Infinity love

•24•

V ruce jsem pevně svírala meč, ketrým jsem zabránila rychlému útoku. Naše meče se střetly tak prudce, že od nich odlétlo několik jisker.

,,Vidím, že boj s mečem si nezapomněla." Řekla máma a já se pouze ušklíbla, natáhla volnou ruku a neznámou silou matku odhodila daleko od sebe.

Její meč vyletěl z její ruky a já tím věděla, že je poražená.
Udýchaná jsem přešla k ní a podala jí pomocnou ruku, kterou bez námitek přijala.

,,Už trénujeme přes dvě hodiny. Myslím, že je čas si odpočinout." Rozhodla po chvíli matka a rukou pokynula na polštář na zemi.

Kývla jsem hlavou a na polštář jsem si sedla hned naproti matce.

,,Vůbec jsem nevěděla, že ve mě je něco takového jako je boj s mečem." Pousmála jsem se a zároveň nevěřícně zavrtěla hlavou.

,,Kate, pokud budeš postupovat takovým tempem, tak ti brzy vrátím vzpomínky."

,,Proč už to neuděláš teď, mami?"

,,Už jsem ti to jednou vysvětlovala. Tvůj mozek by to nemusel unést a navíc je to tak prozatím i lepší." Řekla a napila se vody z flašky, kterou nabídla i mně.

Usrkla jsem si vody a pokračovala jsem ,,Jak je možné, že zrovna Tony je můj otec?"

,,Kate...Ohledně Tonyho ti musím něco říct. Není to tvůj otec. Na Zemi nemáš žádnou rodinu." Řekla matka se soucitným výrazem na tváři a já na ni nechápavě hleděla.

,,Moje vzpomínky říkají něco jiného."

,,Kate, musíš pochopit, že tyhle úryvky a vidiny si zdědila po mně. Je to moje hlavní schopnost proto si do určité míry schopna ovládat mozek. To já ti ty vzpomínky dala do hlavy a nejsou pravé. Řekni mi v kolika letech se ti vybavují vzpomínky?"

Zamyslela jsem se ,,Úplně čistě si všechno vybavuji až když mi bylo patnáct." Odpověděla jsem a stále jsem ji nechápavě pozorovala.

,,Na zemi si strávila pouze čtyři roky, Kate."

,,Cože? A co Tony?" Srdce mi bylo jako o závod a já stále nemohla vstřebat všechny informace.

,,Krátký čas jsem strávila na zemi a měla jsem to štěstí a Tonyho poznala. Stali se z nás dobří přátelé a proto se o tebe postaral, slíbil mi to a navíc si mu se svými schopnosti zřejmě hrála do karet." Odpověděla a bez jediné známky emoce sledovala moji reakci.

,,Proč si mě tam posílala? Mohla jsem zůstat tady."

,,Potřebovala jsem aby se tvoje schopnosti vylepšili a pomohlo to. Zdědila si část schopností po mně." Tentokrát se usmála a dál si mě zkoumavě prohlížela.

,,Dobře, ale proč ty falešné vzpomínky? Proč by si mi do hlavy dávala nějakého fialového muže s rukavicí a proč jsem slyšela při Peterův hlas?"

,,Ty jsi viděla Thanose?" Nevěřícně mě pozorovala a hned potom vstala a začala přecházet po místnosti. Slyšela jsem ji jak si něco mumlá, ale nerozuměla jsem ji ani slovo.

,,Kdo je Thanos?"

,,Musím ti co nejdříve vrátit paměť. Jak je možné, že jsi ho viděla. Do hlavy jsem ti ho nedala." Neodpověděla na moji otázku a povídala si spíše sama pro sebe.

Vstala jsem a zastavila ji rukou ,,Kdo je Thanos?" Zeptala jsem se znovu a tentokrát jsem zvýšila hlas.

,,Thanos je nejsilnější bytost v celé galaxii." Odpověděla a já pustila její rameno.

Zamyšleně se na mě zadívala a řekla: ,,Nemám jinou možnost. Musím to udělat."

Natáhla ke mě ruku a přiložila mi ji na spánek. Svět se kolem mě začal potemňovat a moje kolena se začali podlamovat. Pak už mě pohltila temnota.

Otevřela jsem oči a znovu jsem byla na nekonečném obilném poli, na kterém zrovna zapadalo slunce. Jemný vítr si pohrával s mými tmavými vlasy.

Najednou jsem za sebou slyšela rychle blížící se kroky, když jsem se otočila běžela ke mě drobná holčička. Měla hnědé vlasy stejně jako já a bílé volné šaty, které ji ve větru vlály.

Natáhla ruku a jemným hláskem řekla: ,,Pojď."

Chytla jsem její ruku a najednou jako bych se teleportovala. Objevila jsem se na vesmírné lodi a sledovala jsem sama sebe. Moje vlasy byli o něco tmavší a zdálo se mi, že jsem vypadala jinak. Byla jsem vyšší a měla jsem špičaté uši.

Přestala jsem vnímat sebe, protože do místnostnosti vešlo hned několik těžkých nohou. Podívala jsem se k nově příchozím a v jejich čele byl Thanos s velkým těžkým obrněním a hned za ním šlo pár ozbrojených postav.

Já jsem, ale sklopila před Thanosem hlavu. Proč jsem tohle gesto udělala? To jsem mu byla opravdu tak oddaná?

Hned, když se těžké nohy ke mě dostaly hlavu jsem vztyčila a narovnala se jako pravítko.

,,Katherine, jsi přípravná?" Zeptal se hlubokým hlasem, ze kterého byla slyšet autorita.

Nejdříve jsem ho bez emocí pozorovala, ale potom jsem odpověděla ,,Ano, Pane. Jsem připravena."

Slova se najednou začnou ztrácet a já se znovu propadám do temnoty.

Otevřela jsem oči a znovu jsem viděla sebe. Tentokrát jsem byla venku a kolem ohně jsem seděla s několika lidmi, pokud jsem tak mojí rase mohla vůbec říkat. Naše rasa byla vzhledově trochu jiná než ta lidská, ale stále mi nešlo do hlavy proč v reálném světě vypadám jako člověk.

Seděli jsme u ohně a já byla hlavou opřená o neznámou blonďatou dívku. Při pohledu na ni mě bodlo u srdce a v ten moment mi to došlo, dívám se na svoje vzpomínky.

U tábořiště nás moc nebylo. Podle vzhledu bych řekla, že všichni zdejší byli mladí.

Ve vzduchu se nesla příjemná přátelská atmosféra a všichni mlčky hleděli do ohně, na kterém se zrovna opékalo pro mě neznáme zvíře.

,,Kat, já to nechci udělat." Řekla posmutněle blonďatá dívka a já pouze zmateně pozorovala dění.

,,Popravdě, Mal? Taky se mi do toho zrovna nechce." Odpověděla jsem dívce, o které jsem teď zjistila jak se jmenuje. Mal.

,,Že by se tobě do toho nechtělo? Tomu se mi nechce věřit, jelikož tvým životním cílem je pracovat pro Thanose." Zasmála se Mal a podívala se mi do očí.

Přiložila jsem ruku na její tvář a řekla: ,,Kdyby to mělo znamenat, že tě kvůli tomu ztratím."

,,Vždycky budu s tebou Kat."