Infinity love

•48•

,,Tony, musím přiznat, že tenhle burger je něco dokonalého," řekla jsem s plnou pusou a usadila jsem se na kapotu auta.
Tony si nasadil své sluneční brýle a usmál se, ,,jako bych ti to neříkal."

Stark se dnes rozhodl mě z ničeho nic vytáhnout ven. Nejspíš si všiml jak jsem v poslední době zavřená v pokoji. Upřímně jsem to nečekala, ale tenhle burger mi opravdu zlepšil náladu. Popravdě, od té doby co jsem Petera viděla jak se dívá na Liz, tak jsem nikam moc nechodila.
S Tonym jsme toho nikdy moc nenamluvili, ale tohle ticho mi vyhovovalo.

Tohle byla vzpomínka, která mi při pohledu na Tonyho projela hlavou. Ze všech vzpomínek s Tonym to byla zrovna tahle. Věděla jsem, že další ztrátu už nezvládnu. Ať jsem se snažila chránit ty co miluju sebevíc, vždy je ztratím. Byla jsem si vědoma toho, že to není moje vina, ale mohla jsem vždy udělat víc. Proto teď udělám víc.

Tonyho ruka začala zářit barvami Kamenů nekonečna, pobral poslední síly a řekl: ,,Já jsem Iron Man."
Tonyho ztrátu jsem vyloučila ze všech možností. Nemůže umřít. Má rodinu. Musím to být já, bude to tak pro všechny lepší. Alespoň tomu jsem věřila. Možná existovala jiná cesta jak Tonyho zachránit, ale to už se nikdy nedozvím.

Musela jsem zakročit než Tony stihne lusknout prsty, byla to otázka sekundy. Natáhla jsem ruku Tonyho směrem a pobrala jsem všechnu energii, kterou jsem mohla. Nikdy jsem necítila tak silnou energii, ale musela jsem se vzpamatovat a soustředit se na Kameny. Možná budu schopná jejich sílu převzít a Tonyho tím zachránit, alespoň v to doufám.
Najednou jsem cítila napojení s kameny, postupně jsem se soustředila na každý. Čekala jsem na nezvladatelnou bolest, která však nepřišla. Svět se zastavil. Zmrazil se přesně v ten moment, kdy jsem se napojila na kámen času.

Nikdy jsem neuvažovala nad tím, jak umřu - ačkoliv jsem za posledních pár hodin měla příležitostí mnoho.
Bylo přece dobré zemřít pro člověka, který je pro vás a tolik dalších lidí důležitý. Má dceru, manželku a geniální mozek, kterým může zlepšit svět. Jediný kdo mě tu držel byl Peter. Věděla jsem však, že  ani k němu se už nemůžu vrátit, kdybych přežila, tak stejně musím odejít zpět domů. Zpět za svými povinnostmi. Věkový rozdíl byl mezi námi moc velký a já zažila moc temných věcí, na to abych znovu vstoupila do jeho života. Byla jsem někdo jiný, než osoba, kterou znal a miloval. Ani já sama jsem se nepoznávala.
Nikdy jsem nikam nepatřila. Nikdy nikam patřit nebudu. Možná po smrti konečně najdu své místo a poznám klid, který mi nikdy nebyl dopřán. Vždy jsem utíkala a skrývala se.
Má dcera je teď jediná dědička trůnu a Stínu. Navždy s ní budu přes Stín spojena a budu s ní moct komunikovat.

Najednou jsem pocítila nevyhnutelnou bolest. Měla jsem pocit, jakoby každý orgán v mém těle hořel. Zároveň jsem cítila, jak se mé tělo snaží regenerovat pomocí schopností, ale po mé minulé ráně už mi moc sil nezbylo. Už jsem dnes jednou umřela. Podruhé to bude brnkačka.
Slyšela jsem kolem sebe hlasy, ale nedokázala jsem rozeznat, co říkají. Byl tohle konec? Donutila jsem se otevřít oči. Klečel u mě Peter a Tony. Dostala jsem šanci se rozloučit.
Pokusila jsem se něco říct, ale ústa se mi zaplnila krví.

,,Nemluv, Kate. Musíš šetřit energii. Dostaneme tě z toho a všechno bude zase dobrý, uvidíš," přesvědčoval mě Peter se slzami v očích. Musel znát pravdu. Z tohohle už mě nikdo nedostane. Znamenalo to, že jsme porazili Thanose. Vyhráli jsme. Podařilo se mi je všechny zachránit.
Přiložila jsem Peterovi ruku na tvář a vyslala jsem mu své myšlenky: ,,Nezachránila jsem tě jen tak. Žij dál. Žij za mě. Děkuji, Petere."

,,Jsi šílená, víš to? Zachránila si mi život. Nejradši bych ti teď řekl jak moc velká blbost to byla," Tony se pozastavil a položil mi ruku na rameno, ,,ale to bych lhal sám sobě. Děkuji, Kate. Děkuji za záchranu života," smutně se pousmál a já mu úsměv s kývnutím oplatila.

,,Ne, Pane Starku! Zachráníme ji ona to dokáže!" Peter začal brečet a Tony ho obejmul kolem ramen. Chytla jsem ho za ruku a jemně jsem ji zmáčkla. Doufala jsem, že alespoň tohle gesto ho trochu uklidní. To byla poslední věc, na kterou jsem se zmohla. Nepamatuji si ani své poslední slova. Všechno kolem utichlo. Měla jsem pocit, že bolest, kterou jsem předtím cítila nikdy neexistovala. Mé tělo se rozpadlo na prah - stejně jako Erenovo. Stal se ze mě Stín.

Chvíli jsem plula nekonečnou temnotou. Má samota však byla vyrušena. Někdo mě chytl za ruku. Otočila jsem se a tělem mi projela radost a překvapení. Můj otec. Neviděla jsem ho od dětství, přesto jsem cítila, že je to on. Od něj jsem zdědila Stín, takže bylo logické, že ho po smrti zase uvidím. Stejně mě to však naplnilo radostí. Všechno mu musím říct, až přijde čas.

,,Sledoval jsem tě, dcero. To co jsi udělala pro lidstvo bylo odvážné. Obávám se však, že tvá dcera bude potřebovat pomoc při ovládnutí Stínu," věnoval mi vážný pohled, ,,tvůj Stín a Erenův byl spojen. Jeho moc bude nekontrolovatelná," položil mi ruku na rameno a já přikývla. ,,Postarám se o ni, budu ji skrze Stín radit. To ti slibuji."

Brzy se objevil i Eren, kterému jsem okamžitě věnovala objetí.

,,No, moc dlouho si tam beze mě nevydržela, co?" Zasmál se a já ho znovu obejmula. ,,Udělala jsem, co jsem musela. Oba jsme udělali co jsme museli," řekla jsem sebejistě. Nikdy nebudu litovat toho, že jsem položila svůj život za Tonyho.
,,Nic jiného jsem od tebe nečekal. Teď už máš svůj klid. Zasloužila sis ho,"podotkl a já se pousmála.

Našla jsem svůj klid. Svou rodinu. Jediné místo, kam opravdu patřím. Koho by napadlo, že tohle všechno přijde až po smrti.