Oliver ✔️

38. kapitola - Zpět v čase

Léto se přehouplo v podzim a ten zase v zimu a mně připadalo, že tohle už kurva fakt není vtipný.

S Oliverem jsem randil něco málo přes tři měsíce. Od rozchodu uběhlo už více než půl roku. Hodně jsem googlil a zjistil, že podle studií amerických vědců bych se měl cítit lépe průměrně po jedenácti týdnech. Evidentně jsem byl dost velký nadprůměr, když jsem po devětadvaceti týdnech stále brečel po nocích do polštáře. Fakt nechápu, co má moje srdce za problém. A těm americkým vědcům bych měl poslat mail a zařadit se do dalšího průzkumu, abych jim ten průměr posunul trochu nahoru.

"Jsem geniální!"

"Ne, Nino, to fakt není dobrej nápad," zavrtěl jsem hlavou. Mára nás sledoval z Niny postele a já nebyl schopen odhadnout, co si myslí.

"Nemáš tam fotku, v klidu."

"To je jedno. Já na žádný rande naslepo nepůjdu!"

"Poslyš, Nino," ozval se Mára. "Dej si vanilkový rohlíček a na chvilku si vydechni, ano?" Natáhl k ní tác s cukrovím.

Ona si se zamručením sedla na postel a nacpala si do úst celé vosí hnízdo: "Há fem neháviflá hena."

"Cože?" nakrčil jsem na ni obočí a čekal, až sousto spolkne.

"Já jsem nezávislá žena a sama si rozhodnu, jaký druh cukroví chci."

"Ale samozřejmě," přitakal Mára, "nikdy bych tě úmyslně nepřipravil o možnost volby. Vezmi si jakékoliv cukroví, na které máš chuť."

Nina se na něj spokojeně zazubila a vzala si vanilkový rohlíček, který jí předtím nabízel. Občas jsem nechápal, jestli Mára svá slova myslel vážně, nebo to byla jedna velká nadsázka. Vždy se u toho totiž tvářil tak přesvědčivě, že jsem to nedokázal určit.

"Ale jestli plánuješ být takhle silná a nezávislá celý den, budu si muset dát ještě jednu rumovou kouli," dodal a já vyprskl smíchy.

"Jsem takhle silná a nezávislá celý život, drahý," zakřenila se na něj a přehodila si své nohy přes ty jeho. Ačkoliv spolu stále chodili, vlastně jsem vůbec nepociťoval žádný rozdíl. A ani jsem se necítil v jejich přítomnosti nijak nepříjemně, jelikož Mára na žádné velké intimnosti na veřejnosti nebyl stavěný. I když nevím, zda jsem se zrovna já dal považovat za "veřejnost".

"Každopádně," pokračovala Nina, "myslím, že bys to měl zkusit. Musíš si někoho najít, jinak se přes Olivera nikdy nedostaneš. A už je to fakt dlouhý, to ti povím."

"A proč k tomu musím používat internetovou seznamku?"

"To víš moc dobře! Protože potřebujem rovnou najít chlapy, kteří jsou dominantní a mají rádi všechny ty sadistický praktiky, jinak ani nemá smysl, abys na takový rande chodil. Takže prostě... budem vybírat takhle. A když budeš potřebovat, budeme na ty rande s Márou chodit s tebou a sedneme si vždycky k vedlejšímu stolu, aby ses cítil bezpečně."

"Cože budeme?" zpozorněl.

"Budeme krýt Erikovi záda. A u toho hodně jíst."

"Jo, to zní dobře," přitakal a znovu se začetl do nějakého článku, který měl otevřený v tabletu.

"No to vůbec nezní dobře, na žádný rande se mnou chodit nebudete."

"Tajně!" opravila mě.

"Ani tajně, Nino, není mi patnáct!"

"No fajn. Takže," vrátila mi Nina telefon s hotovým profilem, "tady to máš. Někteří tam mají fotky, někteří ne. Napsala jsem ti inzerát, ale máš tam jen věk a místo bydliště, jinak žádné zneužitelné informace. A napsala jsem, co hledáš. Počkej, až se ti sami ozvou, podle mě to bude dost rychle."