Infinity love

•20•

Korekce- Horan_N_93
Písnička v médiích se mi hrozně hodí k téhle části. Tak bych byla ráda, kdyby jste si ji k tomu pustili.

Zvonek dole u dveří mě upozornil, že už není čas, abych si upravila vlasy do nějakého úžasného účesu, a proto jsem si musela nechat dva malé drdůlky, které vypadaly jako malé ouška.

Zajímalo by mě, jak se na dnešní rande nachystal Peter, ale jelikož jsme se domluvili, že půjdeme potom na nějakou party jeho kamaráda, nebrala jsem si nic slušného, takže ani teď nebyl správný čas na šaty.

Vzala jsem si na sebe černé krajkové tílko a k tomu černou sukni a zakončila jsem to šedým svetrem.

[Média]

Seběhla jsem schody, obula si černé conversky a nervózně otevřela dveře. Peter měl šedou mikinu a černé džíny a stejně roztomilý úsměv, který měl vždy.

Samozřejmě jsem ho hned pevně objala a on mi objetí oplatil.

„Dneska ti to obzvlášť sluší, Kate," řekl a políbil mě na tvář. Pouze jsem se usmála a potichu poděkovala.

I po měsíci stráveném spolu mi stále rudnou tváře, když mi něčím zalichotí a to dělá velmi často.

Tony mi dneska výjimečně půjčil auto, ale nevím, jestli udělal dobře. Peter si řidičák naštěstí už udělal, takže s radostí řídil on sám.

V autech jsem se sice nevyznala, ale tohle bylo určitě drahé a to už jen z důvodu, že to byl kabriolet.

Projížděli jsme New Yorkem zrovna, když zapadalo Slunce. Zajímalo by mě, jak vypadá takový západ v Kalifornii, ale pochybuji, že by se mi povedlo se tam někdy dostat.

„Věříš mi?" Peter prolomil příjemné ticho. Nechápavě jsem se na něj podívala. Samozřejmě, že mu věřím a to naprosto ve všem. Zakývala jsem hlavou a on sundal ruku z volantu.

Podal mi černý šátek a řekl: „Dobře, tak si ho nasaď. Hlavně nepodváděj, teda pokud si nechceš zkazit překvapení."

„Neboj, opravdu ti nechci zkazit překvapení." Nasadila jsem si šátek a poznala jsem, že jsem stále v jedoucím autě, které náhle zastavilo.

Slyšela jsem otevírání dveří a po chvilce ticha mě Peter chytil za ruku a pomohl ven z auta.

„Takže, teď se mě drž pevně." S jeho pomocí jsem se na Petera přitiskla jako klíště, jelikož jsem měla tušení, co se bude dít.

Najednou jsem slyšela výstřel Peterových pavučin a hned na to mi žaludkem projel nepříjemný pocit, a to z důvodu nečekaného vyšvihnutí do vzduchu.

„Nevěděla jsem, že se mě chystáš zabít, Petere. Doufám, že sis vybral alespoň nějaký originální způsob jak mě zabít. Třeba mě shodit ze Sochy svobody nebo Empire State Building." Musela jsem zvýšit hlas kvůli větru, který byl v této rychlosti mnohem silnější, ale i tak jsem slyšela, jak se zasmál.

Odpovědi jsem se nedočkala, ale za to jsem cítila pevnou zem pod nohama.

Peter mi sundal černý šátek a nic jsem kvůli oslnění Sluncem neviděla. Pohled, který se mi naskytl potom, nejspíše nikdy nezapomenu. Věděla jsem sice, že New York je krásné město, a to i přes všechny ty kriminálníky, otravné novináře a bůhví co ještě.