Infinity love

•7•

Korekce- Horan_N_93 😍

„Myslím si, že nic lepšího, než temná strana není," řekl a přešel blíž ke mně.

„To není, no. Vidím, že tvůj oblek prošel pěknou změnou." Změnila jsem téma a rukou poukázala na jeho oblek.

„Ehm, jo. Je super, že?" zeptal se a poškrábal se na zátylku. Usmála jsem se a následně jsem si sundala masku.

„Ne super jak ty," uculila jsem se a až pak si uvědomila, co jsem řekla.

„Tak já jsem dokonalej," řekl sarkasticky a já ho bouchla do ramene. Oba jsme se smáli, když nám do toho skočil Happy.

„Na co čekáte? Jedeme!" zakřičel Happy a my si s Peterem vyměnili pohledy.

Následovali jsme Happyho, který nás zavezl na místo setkání s Tonym.

Všechno hrozně uteklo nejspíše díky mojí nervozitě. S Peterem jsme seděli schovaní. Mezitím se Tony dohadoval s Kapitánem.

„Hopsale!" zavolal Tony na Petera a já se na něj usmála.

„Zvládneme to," zašeptala jsem a Peter mi věnoval pohled a pod maskou nejspíše i úsměv. Odskočil a já jen sledovala situaci.

Měla jsem vylézt, až mi dá Tony vědět, jelikož jsem měla být stejné překvápko jako Peter.

Vykoukla jsem a všimla si, že moje chvilka přemýšlení byla mnohem delší, než jsem čekala.

První pohled mi padl na Kapitána a Pantera, kteří bojovali spolu. Peter byl bůhví kde.

Vylezla jsem bez Tonyho dovolení a běžela jsem směrem k Tonymu, jelikož jsem viděla auta, co na něj vyletěly z garáže.

Když jsem byla dostatečně blízko, začala jsem auta zadržovat sílou.

Když to dívka, která nejspíše ty auta shodila, spatřila, nervózně se začala rozhlížet kolem sebe.

Když její pohled padl na mně, tak jsem se usmála do vítězného úšklebu.

Všiml si toho i ten muž vedle ní a lukem vystřelil směrem ke mně.

Šíp jsem musela zastavit a tím jsem způsobila že na Tonyho jedno z aut spadlo.

„Kate, co to sakra děláš?! Říkal jsem, že máš vylézt až na můj povel!" ozvalo se z komunikátoru.

Já to ignorovala a soustředila se na ně.

„Tak už si za mě Tony našel náhradu?" zeptala se holka, zatímco na mě chlápek s lukem mířil.

Ozval se křik a když jsem se ohlédla, letěl mým směrem Peter. Zavřela jsem oči, když byl až moc blízko ke mně.

Srazil mě k zemi a já skončila na zádech. Když jsem otevřela oči ležel na mně Peter.

Poskočilo mi srdce a tváře mi nejspíše začaly rudnout.

„Kate, promiň, jaksi jsem to nedomyslel," vykoktal, když ze mě slézal.

Pomohl mi vstát a můj pohled okamžitě padl na Tonyho. Zrovna vylezl z pod auta a šel směrem ke mně.

„Říkal jsem, že vylezeš na můj povel," řekl s přísností v hlase.

„Jo, a to by bylo kdy? Nikdy?" Odfrkla jsem si a Tony zavrtěl hlavou.

„Na tohle nemáme čas. Musíme jít," Rozhodl a pomocí trysek odletěl.

Peter mě chytl kolem pasu a já se na něj nechápavě podívala.

„Musíme tam být co nejdřív," vysvětlil a už jsme se pomocí pavučin dostali do vzduchu.

„Zvládla bych jít po svých," řekla jsem, a přitom se pevně držela Petera.

„Jo, ale tohle je zábavnější." Věnoval mi pohled, a přitom jsme seskočili na zem.

Všichni jsme stáli tváří v tvář a dívka, se kterou jsem předtím měla potyčku, mě propichovala pohledem.

Rozeběhli se naším směrem a my udělali to samé. Trochu jsem znervózněla ale naštěstí se nikdo nechystal zabít mě, snad.

Vrhli jsme se do boje. Nebylo to lehké, sem tam jsem někomu pomohla před tou holkou, kterou jsem neměla zrovna v lásce.

„Hej, Petere, jak se jmenuje ta holka?" zeptala jsem se, když jsme stáli bok po boku.

„Wanda," vyhrkl rychle a odskočil někam pryč.

Panter někoho zrovna držel pod krkem, když mu to Wanda překazila.

Zastavila jsem Pantera ve vzduchu a pomalu ho položila na zem. Podíval se na mě a zakýval na mě na náznak poděkování.

„Baví tě to?" Otočila jsem se za hlasem a nestál tam nikdo jiný než Wanda.

„Co myslíš? Zachraňovat lidi, co jsou na mojí straně?" řekla jsem a ona mě nadále propichovala pohledem.

Podívala jsem se na její ruce a ona se mě pokusila díky její moci odrazit. Se mnou to ani nehnulo.

Nechápavě jsme se na sebe podívaly. Zopakovala jsem její pokus a odhodila ji. Ležela na zemi a já jí věnovala pohled.

„Promiň, ale každá bojujem za jinou stranu," řekla jsem a nadnesla se na jedno ze zničených letadel.

Udiveně jsem zírala na Ant Mana, byl nejméně stokrát větší.

„Fajn, má někdo od nás nějaký šokující schopnosti, co by rád předvedl? Jsem otevřen návrhům," řekl Tony. Snažila jsem se vymyslet, co bych mohla udělat.

Slyšela jsem výbuchy a najednou se Peter nějak ocitl na Ant Manovi. Najednou mě nějaký předmět, který právě vybuchl, srazil k zemi.

Pomalu jsem vstala a rozhlédla se kolem sebe. Vision zrovna ničil věž, ale Wanda ji v čas zachytila.

Okamžitě jsem se rozeběhla jejím směrem a odhodila ji stranou. Normálně bych ji začala škrtit, ale nechtěla jsem nikomu vážně ublížit.

Zbytek věže spadl na zem, ale moc pozdě.

„Viděli jste ten film Impérium vrací úder?" ozvalo se z komunikátoru a já hned poznala, že je to Peter.

Vydala jsem se jejich směrem. Když jsem tam doběhla, viděla jsem Petera, jak se točil kolem noh Ant Mana.

Hned jsem věděla, proč začal mluvit o Star Wars. Musela jsem se nad tím usmát.

Hned mě úsměv přešel, když jsem viděla Petera letět vzduchem.

„Petere..." zašeptala jsem vyděšeně, když proletěl dřevěnými krabicemi.

Rozběhla jsem se jeho směrem. Držela jsem slzy na krajíčku. Ani nevím, proč mám o něj takový strach, určitě to zvládl.

Zastavila jsem se před ním a hned vedle mě přistál Tony. Vyměnili jsme si pohledy. Sundala jsem si masku a doběhla k ležícímu Peterovi.

Klesla jsem si k němu a položila mu ruku na rameno a on se lekl. Hrozně se mi ulevilo, že je v pořádku.
Začal říkat nesmyslné věty a když se podíval na mě a na Tonyho, ulevilo se mu.

„Seš celej?" zeptal se Tony a Peter si sundal masku.

„To bylo krutý!" vykřikl Peter

„Jo. Máš hotovo, jasný?" rozkázal Tony.

„Cože? Ne, jsem v cajku!" odporoval Peter.

„Zaváleli jste. A ty nevstávej." Pochválil nás Tony a já jsem se na to děkovně usmála.

„Jsem v poho. Musím ho chytit," řekl Peter a stále byl z toho všeho trochu mimo.

„Lehni, nebo zavolám tetě!" Rozhodl Tony a odletěl.

Peter mě z ničeho nic objal. Tuhle reakci jsem nečekala. Nakonec jsem mu objetí oplatila.

Cítila jsem se jako nikdy v bezpečí. Chtěla jsem zůstat v tom objetí navždy, ale muselo skončit.

Odtáhl se a mně zůstal úsměv na tváři.

„Bála jsem se, že se ti něco stalo," řekla jsem a sklopila pohled.

„Taky jsem se o tebe bál."

Po dlouhé době zase další část :) Doufám že se vám líbila pokud ano budu ráda za votes i komenty <3