Infinity love

•36•

Seděla jsem v kajutě a z okna jsem sledovala výhled na vesmír. Nikdy mě tenhle pohled neunaví, ale potom jsem si uvědomila, že bych nejspíše měla jít za ostatními a ne sedět zavřená sama v kajutě. Unaveně jsem vstala od okna a rovnou jsem se vydala do řídící místnosti, kde byl i malý gauč na posezení.

Trochu mě zaskočilo, když jsem viděla Connora jak o něčem debatuje s Nebulou, ale pouze jsem se na ně usmála a šla jsem najít Tonyho. Potřebovala jsem s ním všechno probrat a taky jsem potřebovala rozptýlit myšlenky na Petera, který mi každou chvíli chyběl.

Tonyho jsem po chvíli hledání našla sedět u jednoho z oken na chodbě ke kajutám. Byl tak potichu, že jsem si ho předtím nevšimla. Povzdechla jsem si a sedla jsem si naproti němu a také jsem se zakoukala do vesmíru.

,,Pepper žije, Kate. Vím to." Zašeptal do ticha Tony a já se na něj podívala. Přestože jeho tvář ozařovalo pouze slabé světlo, tak jsem viděla jak je zničený a to navenek, ale i uvnitř.

,,Také věřím, že žije," povzdechla jsem si, ,,a brzy ji uvidíš, Tony." Řekla jsem Tonymu a on poprvé odvrátil svůj zrak od okna a pousmál se na mě.

,,Je mi líto, že ses pravdu dozvěděla až od matky. Měl jsem ti to říct sám. Byla blbost hrát si na tvého otce." Přiznal Tony a mně tím doslova vyrazil dech.

,,Ale musím říct, že jsi otce hrál skvěle." Zasmála jsem se a Tony také, ,,Nemusíš si nad tím lámat hlavu. Smířila jsem se s tím, že moje matka je naprosto šílená a dychtící po moci. Nevěřím, že matka mě nechá jen tak."

,,Znal jsem tvoji matku a souhlasím stebou. Ona to nenechá jen tak. Přece jen jsi jediná princezna." Řekl Tony a já se na něj vyděšeně podívala. Na to, že jsem princezna jsem naprosto zapomněla. Neměl by mě můj lid začít trochu zajímat?

,,Teď je hlavní prioritou zničit Thanose a pak až vyhrajeme, tak zničím matku." Řekla jsem Tonymu, který si mě udiveně prohlížel. Potom mi došlo, že jsem Tonymu nikdy neřekla celý příběh co se stalo na té lodi. Začala jsem Tonymu od začátku vysvětlovat co se vlastně všechno stalo a Tony mi celou dobu pečlivě naslouchal.

Seděli jsme tam potom spolu ještě nějakou tu dobu a Tony mi toho o sobě docela dost řekl. Nečekala jsem, že bych si s Tonym někdy mohla takhle popovídat, ale nejspíše to bylo zoufalou situací, ve které jsme právě byli.

,,Jsem rád, že jsme si pokecali, Kate. Bohužel si budu muset jít lehnout, jelikož se moje zranění ještě nezahojilo." Řekl Tony, pomalu vstal a zalezl do své kajuty. Povzdechla jsem si a zvedla jsem se od okna a taky se vydala do svojí kajuty.

Rozhlédla jsem se po malé kajutě a první na co mi padl pohled, byla postel s bavlněnou přikrývkou. Okamžitě jsem do ní vlezla a pokusila jsem se na posteli uvelebit, abych mohla konečně po tomhle strašném dni usnout.

Po dlouhém převalováním a přemýšlením nad Peterem, jsem konečně zavřela oči a propadla jsem do hlubokého spánku.

,,Kat! Kat! Vzbuď se." Slyšela jsem hlas, který mě okamžitě vytrhl ze spánku. Promnula jsem si oči a rozhlédla jsem se kolem sebe. Nic tu nebylo pouze nekonečná temnota. Najednou se přede mnou z mlhy vynořila blonďatá postava. Maleken.

,,Mal, ty jsi to přežila! Co tady děláš?" Zeptala jsem se radostně a Mal mě okamžitě obejmula. Bylo tohle reálné?

,,Ano, žiju. Podařilo se mi s tebou konečně navázat spojení. Chtěla jsem tě pouze varovat, že matka tě hledá, když zjistila, že Thanos získal všechny Kameny nekonečna, tak se pomátla."

,,Pomatená je slabé slovo." Řekla jsem jí a Mal se na mě varovně podívala.

,,Na vtípky teď není čas, Kat. Používej co nejméně svoje schopnosti. Bude pro ni těžší tě potom najít." Řekla a s úsměvem na její pihaté tváři mě chytla za ruku.

,,Mal, nemůže mě najít. Musím se vrátit na Zemi a potom zničit Thanose, když mě najde tak se celý plán pokazí."

,,Tak dělej jak říkám. Ale věcně se jí vyhýbat nemůžeš, Kat." Řekla Mal a najednou mě rychle obejmula a v objetí zmizela, stejně jako Peter.

Trhnutím jsem se probudila a byla jsem zpět v kajutě. Nevím kolik hodin jsem spala, ale cítila jsem se odpočatá. Vylezla jsem z postele a přešla jsem k zrcadlu, kde jsem si učesala své dlouhé hnědé vlasy. Když jsem si tak svoje vlasy prohlížela, tak jsem se rozhodla, že už by je bylo dobré ostříhat.

Vzala jsem nůžky, hodila jsem na sebe mikinu a vydala jsem se najít Connora. Našla jsem ho okamžitě. Stále seděl na gauči a byla tam i Nebula, která mu nejspíše usnula v náručí. Opravdu mě zaskočilo vidět Nebulu a Connora takhle. Nechtěla jsem Connora rušit a proto jsem se rozhodla se střídáním počkat, než se Nebula vzbudí.

Odešla jsem do kuchyně, kde jsem si udělala lupínky se sušeným mlékem. Sedla jsem si ke stolu a začala jsem jíst. Sušené mléko mi nikdy nechutnalo tolik jako normální, ale bylo to lepší než nic. Začala jsem myslet na Maleken. Věděla jsem, že už k ní necítím to co tehdy, ale stále mi na ní dost záleželo a byla jsem šťastná, že žije. Očividně to přežila i matka, což moji situaci nijak neulehčilo.

Za chvíli do kuchyně přišla Nebula, která si nic nevzala a sedla si naproti mě. Zvláštním způsobem si mě začala prohlížet, ,,Naposledy, když jsme se viděli, tak ses snažila přidat k Thanosovi. Co se změnilo?" Řekla Nebula a já odvrátila pohled.

,,Změnila jsem se já." Vzala jsem misku a přešla jsem k lince, ,,Gamory je mi líto. Nezasloužila si to." Řekla jsem Nebule, která se na mě svými černými oči celou dobu dívala. Najednou vstala od stolu a odešla. Vytahovat Gamoru asi nebyl dobrý nápad.

Povzdechla jsem si a šla jsem za Connorem. Když jsem ho našla tak pouze stál u okna a pozoroval hvězdy. Zajímalo by mě co se takovému androidovi honí hlavou.

,,Connore, zvládl bys mě ostříhat?" Zeptala jsem se Connora a on se na mě přátelsky usmál.

,,Ovšem, že zvládnu. Pojď, sedni si." Řekl a ukázal na židli, která stála opodál. Sedla jsem si na židli a dala jsem Connorovi nůžky.

,,Jak moc krátké to chceš?" Zeptal se Connor.

,,Překvap mě."

No...Moc s touhle kapitolou nejsem spokojená, ale furt lepší než nic, ne? XD Abych mohla pokračovat v příběhu, tak si musím pustit Endgame :) A proto si teď dávám Marvel maraton, takže se omlouvám za zpoždění. Doufám, že jste všichni zdraví! <3