Infinity love

•33•

Plán byl všem jasný a jediné co nám zbývalo, bylo čekat na Thanose. Byla jsem z boje, který za chvíli nastane trochu nervózní, ale Peter mě uklidňoval svým vyprávěním o škole a všem zajímavém co se mu stalo.

Zatímco já si povídala s Peterem tak Tony se Strangem něco zaníceně probírali a Strážci galaxie pravděpodobně řešili jak dostat Gamoru zpět.

,,Víš, bylo to zvláštní, když si byla pryč. Snažil jsem se předstírat, že je všechno dobrý, ale nebylo. Chyběla jsi mi." Řekl Peter a sklopil pohled k zemi. Trochu se mi začervenaly tváře a jemně jsem se pousmála.

Zvedla jsem Peterovu hlavu a políbila jsem ho na rty, ,,Taky jsi mi chyběl." Řekla jsem a Peter se radostně usmál.

,,Takže, všichni se připravte. Thanos tady bude co nevidět a hlavně se držte plánu." Řekl Strange a všichni jsme se na něj dívali a přikyvovali jsme hlavou.

Schovali jsme se a čekali na Thanosův příchod a jediný kdo zůstal byl Strange, který bránil kámen času.

Najednou se před Strangem objevil modrý portál, ze kterého vystoupil Thanos. Srdce mi začalo nervózně bít.

Schovala jsem se za kámen a pouze jsem čekala na pokyny. V hlavě mi teď proudilo mnoho myšlenek a nedařilo se mi je urovnat. Hodilo by se mi si teď promluvit s druhou já, ale bylo to nemožné. Nebo nebylo?

,,Není to nemožné stačí mě zavolat. Jsem stebou pořád. Co jsi potřebovala?" Řekl hlas v mojí hlavě a já jsem se pousmála.

,,Myslíš, že to zvládneme?" Zeptala jsem a čekala jsem na odpověď.

,,Stačí doufat, že se nic nepokazí a všichni se budou držet plánu, ne?" Ozvalo se po chvíli v mojí hlavě a já pouze souhlasně zakývala hlavou.

,,Nebuď nervózní a nemusíš se bát určitě to zvládneš, ale teď už se soustřeď."

Hluboce jsem se nadechla a podívala jsem se zpoza kamene a snažila jsem se poslouchat rozhovor mezi Thanosem a Strangem.

,,Pak konečně spočinu. S pohledem na východ slunce ve vděčném vesmíru. Nejtěžší rozhodnutí vyžadují nejsilnější vůli." Řekl Thanos a já měla chuť se hlasitě zasmát nad jeho řečmi.

,,Zjistíš, že síla naší vůle se vyrovná té tvé."

,,Naší?" Zeptal se Thanos a mně bylo jasné, že tím začal náš útok. Tony přiletěl s rozpadlou budovou a narazil s ní přímo na Thanose.

Thanos budovu okamžitě zničil a pomocí kamene reality zbytky budovy proměnil na hejno netopýrů. Peter v ten moment zaútočil na Thanose a střelil mu pavučinu přímo do očí.

Netopýři proletěli nademnou a stále naháněli Tonyho. Soustředila jsem se a všechny netopýry jsem zastavila ve vzduchu a všechny jsem je nechala vybouchnout. Jejich těla se roztříštily po obloze a to nebyl zrovna příjemný pohled.

,,Strange říkal, že se máš držet zpátky, Kate. Neútoč dokud nepříjde tvoje chvíle." Zavolal na mě Tony a hned letěl dál. Zakroutila jsem očima a dostala jsem chuť jít na Thanose okamžitě zaútočit, ale nemohla jsem.

Thanos zrovna odhodil Petera do vzduchu a já ho na poslední chvíli zachytila. Peter na mě kývl hlavou a já jsem se na něj usmála. Nad hlavou mi proletěla loď a srazila Thanose k zemi. Někdo z ní vyskočil a okamžitě napadl Thanose.

,,Nebula." Uvědomila jsem si kdo to je. Potkala jsem ji už kdysi dávno, jelikož byla dcera Thanose.

Nebula sním bojovala pouze chvíli, protože Thanos ji pouhou ranou odhodil daleko od sebe. Strange využil situace a zachytil jeho rukavici nějakým kouzlem. Hned na to mu Drax podkopl nohu a Quill na něj hodil nějaký předmět co jeho druhou ruku udržel u země. Peter ho zamotal do pavučiny a Tony začal tahat za jeho rukavici.

Přispěchala jsem na pomoc a snažila jsem se s Tonym získat rukavici. Snažila jsem se co nejvíce soustředit. Bylo to jako zvedat několika tunový předmět. To je Thanos opravdu tak silný?

Mantis se podařilo Thanose uspat, ale šlo vidět, že je to pro ni hodně namáhavé.

,,Drž ho pod kontrolou." Řekl Tony.

,,Buďte rychlý. Je silný. Velmi." Řekla Mantis s námahou v hlase. Peter nám přišel pomoct a společně jsme se snažili získat rukavici.

,,Kate, podaří se ti mu rozevřít prsty?" Zeptal se mě Peter a já kývla hlavou a snažila jsem se soustředit na jeho ruce. Představovala jsem si jak mu rozevírám prsty na jeho ruce, ale bylo to těžší než jsem myslela.

Moje oči začaly nabírat rudé barvy a já začala mít pocit, že moje schopnosti na Thanose ani nepůsobí. Začala jsem cítit zvláštní pocit. Jako bych se dostávala Thanosovi do hlavy, ale to nebylo to co jsem chtěla.

Najednou jsem začala upadat do bezvědomí a hlava se mi začala plnit cizími myšlenkami.

Cítila jsem studený vítr na tváři. Otevřela jsem oči a první čeho jsem si přes sněhové vločky všimla, bylo temné nebe, které bylo místy zbarvené do růžova. Kde to jsem?

,,Chceš-li ten Kámen vzít, musíš obětovat to, co miluješ. Duši za duši." Zaslechla jsem hlas a snažila jsem se najít jeho zdroj. Našla jsem ho.

Viděla jsem Thanose, Gamoru a nějakou neznámou bytost. Bylo to stejné jako, když jsem byla ve svých vzpomínkách.

,,Celý svůj život jsem snila o dni...o okamžiku...kdy dostaneš, co si zasloužíš. A vždycky jsem byla tak zklamaná. Ale teď...vraždíš, mučíš...a říkáš tomu milost. A nikdo tě neodsoudil. Žádáš o odměnu a on ti řekl ne." Řekla Gamora a potom pokračovala, ,,Selhal jsi. A chceš vědět proč? Protože ty nemiluješ nic. Nikoho."

Thanos se na Gamoru otočil a stíkaly mu slzy po tváři. Opravdu nejsilnější bytost ve vesmíru brečela? Možná nakonec není taková stvůra. V ten moment mi to došlo ty slzy. On miluje Gamoru. Vždy ji měl ze svých dětí nejraději a choval se ke Gamoře, jakoby byla jeho vlastní dcera.

,,Vážně? Slzy?" Vysmála se mu Gamora.

,,Neroní je pro sebe." Řekla bytost a Gamoře zmizel úsměv ze tváře.

,,Ne. Tohle není láska." Řekla Gamora a začala se vzdalovat od Thanose.

,,Svůj osud jsem už jednou nenaplnil. Podruhé to už udělat nemohu. Ani kvůli tobě." Vysvětlil jí Thanos a mně začalo být srdce. Gamora vzala nožík, který měl Thanos u sebe a pokusila se ním zabodnout. Rozplynul se jí v ruce.

,,Odpusť mi, maličká." Thanos ji chytl za ruku a táhl ji ke kraji skály. Gamora se snažila bránit, ale neúspěšně. Odhodil Gamoru ze skály, jakoby byla hadrová panenka.

Padla jsem na kolena a začaly mi téct slzy. Nemohla jsem nic udělat. Tohle byla pouhá vzpomínka.