Infinity love

•9•

Korekce: Horan_N_93

Probral mě hlasitý zvuk budíku, který jsem si stihla včera nastavit. Unaveně jsem ho vypla a odebrala se do koupelny.

Když jsem se osprchovala, obmotala jsem si kolem sebe ručník.

Začala jsem si čistit zuby, když zrovna někdo zaklepal.

Protočila jsem očima a vydala se směrem ke dveřím.

Vykulila jsem oči, když jsem viděla Petera.

„Takhle jdeš na snídani?" zeptal se s ironií v hlase, a přitom jsem tam postávala v ručníku.

„Ha, ha, ha. Dej mi pět minut a jsem tady." Usmála jsem se a zavřela dveře.

Vzala jsem si stejné rifle jako včera. Černé volnější triko a nazouváky.

Společně s Peterem jsme se vydali na snídani.

Vzala jsem si vafle se šlehačkou a vodu. S úsměvem na tváři jsem si přisedla k Happymu a hned vedle mě si sedl Peter.

„Dobré ráno," řekl Happy a dál se věnoval svým novinám.

Pozdrav jsme mu oplatili a pustili se do svého jídla.

Happy nám po chvíli hodil noviny pod nos.

„Gratuluji, jsi v novinách, Petere," řekl Happy s klidnou tváří a Peter se hladově po novinách vrhl.

„Páni, mužů si je nechat?" zeptal se Peter provokativně.

Happy ho probodl očima a noviny mu vyrval z ruky.

„Spiderman v Německu," zamumlal si Happy a já se usmála.

„No, teď jsi slavnej," řekla jsem s křivým úsměvem. „A jinak, Happy, v kolik jedem?" zeptala jsem se a vychutnala si poslední kousek jídla.

„O půl desáté, je osm," informoval nás. Prohodila jsem s Peterem pár slov a potom jsem se odebrala do pokoje.

Sbalila jsem si věci a potom jsem se ještě trochu upravila. Zamkla jsem pokoj a šla na chodbu kde už na mě čekali.

„Takže, máte všechno?" zeptal se Happy a oba jsme souhlasně zakývali hlavou. „Tak dobře. Klíče mi dejte." Předali jsme mu klíč a konečně se vydali domů.

Sešli jsme ze schodů k autu a věci si dali do kufru, naštěstí se tam všechno vlezlo a mohli jsme vyrazit.

Cesta na letiště utekla rychleji, než jsem čekala.

Soukromé letadlo už na nás čekalo a my do něj s radostí vlezli. Bylo úplně stejné jako předtím. Furt luxusně vybavené a ve vzduchu se nesla vůně pravých kožených sedaček.

„Takže, Happy, odvezeš mě domů nebo jak?" zeptal se Peter, když jsme si sedali.

Sedl si vedle mě a Happy zase na proti nám.

„Odvezu vás, ale jede i Tony, chce s vámi o něčem mluvit," řekl ledabyle a začetl se do svých novin.

„Happy, no já úplně nemám kam jít." Sklopil noviny a podíval se na mě.

„Domluvíš se s Tonym. Třeba tě vezme bydlet k nám," řekl Happy ledabyle.

Srdce mi při jeho slovech poskočilo radostí ale zároveň i nervozitou.

„Počkat, to myslíš vážně?" zeptala jsem se a nervózně si mnula ruce.

„Naprosto, místa tam je dost. Hlavně když půlka Avengers odešla."

Sem tam jsme s Peterem nebo dokonce s Happym prohodili pár slov, ale jinak to byla poklidná cesta, kterou jsem stejně strávila spánkem.

„Nazdar, děcka," pozdravil nás Tony, když jsme přišli k autu.

Pozdravili jsme ho na oplátku a oba jsme mu věnovali úsměv.

„Jaká byla cesta?" zeptal se, a přitom si nasazoval své brýle.

„Super," opověděla jsem a Peter opověděl stejně jen s větším nadšením.

„No na co čekáte, nasedejte!" řekl a hlavou pokynul k autu.

Omlouvám se za krátkou část, ale nemám teď moc času :/
Pokusím se znovu začít psát pravidelně, ale uvidím jak mě to bude bavit.
Dobrá zpráva je že už máme 1K přečtení :) Moc si toho vážím děkuji❤️❤️