Oliver ✔️

9. kapitola - Noční můra

Mohl jsem si v úterý přispat, jelikož jsem měl až odpolední výuku. Probralo mě tedy až dopolední jasné světlo ostře svítící do mého pokoje. Slastně jsem se protáhl a zaklapl notebook položený na kancelářském křesle vedle mé postele, ze kterého jsem si každý den před spaním pouštěl film nebo seriál, který jsem viděl už milionkrát předtím.

Vyhrabal jsem se z postele a došoural se do koupelny. Byt už dávno zel prázdnotou. Letmo jsem pohlédl na hodiny, které ukazovaly pár minut po desáté. Můj standardní čas na vstávání, když nebylo potřeba jít do práce.

S kartáčkem v puse jsem chodil po bytě a každou chvilku mi trocha napěněné pasty dopadla na tričko na spaní. Rovnou jsem ho tedy vyhodil do koše na prádlo a vrátil jsem se do pokoje.

V tu chvíli mi ale hlavou bleskl obraz. Jen útržek. Nahé tělo na tom mém. Ruce, které mě pevně držely v šachu. Světle modré oči, které svůj pohled zabodávaly do těch mých.

Zůstal jsem stát polonahý uprostřed pokoje a pokoušel se rozpomenout o něco více. Všechno začalo nabírat na jasnějších a ostřejších obrysech.

Ne, to ne.

Rty přitisknuté k mé čelisti. Ta vůně, kterou už jsem předtím cítil. Neskutečně silný pocit vzrušení, takový, jaký jsem snad nikdy nezažil.

Proklínal jsem se za to, že jsem se tak snažil vzpomenout si.

Doprdele, to ne!

Nemohl se mi zdát erotický sen o Oliverovi!

Okamžitě jsem vzal do ruky telefon a začal si googlit význam snů. Potřeboval jsem přesvědčit sám sebe, že vůbec o nic nešlo, jen vyšinutý výplod mého mozku ve stavu bezvědomí.

"Sny dokážou reagovat na různé předcházející podněty, ať již vnitřní nebo vnější, na naše přání i podvědomé touhy."

Žádné podvědomé touhy. V žádném případě!

Cítil jsem tak neskutečný vztek sám na sebe, takové zoufalství, že jak jsem rázoval po pokoji sem a tam, nakopl jsem si v tom rozlícení malíček. S bolestným skučením a nadávkami jsem se poté oblékal za neustálého kulhání a poskakování po jedné noze.

Musel jsem si před výukou ještě udělat pár úkolů, ale nedokázal jsem se soustředit absolutně na nic. Navíc s myšlenkou, že dnes večer budu svému snu čelit tváří v tvář. Hotové šílenství.

Náhle mi cinkla zpráva.

'Další děsný rande za mnou!'

'To není možný, máš hroznou smůlu. Kdo to byl tentokrát?' odepsal jsem Nině.

'Jeden právník v posledním ročníku. Už jsem říkala, jací namyšlení kreténi jsou právníci?'

'Všichni nebo jen on?'

'On, ale vydá to za všechny! Končím, už žádný schůzky naslepo! Budu se soustředit jenom na školu.'

'Když to říkáš... :)'

'Hele, strč si ten smajlík někam! Já vím, co si myslíš!'

Ušklíbl jsem se a odložil mobil na stůl. A dobrá nálada mi vydržela přesně šest vteřin, než jsem se znovu rozpomněl na sen, který se stával mou noční můrou v bdělém stavu.

Na to, jak jsem se předchozí den do baru těšil, šla má nálada s blížícím se večerem rapidně dolů. Dorazil jsem na místo s půhodinovým spožděním, jelikož jsem se po škole potřeboval nutně jet převléct domů. Oficiální důvod byl ten, že jsem se polil colou.