Korekce jako vždy Horan_N_93 ❤️
Začala jsem šílet. Zalezla jsem zpátky a snažila se vymyslet, co udělám.
Bylo by lepší, kdyby se mnou byl Peter, protože sama se jít představit bylo pro mě velmi náročné.
Nadechla jsem se a vydechla. Vylezla jsem z Peterova pokoje a vyrazila do obýváku. Tony nejspíše May vysvětloval, proč s Petrem chce mluvit. Nechala jsem ho domluvit.
„Dobrý den," řekla jsem s úsměvem na tváři a snažila se zakrýt nervozitu. Tony se na mě vřele usmál.
„Ahoj, ty jsi sestra Petera?" zeptal se a já ho nervózně pozorovala.
May se zasmála a já taky.
„Ne, to nejsem. Já jsem jen jeho kamarádka," usmála jsem se a trochu se uvolnila.
„Však si sedněte. Dáte si koláčky? Kávu? " zeptala se a ukázala na gauč. Oba jsme si sedli a já ohrnula nos nad koláčky.
„To je v pořádku. Jen počkám na Petera," řekl, a pak k nám doběhla May a sedla si doprostřed.
Oni si povídali a já jen nervózně čekala na Petera.
„A jak se vlastně jmenuješ?" zeptal se a já ztuhla. Odkašlala jsem si.
„Jsem K-Kate," řekla jsem a jeho výraz se trochu změnil. Nedokázala jsem ho ale popsat.
„To je pěkný, že jsi Kate, ale příjmení?" zeptal se. V tom se ale otevřely dveře a vešel Peter. Ulevilo se mi, že přišel, jelikož to odvrátilo jeho pozornost.
Jen prošel se sluchátky místností, pozdravil May a nic jiného nevnímal.
„Jak bylo ve škole Petere?" zeptala se a usmála se, ale Peter se nadále nepodíval.
„Jo, fajn. Nevíš, co to za drsný auto parkuje venku?" řekl a konečně se na nás podíval. Na chvíli zamrzl, a pak jsme si jen vyměnili pohledy.
„Oh, pane Parkere," řekl Tony a mezitím ochutnával ten hnusnej koláček.
„Ehm... Dobrý den. Já jsem Peter," řekl a přitom překvapeně pozoroval celou situaci.
„Tony," odpověděl mu a já se na něj usmála. Peter si založil ruce v bok.
„C-co tady děláte?" zeptal se a usmál se na mě. Jeho úsměv byl dokonalý.
„Bylo na čase se poznat. Dostal jste mé emaily, ne?" zeptal se a já už se v tom začínala trochu ztrácet.
Opravdu by mi Peter neřekl o tom, že mu Tony Stark píše emaily, nebo v tom bylo něco jiného?
Potom jsem si všimla, jak na něj mrkl.
Usmála jsem se.
„Jo, jo." Kýval zmateně hlavou.
Povídali si o nějakých věcech, kterým jsem moc nerozuměla, jen cosi o nějaké jeho nadaci nebo něco takového.
ČTEŠ
Infinity love
FanfictionKatherine se narodila se superschopnostmi, ale život ji nijak nezlehčují, právě naopak. Nedokázala si vybavit posledních patnáct let svého života. Nevěděla kdo je její matka, kdo vlastně je ona sama a jestli vůbec její otec je opravdu jejím otcem...