Infinity love

•38•

,,Mal, musíš mi říct jak na tom matka je. Zrovna se chystáme zničit Thanose a pokud se do toho matka jakýmkoliv způsobem vloží, může to ohrozit plán a Thanos zase uprchne." Řekla jsem a Mal se na mě zamyšleně podívala.

,,Už ví kde jsi, ale nemusíš bát. Dokud s tebou jsou Avengers ani se tě nedotkne. Moc dobře ví, že by proti vám neměla šanci." Informovala mě Mal.

,,Až to tady dodělám, tak vás najdu a matky se jednou pro vždy zbavím!" Řekla jsem s úsměvem na tváři a Mal se na mě zděšeně podívala.

Mal se otočila zády. ,,Kate, to nezní jako ty. Nemusíš ji hned zabíjet. Určitě je nějaký jiný způsob." Řekla a znovu se na mě podívala.

,,Není jiný způsob. Vždycky mě bude hledat." Přešla jsem k Mal blíž a jemně se na ni usmála. ,,Můžeš mi pomoct ji zabít. Pak budeš moci vládnout místo mě."

,,Kate o čem to mluvíš." Odstoupila ode mě o krok dál. ,,Tvoje oči už dávno nejsou hnědé, tak jako byly kdysi. Měníš se." S těmito slovy se Mal vypařila a já zůstala sama v nekonečné temnotě. Byla jsem tam sama se svými myšlenkami, ale zároveň jsem stále cítila něčí přítomnost.

,,Dlouho jsem tě neviděla." Řekla jsem do prázdnoty a najednou se přede mnou zjevila postava vypadající podobně jako já. Byla děsivější než minule. Její oči zářily rudým odstínem a její úsměv odhaloval ostré zuby.

,,Nemusíš se mě bát. Jsem pouze odraz tvojí osobnosti." Vysvětlila mi to hned, když si všimla mého zděšeného výrazu. ,,Jsem s tebou pořád a ty to moc dobře víš, ale teď už nemáš čas na vykládání." Podala mi ruku a pomohla mi tím se zvednout.

Najednou jsem byla zpět a Nebula mi pomáhala vstát ze země. Věnovala mi zmatený pohled, když si všimla mého zamračeného výrazu.

,,Stalo se ti něco? Takový výraz u tebe není normální." Zeptala se Nebula a já se pouze falešně pousmála a zakroutila jsem hlavou. ,,No dobře... Už vyrážíme, takže jsem pro tebe přišla."

Vydala jsem se společně s Nebulou do lodi, ve které už všichni čekali. Sedla jsem si na zadní sedačku, připoutala se a nevnímala jsem nic kolem sebe. Začala jsem vnímat až když loď vstoupila do vstupního bodu.

Loď se během pár sekund objevila před planetou, na které údajně byl Thanos. Carol se vydala na průzkum a zbytek posádky čekal na její informace.

,,Žádné satelity. Žádné lodě. Žádná armáda. Žádná pozemní obrana. Je tam jen on." Informovala nás Carol a všichni v lodi ji sledovali.

,,To úplně stačí." Řekla Nebula a my se s naší lodí nenápadně sletěli dolů na neznámou planetu.

Planeta oplývala zelení, kdo by byl řekl, že zrovna tady se Thanos usadí. Všude kolem byly pouze pole a lesy, ale uprostřed toho všeho stála dřevěná chatka a první kdo do ní ze vzduchu vletěl byla Carol, která patřila mezi nejsilnější z nás.

Ze spodu se vynořil Rhodey a Banner, který na sobě měl Hulkbuster. Zachytili jeho ruce a v ten moment tam vletěl Thor a usekl mu ruku i se zlatou rukavicí.

Jak mile měli Thanose pod kontrolou vstoupili jsme se zbytkem do jeho chatky, ale na zemi ležela pouze rukavice bez Kamenů.

,,Kde je máš?" Zeptal se Steve a Carol si Thanose chytla pod krkem ještě pevněji.

,,Vesmír vyžadoval korekci. Poté Kameny pozbyly všechen účel, vyjma pokušení." Odpověděl Thanos na jeho otázku.

,,Zavraždil si triliony!" Zařval Bruce a odhodil ho na zem.

,,Měli by jste být vděční." Řekl Thanos a na to mu Bruce věnoval pěstí.

,,Vděční? Kde jsou ty kameny!" Zvýšila jsem hlas a moje oči začaly nabírat rudého odstínu a doslova zářily.

Thanos se na mě s půlkou ohořelého obličeje podíval a odpověděl. ,,Pryč. Rozbité na atomy."

,,Použils je před dvěma dny!" Řekl nechápavě Bruce.

,,K tomu, abych je zničil. Malém mne to zabilo. Ale dílo je dokonáno. A navždy už bude." Řekl Thanos hrdě a všechny si nás projel pohledem. ,,Jsem nevyhnutelný."

,,Musíme to tu prohledat. Určitě lže." Řekl Rhodey s nadějí v hlase.

,,Můj otec je leccos. Ale lhář nikdy nebyl." Řekla Nebula a já s ní přikývnutím hlavy souhlasila.

,,Díky, dcero." Thanos se podíval na Nebulu, která okamžitě sklopila pohled k zemi. ,,Možná jsem ti přece jen křivdil."

Najednou se Thor rozmáchl sekerou a usekl Thanosovi hlavu. Jeho krev se rozstříkla po místnosti a všichni vyděšeně pozorovali jeho tělo, které padlo na zem.

,,Cos to provedl?" Zeptal se nechápavě Rocket.

,,Mířil jsem na hlavu." Odpověděl Thor a já najednou cítila smíšené pocity všech v místnosti. Cítila jsem, že Nebula pro Thanose truchlí.

Začala jsem zhluboka dýchat a pomalu mě začaly dostávat vlastní emoce. Nikdy už neuvidím Petera. Nikdy už neucítím jeho vůni a ani jeho dotek. Podlomily se mi kolena. Už jsem nedokázala ani brečet. Cítila jsem jak i má naděje se pomalu vytrácí.

Nevědomky se ze mě začala uvolňovat síla, která byla plná hněvu. Začaly se mi třást ruce a najednou se dřevěná chatka, ve které jsme všichni stáli začala rozpadat jako domeček z karet. Dřevo se rozlétlo do všech stran, ale naštěstí nikoho nezasáhlo.

Všichni se na mě vyděšeně podívali, ale nic k tomu neřekli a mlčky odešli zpět do lodi. Nebula stále seděla u Thanose a Carol mi pomohla vstát ze země.

,,Nebulo musíme jít." Řekla jsem jí a ona se na mě podívala prázdným pohledem. Přikývla a vstala ze země. Věnovala poslední pohled Thanosovi a odešla s námi k lodi.

Omlouvám se za krátkou kapitolu, ale přišlo mi, že byl správný moment to ukončit...  Snad další část nevyjde zase až za měsíc no xD