Oliver ✔️

29. kapitola - Býk nebo vůl?

"To si ze mě někdo nahoře už dělá prdel, ne?"

"Předevčírem to v tý předpovědi počasí ještě nebylo," odvětil Oliver. Stěrače před našima očima kmitaly jako splašené, voda stékala po předním skle v proudech a já nevěřícně těkal pohledem od té apokalypsy venku ke svému telefonu. Předpověď počasí, která ještě v úterý hlásila, že má být celý týden téměř dvacet stupňů a slunečno, případně částečně pod mrakem, se evidentně rozhodla, že nám naše výletové plány překazí, stůj co stůj.

Dnes (čtvrtek) - 14 stupňů, 9 mm srážek v průběhu celého odpoledne
Zítra - 15 stupňů, přeháňky, 16 mm srážek za hodinu
Sobota - 13 stupňů, celodenní déšť, 6 mm srážek za hodinu
Neděle - 19 stupňů, polojasno

"Samozřejmě, že až pojedeme domů, bude hezky!" zvolal jsem zoufale.

"Ještě že máme všechny ty procedury a neplánovali jsme žádné celodenní výlety po přírodních památkách nebo tak něco."

"To jo," přitakal jsem. "Víš co? V rámci zlepšení nálady jdu přečíst, co všechno máme v tom balíčku. Takže... olejová částečná masáž, bublinková koupel pro dva se sklenkou sektu, volný vstup do solné jeskyně, parafínový zábal zad a privátní wellness na 60 minut obsahující saunu a vířivku. Tak. A hned se cítím líp."

"No to bys měl, protože už jen fakt, že jsme to sehnali na poslední chvíli, je celkem zázrak. Sice jsem musel teda polovinu těch procedur doobjednat telefonicky, ale jinak bychom se tam asi ukousali nudou, pokud bude fakt tak hnusně."

"Můžem se procházet v dešti, to zní jako celkem romantika, ne?"

"Procházení se v šestnácti milimetrech srážek za hodinu? Klidně běž, budu ti mávat z okna. To je daleko víc, než jak prší teď," oznámil mi a natáhl ke mně ruku, aby mě mohl poplácat po stehnu.

"Máš nějaký lepší nápad?"

"No..." stiskl mi stehno, "nějaký bych možná měl."

"To je mi víc než jasný," ušklíbl jsem se, "ale mít sex tři dny v kuse... to jsme mohli rovnou zůstat doma, ne?"

"Já jen vymýšlím náhradní program," pokrčil nevinně rameny. "Něco málo jsem s sebou radši vzal."

"Co znamená něco málo? Myslíš tu cestovní tašku navíc? Proboha, co všechno s sebou táhneš?"

Už už se nadechoval, aby se nějak obhájil, ale já mu skočil do řeči.

"A jak je možný, že když s sebou táhneš tolik hraček, jsem na cestu nedostal ani blbý pouta?"

Potutelně jsme na sebe mrkli, Oliver zřejmě nadmíru spokojený s mou odpovědí, a nebýt toho šíleného deště, věřím, že by při první příležitosti sjel někam k lesu nebo na opuštěné parkovistě.

"Slibuju, že na cestu zpátky už je dostaneš."

"No ale to už nebudu překvapený," namítl jsem. "Takže to už nebude ono."

"Kdybych nebyl tak zodpovědný, hodil bych tě svázanýho do kufru na celou cestu," povzdychl si. "Alespoň bych měl klid."

"Hele!" šťouchl jsem do něj. "Děláš, jako bys z mé přítomnosti nebyl celý blažený."

"Jsou chvíle, kdy jsem díky tobě blaženější než teď, co si budem," ušklíbl se a já nevěřícně protočil oči.

"Ty seš takovej hroznej úchylák!" A mně se to tak hrozně líbí.

"Jen pomlč, vzpomínám si, jak se ti v úterý po večeři nelíbilo, jakej hroznej jsem úchylák. Vybavuješ si to? Pokud ne, vlastně se ti ani divit nebudu. Vypadal a zněl jsi, jako že jsi tak trochu v jiném světe. A po tom třetím orgasmu už spíš v kómatu."