Infinity love

•26•

Pohled Petera

,,Petere, snídaně je na stole!" Ozvalo se z kuchyně a já se trhnutím probudil. Neměl jsem náladu vstávat ze svojí postele. Nemám náladu jít a být další den bez Kate.

Pomalu jsem se zvedl z postele a hodil na sebe nějaké tričko. Šel jsem do kuchyně, kde už na mě čekala May s výbornými lívanci. Sedl jsem si ke stolu a beze slov jsem se pustil do snídaně.

,,Tohle musí přestat, Petere. Kate už je pryč přes týden a ty se kvůli tomu každý den trápíš." Řekla se starostí v hlase. Jsem rád, že se o mě May stará, ale s tímhle mi nepomůže. Musím se z toho dostat sám.

,,May lívance byli výborné, děkuji. Musím se jít nachystat do školy." Pousmál jsem se a odešel od stolu. Jediné co Kate nechala byla zpráva na telefonu. Nemohla mi ani zavolat?

Cestou do školy jsem nad ní zase přemýšlel. Byl jsem na ni naštvaný, ale nic to neměnilo na tom, že ji miluji.

,,Co ty na to Petere?" Z myšlenek mě vytrhl Ned. Snažil se mě různě rozveselovat, ale já většinu času byl myšlenky mimo náš svět.

,,Promiň, co jsi říkal?" Pousmál jsem se a podíval se na MJ, která na mě upírala svůj zrak.

,,S MJ nás napadlo, že by jsme tento pátek mohli zajít všichni do kina. Co ty na to?" Zeptal se Ned.

,,Nede, promiň já tento pátek nemůžu. Mám už něco na práci."

,,Dobře, tak třeba jindy." Usmál se a dále pokračoval ve vyprávění o jeho snu co se mu zdál včerejší noc.

Zajímalo by mě co teď dělá Kate. Určitě je radostí bez sebe, že konečně poznala svoji matku. Chybí mi tak strašně moc mi chybí.

Pohled Kate

,,Ona mi vymazala paměť bez svolení?" Zeptala jsem se osoby vedle sebe.

,,A to ještě není to nejhorší." Odpověděla a podívala se mi přímo do očí.

,,Co může být horší?"

,,Ukážu ti to, ale než to udělám. Chceš vidět jak si se poznala s Mal?" Pousmála se a já radostně kývla hlavou.

,,Dobře." Chytla mě za ruku a přemístila nás pryč z mého pokoje.

Objevili jsme se v jídelně, kde jsem seděla jen já a zrovna jsem popíjela nějaký nápoj. Do místnosti vešla blonďatá dívka, která byla nepřirozeně krásná.

Přisedla si naproti mě a řekla: ,,Minulá mise byla dobrá. Čekala jsem, že když jsi princezna budeš více," popřemýšlela ,,namyšlená, ale nejsi."

,,Děkuji, asi?" Řekla jsem a nechápavě modrookou dívku sledovala.

,,Promiň, neměla jsem šanci se seznámit během mise. Jsem Maleken, ale říkej mi Mal." Přátelsky se usmála a podala mi ruku.

,,Já jsem Kate." Oplatila jsem jí úsměv a potřásla si sní rukou.

,,Nemáš náladu se vypařit?Za chvíli bude odlétat loď pro zásoby a nějakou dobu se na planetě zdrží." Znovu se usmála a celou dobu se mi dívala do očí.

,,Proč ne? Myslím si, že to bude lepší než strávit další nudný den tady." Řekla jsem, ale stále jsem byla zaskočená jejím přátelským chováním.

,,Tak to by jsme měli vyrazit, jelikož loď odlétá za patnáct minut." Mrkla a já dopila zbytek pití a vydala se společně s Mal do svého pokoje.

,,Páni tvůj pokoj je mnohem větší než ten můj." Řekla Mal, když jsme vešli do mého pokoje, abych se mohla převléct.

Usmála jsem se a řekla: ,,Jedna z mála výhod toho být princezna."

Vzala jsem si černý plášť s kápi a černou masku přes pusu, nemohla jsem riskovat, že by mě někdo poznal. Vzala jsem si nějaké peníze a hned potom jsme společně vyrazili do hangáru.

Když jsme vstupovali do hangáru Mal si také nasadila kápi a masku přes pusu. Chtěla jsem se přikrčit a plížit se k lodi, ale Maleken mě rukou zastavila.

,,Využijeme mojí schopnosti. Chyť mě za ruku." Řekla a já ji nechápavě pozorovala, ale poslechla jsem a chytla ji za její ruku. Zavřela oči a soustředila se a já najednou měla pocit jako bych se vytratila.

,,Jsme na nějakou dobu neviditelné, pojď." Táhla mě rukou k lodi, která měla otevřený stupínek. V menší lodi jsme se schovali mezi krabice a mlčky jsme vedle sebe seděli a čekali až loď nastartuje.

Uslyšela jsem motor a loď se vznesla do vzduchu. Zvládli jsme to.

,,Na jakou planetu máme vůbec namířeno?" Zeptala jsem se s nadějí, že to Mal ví.

,,Popravdě, ani nevím. Můžeme doufat, že to bude stát za to." Pokrčila rameny a zaujatě sledovala prostor před sebou.

Měla jsem šanci Mal poznat na jedné z Thanosových misích. Byla přátelská a vtipná, ale i tak mi na ní něco nesedělo. Přišlo mi, že Mal před něčím utíká.

,,Jaké to je být princezna? Dostaneš všechno co chceš, můžeš kam chceš a kdy chceš-"

,,Musíš na slovo poslouchat matku, diktuje ti tvůj život, nezajímá se o tebe." Skočila jsem ji do řeči a pokusila se jí tím říct, že být princezna neznamená mít lepší život.

,,Alespoň nějakou matku máš." Pokusila se to říct lhostejně, ale i tak šel vidět patrný smutek.

V místnosti zavládlo trapné ticho. Nevěděla jsem co jí na to odpovědět, ale zároveň jsem ji nechtěla nechat utápět se v myšlenkách.

Strčila si její dlouhé blonďaté vlasy za ucho a odhalily se jím tím drobné pihy, které měla na tváři.

Loď sebou trochu cukla a motor utichl. Přistáli jsme. Radostně jsem se na Mal usmála, ale ona se pouze smutně pousmála.

,,Co teď?" Zeptala jsem se potichu.

,,Musíme počkat, než všichni vyjdou z lodi. Potom se proplížíme kolem nich." Chápavě jsem kývla a schovala se za krabici, když procházeli pasažéři této lodi.

,,Teď je naše šance." Chytla mě za ruku a použila v ten moment svojí schopnost, která nás obě skryla před světem.

Nepozorovaně jsme se dostali ven a mně se naskytl pohled na světle růžové nebe, které tak bilo do očí. Byla jsem na hodně planetách, ale tahle oproti nim vypadala jako pohádka, hlavně kvůli růžovému nebi.

Loď přistála v hangáru, takže než jsme se z něj dostali nějakou chvíli nám to trvalo. Když jsem byla s Maleken cítila jsem se jako nějaký ninja, jelikož nás ani jednou nikdo nezahlédl.

Byla tohle jediná schopnost, kterou Mal má? Chtěla jsem se ji na to zeptat, ale pohled na město mi vyrazil dech. Bylo tak krásné.

Ahooj✨
Mám na vás menší otázku. Jak jste si možná všimli už píšu tuhle knihu déle než rok a proto jsem se chtěla zeptat. Příjde vám, že se můj styl psaní zlepšil/zhoršil? Děkuji. 😇❤️