Oliver ✔️

3. bonusová kapitola (3/6)

Sledoval jsem, jak si vybírá rákosku a zkouší švih, než si sám pro sebe spokojeně přitakal a stoupl si z druhé strany než Aleš.

Nejprve Oliver nasázel Lukymu v rychlém sledu několik slabších ran, než se rozmáchl o něco více a na zadek mu dopadla ostrá rána. To samé pak udělal Aleš. Několikrát se tímto způsobem vystřídali, až měl Luky zadek úplně fialový. Rýsovaly se na něm obtisky rákosky, jeden vedle druhého.

Aleš mu švihl ještě jednu poslední ránu, na kterou Luky zareagoval hlasitým zaskučením, což značilo, že už má opravdu dost.

"Stoupni si," pobídl ho Aleš. Oliver mezitím poodstoupil, aby jim nechal prostor, a se zájmem si prohlížel ten seřezaný zadek.

"Běž do kouta," ukázal k rohu místnosti vedle televize a svlékl mu svetr, aby byl úplně nahý, "a budeš klečet, dokud ti neřeknu, že smíš vstát."

Překvapeně jsem vykulil oči - prvním šokem už bylo jen to, že po něm Aleš klečení chtěl. Oproti šoku, který následoval, to ale nic nebylo. Luky si totiž bez řečí opravdu klekl čelem ke zdi.

Hostitel se na nás otočil a široce se usmál: "Tak se bavte, je to vaše."

Všichni se zvedli, aby si mohli zajít nahoru pro věci, a Jonáš se Zorou pak zamířili rovnou do místnosti za jídelnou k závěsným bodům. Ema s Ondrou zůstali v obýváku a začal jejich věčný souboj o dominanci, který obvykle vyhrával Ondra. Ani tentokrát to nebylo jinak.

Oliver došel až ke mně a za ruku mě vytáhl na nohy. "Tak co, zajdeme si nahoru pro věci?"

"Možná bychom mohli."

Jelikož už všichni dole akčnili, nahoře v patře byl naprostý klid. Zespodu do patra pronikalo jen tlumené světlo, a když jsme otevřeli dveře do našeho pokoje, ozařoval ho jen slabý svit měsíce ze střešního okna.

Chtěl jsem rozsvítit, ale Oliver mě zarazil. "Jen nech zhasnuto."

"Proč?"

Odpovědí mi byla ruka, která se mi ovinula kolem pasu. Sklonil se a políbil mě těsně nad obojek. "Cítíš se dobře?" zamumlal mi do kůže.

"Asi... jo?" šeptl jsem a pohladil ho po paži. Otočil jsem se v jeho náruči, objal ho kolem krku a druhou rukou jsem si pohrával s klíčkem od obojku, který mu visel na řetízku kolem krku.

"Hlavně mi dej jasně najevo, kdyby něco bylo moc, jo?"

"Jasný," uculil jsem se a vtiskl mu měkký polibek na rty.

"Kam chceš jít jako první? Mrknout za Zorou a Jonášem a vázat, nebo by ses radši přidal do spankingovýho kroužku ostatních?"

"Spankingovej kroužek?" zapitvořil jsem se. "Ježiš... to zní jak nějakej zájmovej kroužek."

"Tak vlastně to tak trochu je... koníček?"

"To je diskutabilní," zavrtěl jsem pobaveně hlavou. "A asi bych začal tím vázáním. To je trochu jak jóga, ne?"

"Jasně, nechám si hodinkama měřit, kolik u toho spálím kalorií," ušklíbl se. "Tak jo, beru provazy a pár drobností. Chceš se převléknout?"

"Možná bych si vzal něco pohodlnějšího. Minimálně to tričko. A džíny si pak můžu sundat."

"S tím počítám, že si je sundáš. A kdyby kolem nebyli lidi, vázal bych tě úplně nahýho."

Rozpačitě jsem si odkašlal a přešlápl z nohy na nohu. Už jen z jeho slov jsem začínal tvrdnout, což vůbec nebylo dobré. Nebo možná ano, nedokázal jsem to rozlišit.