Infinity love

•45•

Naše loď přistála na stejném místě, jako přistála 5 let zpátky, ale tentokrát semnou nebyl Tony ani Nebula. Erenovi jsem řekla ať zůstane na lodi dokud se pro něj nevrátím, nevěděla jsem jak by na něj mohli Avengers reagovat. Nevěděla jsem ani jestli tady někdo z Avengers ještě bude. Po pěti letech si už každý z nich mohl dávno vybudovat rodinu.

Nejvíce pravděpodobné to bylo u Tonyho ten už nejspíše bydlí i s Pepper někde na klidném místě a snaží se o dítě, nebo už dokonce nějaké má. Rychle jsem zahnala myšlenky a použila jsem identifikační kartu u hlavního vchodu. Naštěstí mi ji Tony neodstranil ze systému.

V budově bylo naprosté ticho, až podezřelé. Pamatuji si, že když jsem tu žila, tak se tu neustále ozývaly nějaké zvuky. Chybělo mi to tu.

Bylo to divné, elektřina v budově byla pořád zapnutá a dokonce jsem v jídelně našla několik prázdných krabic od číny. ,,Tolik jídla by mohlo vystačit všem Avengers," řekla jsem si pro sebe a pokračovala jsem v prohledávání budovy.

Procházela jsem proskleným sálem a uprostřed sálu stál opravdu divný kulatý přístroj, ale nikdo nebyl v dohledu. Přišla jsem ke stroji a zvědavě jsem si ho prohlížela. Je to jeden z dalších Tonyho vynálezů?

Sklesle jsem si povzdechla a vydala jsem se zpět k východu. Tělem mi projela divná elektřina a stroj začal vydávat hlasitý zvuk. Najednou se na stroji objevilo několik osob v bílých oblecích. Hned mi došlo, že to byli Avengers, nebo spíše to co z nich zbylo. Pouze jsem stála a s otevřenou pusou jsem sledovala co se právě stalo.

Všichni stáli čelem ke Clintovi a pozorovali ho s hrůzou v očích. Bruce si klekl na zem a několikrát udeřil do podlahy. Nevěděla jsem co se stalo, ale cítila jsem emoce ostatních a jediné co jsem cítila byl smutek. Projela jsem si pohledem všechny v místnosti a hned mi došlo kdo chybí. Natasha.

Vryly se mi slzy do očí. Byla pryč. Cítila jsem to.

Najednou se můj oční kontakt setkal s Tonym. Měl ve tváři stejný výraz, jako když jsme ztratili Petera, přesto sešel ze stroje a vydal se zamnou. Věděla jsem, že Tony nikdy nebyl objímací typ, ale přesto jsem ho obejmula, jak pro svou, tak pro jeho útěchu od ztráty.

,,Nat, je mi líto Tony," řekla jsem upřímně v objetí a Tony se odtáhl a sklopil pohled k zemi. Kolem nás rychle prošel Bruce a hlasitě přitom dupal. Ztráta Nat mu opravdu ublížila.

Tony se na mě podíval a řekl: ,,Měl bych ho jít zkontrolovat. Uvidíme se vevnitř." vydal se za Brucem ven a hned za ním se vydal Clint, Steve a Thor. Thor se za posledních pět let změnil k nepoznání. Měl dlouhé blonďaté vlasy a hodně přidal na váze.

Přišel ke mně Rocket a já se na něj smutně pousmála.

,,Je dobře, že jsi zpátky, Kate,"řekl Rocket a poškrábal se ve své srsti. Přikývla jsem a přidala jsem se k němu na cestě do vnitřního areálu.

,,Rockete, co se stalo?" zeptala jsem se opatrně.

,,To samé co se stalo Gamoře," odvětil Rocket.

A v ten moment mi to došlo. To samé co se stalo Gamoře. Kámen duše. Jak to mohlo být možné? Kameny nekonečna byly zničeny.

,,Rockete," předběhla jsem ho a klekla jsem si k němu, tak abych byla ve stejné výsče, ,,kameny nekonečna byly zničeny. Jak je potom možné, že Nat umřela pro kámen duše."

,,Je to složité na vysvětlování. Skočili jsme do minulosti a posbírali jsme všechny kameny nekonečna," vysvětlil. Opakovala jsem si jeho slova v hlavě. Chtěli znovu použít kameny nekonečna. Znamená to, že znovu uvidím Petera? Je to vůbec možné?

Mlčky jsem pokračovala s Rocketem v cestě a snažila jsem se uklidnit myšlenky, ale nešlo to. Řekla jsem Rocketovi, že si na chvíli odběhnu a on pouze přikývl hlavou.

Ani jsem nepřemýšlela a vydala jsem se do svého starého pokoje. Budova byla opravdu velká, takže dostat se ze skladu až do mého pokoje trvalo nějakou chvíli. Otevřela jsem dveře a můj pohled okamžitě padl na roztrženou fotku na zemi. Nikdo tu od té doby nebyl. Vzala jsem fotku do ruky a použila jsem izolepu, abych ji slepila dohromady.

Při pohledu na fotku se mi znovu vryly slzy do očí. V posledních letech jsem snad ani neuronila slzu a jen jsem zpět, tak brečím po druhé.

,,Kate, nestalo se ti tam nic?" Ozvalo se v komunikátoru a já sebou překvapeně trhla. Úplně jsem zapomněla na Erena venku.

,,Všechno v pohodě. Měla jsem pravdu, Erene," řekla jsem a musela jsem se usmát, ,,mají všechny kameny nekonečna u sebe. Vrátíme je zpátky."

,,Ani nevíš jak rád to slyším! Aspoň teď můžeme domů," prohlásil Eren s radostí v hlase.

Na sucho jsem polkla, znovu jsem se podívala na fotku s Peterem a řekla jsem: ,,Ehm, jo jasně. Jsem za chvíli zpět na lodi, počkej než přijdu. Jen chci být u toho až se všichni vrátí."

Schovala jsem fotku do zadní kapsy a rychlým krokem jsem se vydala zpět za partou. Tony s Brucem pracovali na nové rukavici, která by byla schopná udržet všechny kameny. Pracovali na ní nějakou dobu a já mezitím čekala v obýváku s ostatními.

Thor neustále chodil nervózně po místnosti a Steve pro změnu rychle ťukal prsty o stůl. Nedokázala jsem tady sedět a čekat a proto jsem se vydala do pracovny za Tonym a Brucem.

Tony zrovna seděl u stolu a naťukával něco do svého tabletu. Přitáhla jsem si židli a sedla jsem si naproti němu. Když jsem ho pozorovala, tak jsem si uvědomila jak málo se na něm za tu dobu podepsalo stáří. Skoro se nezměnil.

,,Tak co, Kate. Kam ses vypařila na takovou dobu," zeptal se Tony a pohledem byl stále na svém tabletu.

,,Znáš to. Stala jsem se královnou, porodila dítě a několik let jsem trávila na cizí planetě. Jinak nic zvláštního," poslední větu jsem řekla sarkastickým hlasem. Tony se usmál a podíval se na mě.

,,Ano, to zní jako nic zvláštního. Gratuluji, Kate. Věřím, že vychováš skvělé dítě," řekl Tony a já se pozastavila. Nevychovám, Tony.

,,Taky v to doufám," falešně jsem se usmála, ,,a co ty? Jak se vede s Pepper?"

,,No, vlastně, máme dceru," řekl a já překvapeně nadzvedla obočí.

,,Páni. Tony, to jsou skvělé novinky! Doufám, že budu mít šanci ji poznat," usmála jsem se a Tony přikývl a slíbil mi, že mi ji představí až bude čas. Náš rozhovor musel skončit, protože Tonymu se konečně vyrobil model rukavice. Přešli jsme k velkému sklu, za kterým byla rukavice a všech šest kamenů. Nečekala jsem, že ty kameny ještě uvidím.

Sledovala jsem jak do rukavice pomalu zajíždí všechny kameny, aby konečně byla rukavice kompletní. ,,Boom!" zařval Rocket přesně v moment, kdy se kameny umístily na své místo. Tony sebou vyděšeně trhl a vražedně se na mývala podíval. Nemohla jsem zabránit úšklebku.

Tony zakroutil hlavou a podíval se zpět na rukavici, ,,tak co, jdeme všechny přivést zpátky?"

Po sto letech jsem tu s novou kapitolou! Moc se vám za to omlouvám, ale neměla jsem žádnou motivaci na psaní... Ale rychle se mi motivace vrátila po Spidermanovi nwh :D Snad jste si kapitolu užili a nemusíte se bát, brzy vyjde další! Mezitím vám přeji krásné svátky <3