Infinity love

•47•

Pohled mi, ale padl k jednomu určitému portálu, ze kterého vyletěl Quill a hned po něm se objevil chlapec v červeno-modrém obleku. Doskočil na skálu před ním a maska se mu automaticky sundala. Poznala jsem ho i z téhle dálky. Byl to on. Byl to Peter Parker. Na něj bych jen tak nezapomněla.

Neměla jsem bohužel čas se za ním vydat, protože mi cestu zatarasili odporní vojáci Thanose. Zdálo se mi, že mé nacvičené pohyby se vykonaly samy. Probíjela jsem si cestu k Peterovi. Nic už mě nezastaví. Najednou přede mě skočil jeden z vojáků a svým mečem se mě pokusil bodnout do břicha, ale já se zničehonic objevila za jeho zády a svírala jsem jeho meč v rukách. Zabodla jsem mu meč do zad a udiveně jsem pozorovala co se právě stalo. Teleportovala jsem se. Bylo snad možné, že mi Eren předal své schopnosti? Musela jsem to hned vyzkoušet.

Vylezla jsem na vyvýšený kámen a pohledem vyhledala Petera. Zahlédla jsem ho pouze několik metrů ode mě, ale probojovat se tam by trvalo dlouho. Zahlédla jsem společně s ním i Tonyho. Soustředila jsem se na místo vedle nich a mžikem jsem byla u nich. Dopadla jsem na tvrdou zem a cítila jsem okamžitou bolest. ,,Au, do háje. Na tomhle musím zapracovat," řekla jsem s bolestí v hlase a vzhlédla jsem k Peterovi. Zrovna se objímal s Tonym. Věřila bych, že Peter byl jedním z důvodu proč se do tohohle Stark vůbec pustil, takže jsem jim nechtěla narušit moment.

Peter se odtáhl od Tonyho a vzhlédl ke mně. V jeho hnědých očích jsem hledala ty ztracená léta. Uběhlo pět let a přesto se na něm nezměnilo nic. Byl pořád Spider-Man. Neměla jsem slov a měla jsem v ten moment pocit, že čas neexistuje. Rozeběhla jsem se k němu a skočila jsem mu do náručí. Chtěla jsem sebrat Kámen času, jen abych takhle mohla zůstat navždy.

Odtáhla jsem se a nechala jsem své ruky položené na jeho ramenech. ,,Pět let, Petere. Pět let na tebe čekám," řekla jsem se slzami v očích. Doléhalo na mě tolik emocí, že už jsem ani nevěděla co cítím. Peter se mi podíval do očí a přiložil mi své ruky na tvář. Jeho pohled mě uklidňoval. Prsty mi přejel po tváři a přitáhl si mě do polibku. Vyvolalo to ve mě hřejivý pocit, který jsem dlouho necítila.

,,Děcka, nechci rušit váš moment, ale máme bitvu, kterou ještě musíme vyhrát," řekl Tony a já se na něj omluvně usmála. Poklepal mě po ramenu a s úsměvem řekl: ,,Přežijte to, oba dva."

,,Přežijeme. Brzy se uvidíme, Tony," opětovala jsem mu úsměv.

Tony odletěl bojovat dál a já se otočila na Petera. ,,Kate, pět let je šíleně dlouhá doba. Strašně mě mrzí, že jsem s tebou nemohl být. Slibuji, že ti to vynahradím. Slibuji," vykládal Peter rychle jako vždy a já mu přiložila prst na pusu. ,,Jak řekl Tony. Máme před sebou velkou bitvu, Petere. Pak ti všechno řeknu a teď pojď," pobídla jsem ho. Peter s úsměvem přikývl.

Společně jsme se vydali bojovat proti našim nepřátelům. Jako za starých časů. Využívala jsem jejich vlastní zbraně proti nim. Teleportovala jsem se za jejich záda, nebo jsem si je pomocí síly přitáhla přímo na špičku meče. Po čase jsem musela zabití přestat počítat, bylo to už i na mě moc. Bylo mi zle z toho, že jsem kdysi s Thanosovou idejí souhlasila. Mohla jsem teď bojovat po jeho boku, nejspíše bych byla i s Mal. V pozadí komunikátoru jsem zaslechla rozhovor s Ant-Manem a Tonym. Bavili se o nějáké dodávce, ale já byla moc soustředěná na hledání Petera. Zahlédla jsem ho jak letí vzduchem a zároveň se svou pavučinou držel Thorova starého kladiva a v druhé ruce svíral rukavici s Kameny.

,,Do prdele," zaklela jsem a rychle jsem se vydala jeho směrem, ale náhle začalo bombardování a já opět ztratila Petera z dohledu. Nesmím ho ztratit.

,,Něco právě vstoupilo do atmosféry," zaslechla jsem od někoho v komunikátoru a zaměřila jsme se na vesmírnou loď nad sebou. Z nebe se vynořila modře zářiči postava, která vypadala jako padající hvězda. V mžiku proletěla lodí a okamžitě tím zastavila bombardování. Následovalo několik výbuchů a loď začala pomalu padat do vody. Carol se snesla k zemi a já se rychle vydala jejím směrem. Zrovna si od Petera přebírala rukavici a když si mě všimla, tak kývla hlavou na pozdrav a letmo se usmála. Mávla jsem na ni rukou a rychle jsem se vydala k Peterovi. Pomohla jsem mu vstát ze země a než jsem se nadala bylo kolem nás několik dalších holek, včetně pegase, kterého jsem měla šanci vidět poprvé v životě. Bylo to nádherné zvíře.

Pousmála jsem se na Petera, který měl obličej celý od krve, stejně jako já a vydali jsme se směrem proti našim nepřátelům. Čas při boji, díky adrenalinu, utíkal rychle. Pořád se mi nemohly srovnat myšlenky. Cítila jsem svíravý pocit na hrudi při každé myšlence na Erena, ale byla jsem si vědoma toho, že truchlit musím až po bitvě. Náhlý výbuch mě odhodil stranou, a to všechno jen kvůli chvilce nepozornosti.

Těžce jsem dopadla na zem a hned ke mně mířil jeden z vojáků. Nemohla jsem se zvednout. Rychle jsem se soustředila na místo přímo za ním a přemístila jsem se tam. Bodla jsem ho do zad a okamžitě jsem padla námahou na kolena. Začala jsem nekontrolovatelně plivat krev. V oblasti břicha jsem opět začínala cítit bolest. Musela jsem to se svými schopnostmi přehnat.

Opatrně jsem se postavila zpět na nohy. Měla jsem přímý výhled na Thanose. Odhodil Tonyho daleko od sebe a zvedl ruku i s rukavicí nad sebe, ,,jsem nevyhnutelný." Nedokázala jsem přijmout co jsem viděla. Opravdu jsme zase prohráli?

Thanos lusknul prsty. Nic se nestalo.

Pohled mi téměř okamžitě padl na Tonyho. Na jeho ruce zářily všechny Kameny nekonečna.