Infinity love

•10•

Korekce- Horan_N_93

Od té doby, co jsme nasedli do auta jsme furt mluvili, ať už o našem hodnocení hotelu nebo jak se nám v Německu líbilo.

„Takže, Petere, tebe Happy hodí k May, ale Kate, kam vezeme tebe?" zeptal se Tony a mě jeho otázka trošku zaskočila.

„No, já doteďka byla u Petera," řekla jsem a nervózně jsem si při tom mnula ruce „Ale u Petera už být nemůžu."

„Dobře, máš tedy kam jít?" zeptal se klidným hlasem.

„Ne," řekla jsem narovinu a Peter mě při tom pozoroval, a to mě znervózňovalo ještě více.

„No, jestli bys chtěla, což předpokládám chtěla, u nás je místo. Nejspíše bys měla pokoj vedle Visiona, ale to ničemu nevadí."

Spadl mi kámen ze srdce.

„Ano! A moc ráda!" řekla jsem s radostí v hlase.

„Pak tedy platí," řekl Tony a já mu za to věnovala můj úsměv.

Jediným problémem zůstávalo říct Tonymu moje jméno. Třeba si bude myslet, že je to jen náhoda, ale o tom silně pochybuji.

Zbytek cesty byl velice zábavný. S Peterem a Tonym jsme natáčeli poslední záběry do našeho vlogu. Peter mi slíbil, že mi vlog pošle hned, jak ho sestříhá.

Auto zastavilo a mně se ztratila dobrá nálada. Peter bude muset domů a já ho, bůhví jak dlouho, neuvidím.

Radostně se rozloučil s Tonym, jelikož zjistil, že si může nechat svůj oblek. Když Peter vystoupil z auta musela jsem taky. Snad si nemyslel, že mi od něj bude stačit jen ahoj.

Naše pohledy se setkaly a mně v ten moment začalo srdce bušit jako o závod.

„Budeš mi chybět, Starková." Přistoupil blíž ke mně a věnoval mi jeden ze svých dokonalých úsměvu.

„Říkáš to, jako bychom se už neměli nikdy vidět," řekla jsem s úšklebkem na tváři.

„Tak to bych asi nepřežil." Usmál se a mně se nahrnula krev do tváře. Vsadím se, že jsem byla červená jak rajče.

„No já bych to taky nepřežila. Myslím, že bych na tom byla hůř než ty." Vím, že bych opravdu byla.

„Neboj, uvidíme se brzy," řekl a přitáhl si mě do objetí.

Byla jsem zaskočená. Vsadím se, že moje srdce vynechalo několik úderů.

„Budu muset jít, Kate," zašeptal mi do ucha.

Odtáhl se ode mě a já mu věnovala nejlepší úsměv, jaký jsem zvládla.

„Měj se, Petere."

„Ty taky, Kate." Usmál se a s kufrem v ruce odešel.

Nemohla jsem se přestat usmívat. Furt jsem totiž nechápala, co se stalo. Vlezla jsem za Tonym zpátky do auta.

„Vím, že jsme se už o tom bavili, ale opravdu nevíš, jak si přišla ke svým schopnostem?" Zavrtěla jsem hlavou.

„Opravdu ne."

„Aha. Myslíš, že bych ti mohl udělat různé testy? Chtěl bych zjistit v čem je tvoje tělo jiné. Myslím tím krev a podobně."

„Jasně, žádný problém," řekla jsem s klidnou tváří.

•Pohled Petera•

Přitáhl jsem si ji blíž, abych si mohl zapamatovat její vůni. Její vlasy voněly kokosem. Miloval jsem tu vůni už jen díky tomu, že mi připomínala Kate.

„Budu muset jít, Kate," řekl jsem poklidným hlasem.

Proč se musela odtáhnout. Chtěl jsem tak zůstat a mít ji jen pro sebe. Věnovala mi sladký úsměv.

„Měj se, Petere," řekla, a přitom měla jemně načervenalé tváře.

„Ty taky, Kate." Usmál jsem se na ni. Vzal jsem kufr do ruky a odešel domů.

May mě s radostí vítala a objímala mě. Samozřejmě jsem jí musel všechno říct. Což znamená můj předem připravený vymýšlený příběh.

Někdy bych jí nejraději řekl pravdu, ale jak znám May, už by mě nepustila z domu. Nejspíše by o mě měla až moc velký strach a pouštěla mě jen do školy a možná do obchodu.

Když jsem May konečně všechno řekl, mohl jsem si konečně dát sprchu a potom rovnou spát, jelikož už zítra vstávám do školy.

•Pohled Kate•

„Vidíš, ani to nebylo tak hrozný," řekl Tony a zalepil mi místo, kde mi před chvíli odebral krev.

„Já se nebála!" odfrkla jsem si „No dobře, možná trochu." Tony se na to pouze ušklíbl, protože moc dobře znal pravdu.

„Budu to muset srovnat s mou krví, klidně si běž lehnout, bude to na dlouho," řekl Tony a já se pomalu zvedla.

„Jo, a ještě jedna věc." Otočila jsem se zpět. „Potřebuji vědět tvoje příjmení, ať vím, jak si tě mám zapsat."

„Ona na to vlastně ještě nepřišla řeč." Nervózně jsem si mnula ruce „No, je to taková náhoda zrovna. Jsem Kate Stark."

Poznala jsem, jak se Tony zarazil, ale nakonec se jen usmál.

„Zvláštní náhoda." Odmlčel se. „No, teď běž spát, víš, kde máš pokoj. Dobrou noc," řekl a otočil se k počítači.

„Dobře, dobrou." Otočila jsem se na patě a vydala se do svého pokoje.

Byla jsem ráda, že to mám z krku, alespoň půlku.