruku na hlavu dítěte a přivřela jsem oči a dítě během okamžiku přestalo brečet. ,,Víš, že by jsi tohle dělat neměla." Řekla Mal a přitáhla si dítě blíž k sobě, když se po místnosti rozlehlo ticho.

,,Já vím, ale je těžké se od ní držet dál." Řekla jsem tichým hlasem a zakoukala jsem se do červených očí dívenky. ,,Je to přeci jen má dcera."

,,Kate, teda promiň, Aeryn," opravila se Mal a s lítosti se mi podívala do očí. ,,Přeci si souhlasila. Jediné co tě teď s Ray spojuje je krev, ale její matka jsem já. Za pár týdnu už se s Ray vídat nebudeš." Řekla Mal chladným hlasem a já se zamračila.

,,Maleken, ráda bych ti připomněla, že jsem stále tvá královna a doporučovala bych ti změnit tón hlasu. Ray jsem porodila z pouhé povinnosti a to byl jediný důvod proč jsem ti ji svěřila." Poslední věta co jsem řekla byla naprostá lež, ale bohužel jsem si nemohla dovolit říct něco jiného.

,,Máš v plánu znovu odejít a nepokoušej se vymlouvat. Znám tě dost dlouho a nikdy by jsi dítě pryč nedala, pokud by jsi neměla nějaké své sobecké důvody." Odsekla mi Mal a její bílé vlasy vlály ve větru, který se do pokoje dostal skrz balkón.

Měla pravdu. Nikdy bych své dítě nedala pryč bez důvodu.

,,Ray se musela narodit. Neměli jsme s Erenem na výběr. Trůn nemohl zůstat bez dědice a Stín také ne." Odpověděla jsem a pomalu jsem s Maleken ztrácela trpělivost. ,,Ano. Mám své sobecké důvody, ale do toho-"

,,Do toho mi nic není? Jestli jsi se opravdu chystala říct tohle, tak bych zvážila svoje slova." Skočila mi do řeči Mal a zamračeně mě pozorovala. ,,To já jsem se dobrovolně nabídla, že se o Ray postarám. Ne ty. Ne Eren!"

Ray vyděšeně seděla a pozorovala naši hádku a hned, když jsem si toho všimla, tak jsem ji jediným dotekem uspala, aby se této hádky vyvarovala.

,,To já byla jediná, která se o ni doopravdy chtěla postarat!" Zvýšila Mal hlas a já se snažila zachovat klidnou hlavu, protože jsem věděla co by se mohlo stát, kdybych ztratila kontrolu.

,,Jediná, která se o ni doopravdy chtěla postarat?" Zopakovala jsem nevěřícně její slova a zakroutila jsem nesouhlasně hlavou. ,,Nemáš tušení jak těžké pro mě bylo ji dát pryč, Mal. Ani nevíš jak ráda bych ji vychovala jako svou, ale můj život pro to není stavěný. Během každé chvíle se může cokoliv stát a já už tady pro ni nebudu moct být."

,,Myslíš, že nevím, že Ray se nenarodila z žádné povinnosti, ale čistě z tvé hlouposti? Tahala ses s Erenem, takže mi tady nevykládej, že Ray byla z nějaké povinnosti." Řekla Mal a já už věděla, že se nemá cenu s ní hádat. Maleken nikdy v hádce nepřestala, prostě vždy měla potřebu ublížit tomu druhému co nejvíc to šlo.

Falešně jsem se na ni usmála a bez jakéhokoli slova jsem opustila pokoj. Mal pouze sledovala jak odcházím a rychle si setřela slzy, které se ji kutálely po její bledé tváři.

Nemohla jsem už ztratit kontrolu nad svým Stínem, protože to potom nikdy nedopadlo dobře.

Hned naproti dveří se Eren opíral o zeď. ,,Víš, že má pravdu. Nemusela to říkat takovým způsobem, ale má." Řekl ledabyle.

,,Samozřejmě, že má pravdu." Prošla jsem kolem něj a vydala jsem se chodbou, která vedla pryč z budovy. Během chvíle se zamnou ozvaly rychlé kroky.

,,Aeryn, počkej! Kam máš v plánu jít?" Volal hlas zamnou, ale já ho ignorovala.

Najednou se pomocí teleportace Eren objevil přede mnou a donutil mě tím zastavit a odpovědět na jeho otázku. ,,Mám v plánu se vrátit na Zemi." Řekla jsem a vyhnula jsem se jeho pohledu.

,,Vrátit na Zemi? Sama jsi mi tehdy před lety řekla, že Thanos kameny nekonečna zničil, tak jaký to má význam se vracet?"

,,Poslední měsíc mi něco říká, že bych se tam měla vrátit. Možná přišli na způsob jak všechno vrátit." Řekla jsem s nadějí v hlase, ale Eren mě pouze nechápavě sledoval.

,,Ženeš se za přeludem." Promluvil tiše a sledoval mě svými zelenými oči.

,,Možná máš pravdu, ale nic to nemění na mém rozhodnutí." Řekla jsem odhodlaně a pokusila jsem se kolem něj projít, ale jeho ruka mě zastavila.

,,Aeryn..." Zašeptal a podíval se mi znovu do očí, ,,Kate, zůstaň. Kvůli Ray. Mal pochopí, že si ji budeme chtít vzít zpátky."

Eren mi mé rozhodnutí ztěžoval a přesně to byl jeho záměr. Nemohla jsem zůstat. Milovala jsem Erena, ale nikdy ho nebudu milovat, tak jako miluju Petera.

,,Já už své rozhodnutí nezměním. Pokud je šance přivést všechny zpět, tak pro to udělám všechno." Řekla jsem a Eren stiskl mou ruku o něco víc.

,,Zůstaň kvůli mně."

Moje srdce se v ten moment zastavilo. Jedna část mě chtěla zůstat. Mohla jsem tady vychovat dceru, mohla jsem mít svatbu a poklidně tady umřít. Ale nedokázala jsem to udělat.

,,Nemůžu. Ještě dneska odletím a pokud máš pravdu, tak se vrátím." Eren pustil mou ruku a zklamaně sklopil pohled k zemi. Nikdy jsem mu nechtěla ublížit.

Nejhorší na tom všem bylo, že hluboko uvnitř jsem vždy věděla, že se musím vrátit na Zemi. Jedině s Peterem jsem měla pocit, že opravdu někam patřím. Minulost byla to jediné co mě poháněla dál. Možná jsem měla Petera pustit z hlavy a smířit se s jeho smrtí, ale nedokázala jsem to jen tak vzdát, proto tomu dám poslední šanci.

—————————————————
,,Připravte se. Brzy přistaneme." Zavolal na mě Connor z řídící místnosti a já si nervózně mnula oči.

V okně se objevila jedna z nejnádhernějších planet, na které se mi kdy naskytl pohled. Země.

,,Měla jsi pravdu. Země je opravdu nádherná." Řekl Eren a užasle pozoroval zeleno-modrou planetu.

,,Jsem ráda, že ses rozhodl letět semnou." Promluvila jsem tiše a Eren se na mě překvapeně otočil. Jeho zelené oči se setkaly s těmi mými a mé tváře jemně zrudly.

Eren se pouze pousmál a podíval se zpět z okna. ,,To já jsem rád."