Oliver ✔️

6. kapitola - Divný a ještě divnější

"Je to divný?"

"Já ti nevím, Eriku," povzdechla si Nina, zatímco jsem se váleli na posteli v jejím pokoji. "Asi to není úplně normální."

"Ani ten sex nebyl moc dobrej. Byl jsem opilej, takže to stačilo, ale zpětně... nevím."

"Popiš mi to," pobídla mě.

"Až tak?" ušklíbl jsem se provokativně a vzápětí schytal ránu do ramene.

"Snažím se ti pomoct, ty blbečku."

"Já nevím, prostě to bylo celý takový hrozně obyčejný. Líbali jsme se, svlíkali, pak mě hodil na postel a ošukal. Nic extra."

"Jsou chvíle, kdy jsi prostě fakt chlap," zavrtěla nade mnou nevěřícně hlavou. "Co nějaký detaily? Pocity?"

"Já nevím, co chceš slyšet. Moc jsme nemluvili, prostě se jen osahávali a líbali. Teda... spíš on mě líbal. Víš, že já na to moc nejsem."

"Což taky nechápu, vždyť je to hrozně intimní a hezký. Víš, čím to je? Že poslední dva roky jsi měl hlavně jednorázovky. Kdybys byl do někoho zamilovaný, určitě by se ti líbání tak nepříčilo."

"Mně se nepříčí, když se na něj dívám," namítl jsem, když se mi před očima promítl pár z předchozího večera, "ale když to mám dělat já, tak už tak nadšený nejsem. Každopádně... bylo to prostě takový... prostý. Obyčejný. Žádný mráz jezdící po zádech, žádný dráždění, dostal jsem, co jsem chtěl, ale... nic navíc."

"Možná bys mu musel říct, co přesně chceš, aby se to stalo. Jelikož tě vůbec nezná, nemohl to vědět."

"Jenže já nevím, co přesně chci. Jen vím, že jsem to zatím nikdy nedostal," povzdechl jsem si, "a asi ani nedostanu."

"Ale dostaneš, jen musíš vědět co," prohlásila a překulila se na bok. Objala mě kolem pasu a přehodila si přese mě nohu. "Nabídla bych ti, že bychom si to mohli vyzkoušet spolu, ale to by asi úplně nefungovalo."

"Pokud si nevezmeš připínák," zašklebil jsem se a schytal další ránu.

"Úžasný," uchechtla se, "to mě fakt neláká."

"Tím pádem budu doufat, že jednoho dne se trefím a někdo mě příjemně překvapí."

"Nebo si místo náhodných dostaveníček můžeš najít někoho stálého. A třeba se tím vyřeší všechny tvé problémy najednou."

"Ty si prostě nedáš pokoj," zkonstatoval jsem a rukou proklouzl pod jejím krkem, abych ji mohl obejmout kolem ramen.

...

Do hajzlu. Už zase jsem nestíhal.

Vešel jsem do banky osm minut po desáté, nad čímž by René jen mávl rukou, věděl jsem však, že Oliver mě za takový přestupek sežere i s botami. Ale co už, alespoň od něj budu mít konečně klid, když mě vyhodí.

Když jsem kolem něj ale prošel dozadu, jen mě pozdravil a nic víc na to už neřekl. Překvapeně jsem se posadil za stůl a začal pracovat. Nechtěl jsem to přiznat, ale Oliverův způsob, který jsem začal praktikovat, práci opravdu velmi urychlil a vlastně i zjednodušil.

Myšlenkami jsem se vrátil zpět k té noci.

Když jsem se vrátil od toho chlapa, jehož jméno jsem mezitím zapomněl, domů, už na mě v telefonu čekala zpráva od Reného přítelkyně Elen.

'Kam jsi šel? Kdo to byl?'

Pobaveně jsem se uchechtl nad tím, jak se o mě starala jako starší sestra. Bylo mi jasné, že Renému mezitím pořádně vyčinila, že na mě nedával pozor, ačkoliv už mi dávno nebylo patnáct.