Infinity love

•46•

Všichni jsme stáli uprostřed pracovny a pozorovali jsme rukavici. Teď, když jsme konečně měli všechny kameny nekonečna, tak zbýval jediný problém. Kdo luskne prsty. Opírala jsem se o stůl a nervózně jsem si skousávala spodní ret

Thor nás všechny přemlouval, aby to mohl udělat on, ale všem bylo jasné, že by to v momentální kondici nezvládl.

,,Nech mě udělat něco dobrého. Něco správného," začal přemlouvat Tonyho.

,,Podívej, není to jenom fakt, že ta rukavice má tolik energie, aby zničila kontinent. Říkám ti. Nejsi v kondici," řekl Tony, ale Thor se stále nedal přesvědčit.

,,Co myslíš, že teď proudí mými žilami?"

,,Čistej líh?" řekl Rhodey a já se nad jeho poznámkou pousmála.

,,Jsou to blesky," řekl Thor.

,,Blesky ti teď nepomůžou. Budu to já." promluvil Bruce a překvapeně jsem se na něj podívala, ,,Viděli jste co ty kameny udělali Thanosovi. Skoro ho zabily. Nikdo z vás by to nepřežil."

,,A kde je psáno, že ty to přežiješ?" zeptal se Steve a pozoroval přitom, jak Bruce přechází k rukavici.

,,Nikde. Ale to záření bude hlavně gama," Bruce se u rukavice pozastavil, ,,já jsem pro to stvořený."

,,Dobře, dobře. Ať je to tedy Bruce," řekl Thor a odstoupil od rukavice. Bruce přikývl a vzal si rukavici do ruky.

,,Připraven?" zeptal se Tony.

,,Jdem na to," řekl rozhodně Bruce. ,,Pamatuj si. Ty, které Thanos před pěti lety zabil, přivoláš zpět, do dneška. Za posledních pět let nic neměň," připomněl Tony a Bruce chápavě přikývl hlavou.

Zmáčkla jsem tlačítko na svém náramků a můj oblek se pomocí nanotechnologie nasadil. Odstoupila jsem pár kroků od Bruce a stoupla jsem si vedle Tonyho, který zabezpečil celou budovu.

,,Zavoláme všechny domů," řekl Bruce a pomalu si nasadil rukavici. Měla jsem o Bruce strach, nikdo nám nemohl zaručit, že to opravdu přežije. Hned co se mu rukavice nasadila, tak padl na kolena. Celá rukavice vyzařovala divné barevné blesky, které pomalu spalovaly celou ruku Bruce.

,,Sundej to! Sundej to!" volal na něj Thor se starostí v hlase.

,,Ne, počkej. Bruci, jsi v pořádku?" zastavil ho Steve.

,,Jsem v pohodě," ujistil nás Bruce a bolestivě přivřel oči. Chvíli s bolestí ještě bojoval, ale hned poté zvedl ruku, stěží lusknul prsty a hned se svalil na zem. Všichni jsme vyděšeně k Brucovi přiběhli a Tony mu okamžitě ruku ošetřil. Zůstala jsem u Bruce a snažila jsem se mu pomocí mých schopností ulevit od bolesti.

,,Lidi, myslím, že to vyšlo," promluvil Scott a já se na něj radostně usmála. Najednou místnost potemněla stínem a mě přepadl divný pocit. Podívala jsem se nad sebe a to co jsem viděla na nebi ve mně vzbudilo čistou hrůzu. Thanosova loď. Nestihli jsme ani zareagovat a naše budova byla vybombardována.

Podlaha pode mnou se propadla a já se marně snažila něčeho chytit. Cítila jsem, jak jsem zády dopadla na tvrdou zem a ostrý předmět se mi zarazil do břicha. Nemohla jsem se nijak zachránit. Cítila jsem beznaděj, ale ta brzy ustala. Ustalo totiž všechno. Hlavou jsem musela do něčeho narazit. Nic jsem neviděla. Nic jsem necítila. Byl tohle konec?

Donutila jsem se znovu otevřít oči. Vznášela jsem se v nekonečné černotě. Všude bylo takové ticho. Před očima se mi najednou zjevila postava, která vypadala stejně jako já.

,,Je tohle konec?" zeptala jsem se klidným hlasem a postava ke mně s úsměvem přešla a položila mi ledovou ruku na tvář. Projela mnou neznáma bolest.

Znovu jsem otevřela oči a naskytl se mi pohled na zašedlé nebe a cítila jsem neskutečnou bolest v oblasti břicha. Cítila jsem vůni ohně. Uvědomila jsem si, že ležím v něčím náručí. Eren.

Podívala jsem se do jeho očí, které byly plné slz. ,,Co se stalo?" řekla jsem slabým hlasem a snažila jsem držet zpátky slzy od bolesti. Pískalo mi v uších.

,,Neboj, postarám se, aby už to nebolelo," zašeptal Eren a položil svou dlaň na mou tvář. Z jeho ruky putovalo teplo přímo do mého těla. Měl pravdu. Bolest ustávala a pomalu jsem začala slyšet normálně. Usmála jsem se a stále jsem pozorovala jeho oči, ale něco bylo špatně. Cítila jsem jak z něj vyprchává život a v ten moment mi to došlo. Dává mi svou energii, aby mě vyléčil.

,,Přestaň, Erene," snažila jsem se sdělat jeho dlaň z mé tváře, ,,zabije tě to!" řekla jsem a začaly mi stékat slzy po tváři. Eren se pouze usmál, ale ruku nesdělal. Zelená v jeho očích se pomalu vytratila a jeho tělo padlo k zemi. Nadzvedla jsem ho a položila jsem si jeho hlavu do klína. Rána na mém břichu byla pryč.

Hladila jsem Erena v jeho hnědých vlasech. ,,Tohle není naposledy co se vidíme, Aeryn," zašeptal Eren a já ho se slzami v očích obejmula. Jeho emoce byly klidné. Byl šťastný.

,,Děkuji, Erene," řekla jsem tiše a on slabým hlasem odpověděl: ,,Miluji tě."

Po těchto slovech se všechny emoce v něm vytratily a já věděla, že už je pryč. Stále jsem jeho tělo svírala v objetí a brečela do jeho ramena. Jeho tělo se pomalu začalo rozpadat do černého popelu. Doufala jsem, že takovouhle ztrátu už nikdy nebudu muset podstoupit. Znovu se mi člověk, kterého miluji vytratil před očima. Z očí mi valil proud slz a můj dech byl nestabilní. Měla jsem strach. Už nedokážu ztratit dalšího člověka. Nemohla jsem ho ani pohřbít, jeho tělo zmizelo. Stín ho pohltil.

Bohužel jsem si byla vědoma toho, že nemám momentálně čas truchlit. Dnes budu za Erena bojovat a udělám vše pro to, aby jeho ztráta nebyla zbytečná. Utřela jsem si slzy a vzhlédla jsem k nebi.

Nebe bylo plné vesmírných lodí, které patřili Thanosovi a z prava ode mě se vynořilo několik příšer. Vybrali si špatný den mě nasrat. Vydala jsem se směrem k příšerám, ale najednou mě zprava oslnilo oranžové světlo. Nebylo to jen světlo. Byly to portály od Strange. Tělem mi projela husina. Na nebi se otevíral jeden portál za druhým.

Pohled mi, ale padl k jednomu určitému portálu, ze kterého vyletěl Quill a hned po něm se objevil chlapec v červeno-modrém obleku. Doskočil na skálu před ním a maska se mu automaticky sundala. Poznala jsem ho i z téhle dálky. Byl to on. Byl to Peter.