Infinity love

•12•

Korekce- Horan_N_93 <3

„Moc si toho nepamatuji. Jako by většina vzpomínek prostě zmizela."

Měla jsem pocit, že se za chvíli rozbrečím. Snažila jsem se být silná, ale v téhle situaci to prostě nešlo.

„Kate, bude to v pohodě, neboj," řekl s klidným úsměvem. Pokusila jsem se o úsměv, ale místo toho se mi po tváři začala kutálet slza. Hned, co si jí Tony všimnul, mě objal. Byla jsem zmatená, ale byla jsem za to ráda, potřebovala jsem to.

Objetí jsem mu pevně oplatila a nechala jsem slzám volný průběh.

„Vlastně jsem vždycky chtěl dceru," řekl Tony a mně se na tváři vykouzlil úsměv.

„A já vždycky chtěla otce." I když jsem mu do obličeje neviděla, věděla jsem, že se usmál. Odtáhla jsem se od něj už s úsměvem.

„Pořád jsem ale naštvaný, že jsi mi to neřekla." Informoval mě a já se na něj pouze omluvně podívala.

„Mám ti teď říkat tati?" Zasmála jsem se a on taky.

„Prosím tě, říkej mi furt Tony. Budu se tak cítit mlaději." Musela jsem se zasmát. „Rád bych tu s tebou zůstal, ale povinnosti volají."

„V pohodě."

Opustili jsme s Tonym laboratoř a potom se naše cesty rozdělily. Hned, co jsem si lehla do postele, mi spadl kámen ze srdce. Všechno to proběhlo tak lehce...

Zabzučel mi telefon. Natáhla jsem se pro něj a když jsem viděla od koho mi zpráva přišla, tak jsem pocítila příjemný hřejivý pocit.

Byla od Petera. Hned jsem telefon odemkla, abych mohla odepsat.

Peter: Ahoj :) Tak co? Jak se daří?

Já: Je toho moc, asi bychom se nemohli sejít, co?

S úsměvem na tváři jsem čekala na odpověď. Překvapivě přišla hned.

Peter: Mohli a byl bych rád.

Musela jsem vypadat vtipně. Ani nevím proč, ale nemohla jsem se přestat usmívat.

Domluvili jsme se na místě srazu a já jsem musela překecat Happyho, aby mě zavezl. Hned, co mi to dovolil, vběhla jsem do pokoje a začala jsem se chystat.

Vzala jsem si na sebe volné šedé tričko a černé upnuté džíny. Vlasy jsem si rozčesala a nechala je rozpuštěné podél ramen.

Rychle jsem se dostala ven z budovy a nasedla k Happymu do auta.

„Takže, kam tě mám zavést?"

„K Peterovi," řekla jsem s úsměvem a Happy si mě jen prohlédl ve zpětném zrcátku a přikývl.

Happy mě vyhodil před jeho bytem a já automaticky koukla na telefon. Happyho auto se už ztratilo a já svůj zbytek času strávila na telefonu.

„Ty tu na někoho čekáš?" ozvalo se zamnou a já se s úsměvem otočila.

Rovnou jsem Petera obejmula, abych mohla cítit jeho dokonalou vůni. Musela jsem si ho přitáhnout do pevnějšího objetí.

Nedokázala jsem popsat pocity, které jsem k Peterovi cítila. Bylo to velmi zvláštní.

Odtáhla jsem se a nemohla se zbavit úsměvu na tváři.

„Těžká otázka. Čekám vůbec na někoho? Počkat my dva se známe?" zeptala jsem se s ironií v hlase.

„Ne, vlastně vůbec nevím, kdo jsi," řekl a pokusil se zachovat vážnou tvář, ale ta se hned změnila v úsměv a následně i smích.

„Takže, chci vědět všechno," pozastavil se. „Zním teď, jako když se setkají dvě ženský," dodal Peter.

„Haha, velmi vtipné," zasmála jsem se ironicky. „Co zajít někam do kavárny a tam to všechno řeknu? Myslím, že to bude lepší než tady."

Peter souhlasil a vydali jsme se do nejbližší kavárny.

Hned, co jsme vešli dovnitř, mě do nosu praštila vůně kávy. Jak já to miluji. Objednala jsem si vanilkovou ledovou kávu a Peter to stejné.

Možná jsem začala přemýšlet nad tím, že něco k Peterovi cítím.

Dneska krátká část, ale slíbila jsem že vyjde tak vyšla :D Snad se vám tato krátká část líbila :)
Budu ráda za každý ohlas :)) Uvidíme se u příští části ;) Ahooj