Infinity love

•15•

Korekce- Horan_N_93

S Peterem jsem se od poslední hádky neviděla.

Vlastně ani neměl čas a já to naprosto chápala, ale teď po tak dlouhé době jsem uvězněná v jeho objetí.

S úsměvem jsem se odtáhla a podívala se do jeho oříškových očí.

„Ahoj Spidermane, byla to doba."

„Neskutečně dlouhá." Usmál se a prohrábl si své neposedné vlasy.

„Vidím, že máš delší vlasy než předtím." Neustále jsem se na něj usmívala, byla jsem tak šťastná.

Vlastně jsem to ani nechápala, taková krátká doba a tolik mi přirostl k srdci.

„Vidím, že tvoje vlasy jsou o něco kratší." Byla jsem ráda, že si všimnul.

„Už to tak bude. Možná bychom mohli vymyslet, kam půjdeme, než Happy odjede, aby nás tam kdyžtak mohl hodit," informovala jsem ho a on pouze zakýval hlavou.

„Dobře, mohli bychom jet k tobě," navrhl a já souhlasila.

Cesta utíkala s Peterem o dost rychleji. Pořád jsme o něčem mluvili a hádám, že Happy musel být rád, že už jsme na místě.

Provedla jsem Petera celým domem, a dokonce jsem mu ukázala i velkou zahradu.

Už jsem to tu brala jako domov. Věděla jsem o každém místě v domě. Kromě Tonyho pracovny, tam jsem nemohla a už vůbec ne když tu nebyl.

S Peterem jsem si pustila film v domácím kině, jelikož jsme chtěli trochu zabít čas. Stejně jsme většinu filmu trávili tím, že jsme na sebe házeli popcorn anebo si povídali.

Když film skončil, Peter bohužel musel za chvíli domů. May ještě chtěla s Peterem zajít někam na večeři.

Zbývající čas jsme seděli na gauči. Pouze jsem ho pozorovala, když prolomil příjemné ticho.

„Ta naše minulá hádka. Bylo by dobrý říct, že ještě pořad jsem nedořekl tu větu."

„Myslíš, jak si minule přestal vnímat a zajímala tě jen ta holka. Promiň, zapomněla jsem, jak se jmenuje," řekla jsem trochu dotčeně.

„Je to Liz. Minule jsem chtěl říct, že Liz je sice pěkná holka-"

„Takže zase jsme u Liz dobře." Neuvědomila jsem si to a zase jsem Peterovi skočila do řeči.

Čím to bylo? Že bych žárlila?

„Kate, nechtěl jsem mluvit o ní."

„Ne? A kom tedy?" Byla jsem naštvaná, zase...

„O tobě," řekl a podíval se mi do očí.

Moje srdce se v ten moment zastavilo. Snažila jsem se najít správná slova, ale bylo to jako bych neuměla mluvit.

„Asi tě teď úplně nechápu. Proč bychom se měli bavit o mně?" zeptala jsem se nechápavě.

Celou dobu se na mě díval, ale já nemohla z jeho tváře vyčíst jeho pocity.

„Prostě už buď ticho."

Chtěla jsem něco namítnout, ale v ten moment si mě přitáhl k sobě a naše rty se spojily. Nejdříve jsem byla vyděšená, ale pak jsem mu rukou zajela do vlasů a náš polibek prohloubila.

Jeden polibek ve mě probudil tolik pocitů, ale jedno jsem věděla jistě - něco k Peterovi cítím.

S úsměvem na tváři jsem se odtáhla a do mých tváří se nahnala krev, musela jsem být rudá až za ušima. Dívala jsem se mu do očí a čekala, kdo promluví.

„Rád bych zůstal, ale víš, že musím jít," řekl potichu a já s úsměvem přikyvovala hlavou.

Chytl mě za ruku a pomohl mi se zvednout. Čekala jsem, že mě potom pustí, ale naopak mě držel, dokud jsme nedošli k autu. Pustili jsme se a já se mu podívala do očí.

„Tak brzy na viděnou, Petere." Pevně jsem ho objala a on už pak odjel.

Hned jak se auto vzdálilo, sedla jsem si na schody a zabořila si ruce do vlasů.

Co se to právě stalo? Znamená to, že jsme teď spolu?

„Panebože," řekla jsem si a vydala jsem se do svého pokoje.

O tři měsíce později.

Doufala jsem, že můj polibek s Peterem něco znamenal. Teda pro mě ano, ale pro něj nejspíše vůbec nic.

Nikdy už jsme si pak pusu s Peterem nedali, všechno zůstalo při starém. V létě jsme se vídali hodně, to ano, ale už byl říjen a on zase chodil do školy. Ani se mi neozýval a já se začínala cítit sama.

Tony byl někde pryč na dovolené a já všechen svůj čas trávila s Wandou.

Vlastně se z nás staly celkem dobré kamarádky a navíc, když jsme spojily naše schopnosti, byly jsme neuvěřitelně silné.

Zrovna jsme spolu seděly v obýváku, když mi začal vyzvánět telefon. Na obrazovce svítilo jméno „Tony", tak jsem to hned zvedla.

„Kate, potřebuju, abys dohlídla na Petera, než se vrátím," vychrlil na mě.

„Počkej co? Řekneš mi alespoň co se stalo?"

„Podívej, Peter se teď zapletl do něčeho, do čeho se neměl vůbec pouštět. Zítra přijedu, už jsem zavolal F.B.I."

Snažila jsem se pochopit, co se děje. Najednou jsem dostala strach o Petera.

Wanda se na mě nechápavě dívala.

„Dobře, co mám podle tebe teď dělat?" zeptala jsem se.

„Pokus se mu to vymluvit."

„A když se mi to nepodaří?"

„Tak se o to postarám já."

Přeji vám krásné Vánoce ❤️ Doufám že se vám tahle část líbila :) Přes prázdniny se chystám psát ;) Zatím ahoj 💕