Oliver ✔️

23. kapitola - Poprvé

Měl jsem být obezřetnější. Opatrnější. Neměl jsem do toho spadnout tak rychle. Oliver byl ale ztělesnění dokonalosti - pozorný, trpělivý, empatický, chytrý... Vždycky věděl, jak na mě.

Nina se smála tomu, jak mimo jsem z něj byl, zároveň mě ale citlivě varovala, že bych měl trochu brzdit. Zapomínal jsem jíst, spát, dělat úkoly, nedokázal jsem se ve škole soustředit, měl jsem v hlavě jen a jen jeho. A čím víc jsem se to před ním snažil skrývat, tím očividnější to bylo.

Občas, když jsem u něj byl a on nám dělal večeři, četl si nebo usnul, zíral jsem na něj jak na svatý obrázek nekonečně dlouho. Srdce mi hlasitě bušilo, až to rozechvívalo celé mé tělo.

A já si s hrůzou uvědomoval, že jsem nenávratně a šíleně zamilovaný.

"Všechno v pohodě?" Oliverův hlas mě vytrhl ze zamyšlení. Už zase jsem na něj neomaleně zíral.

"Jo, jasný, všechno v pohodě," přitakal jsem a pohladil ho po zádech. Zrovna krájel cibuli do zapečených brambor, které pro nás připravoval. Stoupl jsem si za něj, objal ho opatrně kolem pasu, když odsouval cibuli na stranu, a políbil ho za ucho.

"Jsi dneska nějak víc mazlivý než obvykle," poznamenal.

"Je mi s tebou prostě dobře, no," vysvětlil jsem a se smíchem pokrčil rameny. Oliver mlčel a věnoval se střídavému skládání brambor a cibule do pekáče, vždy každou vrstvu posolil, popepřil, přidal další koření a čerstvé bylinky. Nijak na má slova nereagoval.

"Mně s tebou taky," broukl po několikaminutovém tichu, kdy už jsem ani nedoufal, že odpoví. Ale znělo to vynuceně. Nepřirozeně.

Zalil brambory smetanou, přiklopil víkem a celou varnou mísu vložil do rozpálené trouby.

"Tak," otřel si ruce o stehna, "za hodinu a půl to bude."

"Olivere," chytil jsem ho za ruku, "je všechno v pořádku?"

"Proč by nemělo být?" nakrčil obočí.

"No, já... to, co jsi řekl... nemusíš mi říkat něco jen proto, že to chci slyšet, já - "

"Jen jsem se trochu zapomněl, nic víc," zavrtěl hlavou. Objal mě pevně kolem pasu a políbil na rty. Druhou rukou mi vklouzl do vlasů, a když zatáhl, se zamručením jsem hlavu zaklonil. A všechny pochybnosti se mi vykouřily z hlavy.

Vedl mě kuchyní do chodby a stále mě pevně objímal, abych nespadl, jelikož já jsem musel couvat. Dostali jsme se až do ložnice. Položil mě na záda do peřin a rovnou mi začal stahovat tričko, aby se s tím později už nemusel zdržovat. Líbal mě na krk a svým tělem se otíral o to mé. Navzájem jsme se svlékali, až nezůstalo nic - jen my dva. Nic mezi námi. Ani ten nejtenčí proužek látky, ani jediná nitka.

"Ruce nad hlavu," zamumlal mi do ucha a natáhl se k nočnímu stolku, kam si kvůli mně přesunul několik základních pomůcek. Nasadil mi kožená vypolstrovaná pouta, taková, která běžně moc nepoužíval, a přichytil je k čelu postele. Měl ho na tyto aktivity speciálně upravené. Vlastně celou postel. Čelo, nohy i speciální přehoz přes matraci.

Začal mi vtiskávat polibky na hrudník, jazykem obkroužil postupně obě mé bradavky a rty putoval výš na můj krk, dokud se nedostal zpět ke rtům. Vřele jsem mu polibek oplatil a obemkl mu nohy kolem pasu. Tiskl jsem tak naše klíny k sobě a cítil, jak tvrdý byl. Stejně jako já. Když se ode mě oddálil, zadíval se mi do očí. Srdce mi tlouklo jako o závod a šeptl jsem: "Chci tě. Teď hned."

"Nejsi v pozici, aby sis mohl cokoliv rozkazovat," namítl a z boku mi sjel na pozadí, přes které mě pořádně pleskl. Vzrušeně jsem zasyčel a pokusil se o něj otírat alespoň trochu intenzivněji. Poté se znovu natáhl k nočnímu stolku a z téhož šuplíku vytáhl lahvičku s lubrikačním gelem a zabalený kondom.