Oliver ✔️

21. kapitola - Vysvětlení

Nemohl jsem popřít, že mít na krku výrazný červený flek a sedět přímo naproti jeho stvořiteli mě poměrně rozptylovalo. A vždycky, když jsem to na moment vypustil z hlavy, jako by to Oliver vycítil a okamžitě mi to zase připomněl. Když jsem ale později odpoledne přišel domů, už jsem z toho tak nadšený nebyl, jelikož jsem absolutně netušil, jak to mám skrýt před rodiči. Věděl jsem, že by se hned vyptávali. A já nevěděl, co říct.

Bylo potřeba povolat profíka.

"No teda, činil se," poznamenala Nina, když mi v mém pokoji zakrývala cucflek makeupem.

"Jo, činil," přitakal jsem, "ale aby mě chytil na veřejnosti za ruku, to ne."

"Prosím tě, neblbni," vykulila na mě oči. "Ty si jako myslíš, že se bude hned chovat, jako že spolu chodíte? Zlato, jako bys chlapy neznal. To překlenutí mezi nezávazným randěním a užíváním si a skutečným chozením trvá dlouho."

"A někdy se to nepřeklene nikdy."

"Pokud budeš tlačit na pilu, tak rozhodně ne. A vůbec... víš jistě, že to netají? Jakože randění s chlapy."

No... jistý si nejsem," povzdechl jsem si.

"Tak by možná nebylo od věci to nějak zjistit, nemyslíš?" navrhla a začala makeup na mém krku zapudrovávat.

"No... pozval mě k sobě zítra na večeři a další ráno spolu pojedeme do práce, tak to z něj zkusím nějak dostat." Nebyl jsem si ale vůbec jistý, zda jsem tu odpověď chtěl opravdu znát.

"Chci znát všechny podrobnosti!" zvolala Nina. "Já jdu zejtra s Márou na oběd, tak už radši nebudu jíst. Protože znáš nás - lepšího žracího parťáka prostě nemám. Prej mi musí povědět o tématu bakalářky, co už si zvolil. A já mu povyprávím o svých tragických rande, protože téma bakalářky je asi tak v nedohlednu jako nějaká normální vláda."

"Tak ho pozdravuj!" Mára byl Ninin kamarád už od plenek. Sice si s ním nikdy nebyla tak blízko jako se mnou, zato to byl asi jediný heterosexuální chlap, který se jí nesnažil dostat do kalhotek a neměl na ni dotěrné komentáře. Proto jsem ho měl tak rád. Navíc s ní velmi rád řešil její oblíbené téma, politiku, v čemž jsem já dost plaval. Když jsem totiž slyšel mluvit jednoho nejmenovaného  politika, jenž stavěl svůj projev jen a pouze na nenávistné rétorice, a sledoval reakce jeho zmanipulovaných voličů, zapřísáhl jsem se, že se od politiky budu držet stejně daleko jako v ZOO od pavilonu s pavouky.

"Hotovo," oznámila mi Nina a poplácala mě po tváři.

"Dík," zazubil jsem se na ni.

"Ještě ti to zafixuju sprejem, ale stejně spi na druhým rameni, ať si to v noci neotřeš o polštář. A bacha, až se budeš mýt."

Potřeboval jsem to zakrýt jen před rodiči a následující den ve škole. Věděl jsem, že poté budu muset cucflek zase odhalit, aby Oliver nepřišel na to, že jsem ho snažil skrývat.

A upřímně jsem se už těšil, až bude zase odhalený.

V úterý už jsem k němu dojel sám, takže mě jen vyzvedl u metra a společně jsme se vydali k němu. Konečně už nebyla taková zima, takže jsem se po cestě nemusel soustředit jen na to, jestli mi umrzne a následně upadne nos, ale i na svého společníka. A na to, jestli mi někdy dá na veřejnosti na přivítanou pusu.

"Dneska jsi nezvykle zamlklý," poznamenal po chvilce.

"Jo, já... jsem jen trošku unavený," řekl jsem výmluvně a můj pohled se na moment střetl s tím jeho. Zkoumavě mě sjel svýma studenýma modrýma očima, až jsem se nepatrně zachvěl, a když jsme vyšli těch pár schůdků ke vchodovým dveřím, odemkl je a podržel, abych mohl vejít. Přivolal jsem výtah a cítil, jak mě stále skenuje pohledem. Atmosféra se postupně zhušťovala.