Oliver ✔️

41. kapitola - Oliver

Vidět taťku s mamkou tancovat byl opravdu zážitek. A kdybych neměl hlavu plnou Olivera, který stál jen pár metrů ode mě v hloučku kolegů z banky, pravděpodobně bych se kácel k zemi v záchvatu smíchu. Proto jsem se rozhodl si tu jedinečnou chvíli alespoň natočit, abych jim ji mohl předhazovat ještě dalších dvacet let. Stejně jako mi oni i po letech předhazují všechny mé trapné momenty z dětství. Ideálně i s fotodokumentací.

Takže jim to vrátím hezky se všemi úroky a videodokumentací navrch k tomu.

"Jste naposled tancovali na vlastní svatbě, ne?" prohodil jsem, jelikož tančili jen kousek od místa, kde jsem stál.

"Je to možný," odtušil táta. Tančit absolutně neuměl, takže se snažila vést mamka, což tak obecně odpovídalo obrazu celého jejich vztahu. I tak bylo neskutečně komické, jak se mu pletla levá noha přes pravou a mamka mu v polovině tance začala opět vysvětlovat kroky.

Při další písni si to ke mně nakráčela Elen v těch nádherných svatebních šatech s dlouhými krajkovými rukávy a holými zády. Chytila mě za ruku a zavelela, že si s ní na její svatbě prostě zatančím. Naštěstí jsem v tanečních patřil k těm lepším, dokonce jsem chodil i do kurzů pro pokročilé. Jelikož jsem měl po celou dobu po boku Ninu, užíval jsem si to ještě o to víc.

"Tak co, jsi spokojená? Všechno jde podle plánu?" zeptal jsem se, jakmile jsme našli společný rytmus a sladili se v krocích.

"Uznávám, že dopoledne jsem byla chodící hromádka nervů, ale jo, už je to dobrý," přitakala a uculila se na mě. "Co ty? Užíváš si to tu?"

"Rozhodně. Jen si se mnou furt chtějí povídat nějací příbuzní, které už si skoro ani nepamatuju. Zato oni si mě v plenkách pamatují velmi dobře."

Elen se uchechtla a nechala se ode mě otočil, rovnou dvakrát - jednou na každou stranu.

"Teda... donutila jsem Reného k pár hodinám tanečních kurzů, ale ty jsi talent od přírody," prohlásila.

"Chodil jsem s Ninou do pokročilých kurzů v tanečních. Pamatuješ si Ninu? Moje kámoška."

"Jistě že pamatuju. Sice jsem vás společně častěji viděla, když jste byli mladší, ale ty krásný a hustý vlasy nelze zapomenout."

"Ale vždyť ty máš taky krásný a hustý vlasy," namítl jsem. "Vypadáš nádherně."

"No to bych řekl," ozvalo se vedle mě. René se na nás zubil od ucha k uchu a šťouchl do mě ramenem. "Už je další písnička, jestli jste si nevšimli. Tak mi koukej vrátit mou manželku, začínám se cítit ohrožený. Máš tady milion pěknejch chlapů, tak běž radši lovit je."

"Polovina je moje nebo Elenina rodina," ušklíbl jsem se. "A i když je Elenin taťka fešák, tak ho fakt balit nebudu."

"Já myslím, že moje mamka by tě podpořila, pokud bys místo ní začal vařit a uklízet," zasmála se.

"Proboha, co to je za debatu tohle," zakřenil se René znechuceně. "Prosím tě, Eričku, nebal tatínky ani dědečky, jo? Máš tady hromadu mladejch kluků, co nejsou tvoji pokrevní příbuzní."

"Já se jdu asi radši seznámit s bufetem, to zní jako ideálně strávený večer," oznámil jsem a vyklidil pole. Catering měli zmáknutý úplně stejně skvěle jako všechno ostatní. Nandal jsem si na talířek pár malých řízečků, grilovanou zeleninu, opečené brambory a caprese jednohubky, kterých už zbývalo jen pár. Beztak je všechny určitě snědl Oliver, jelikož rajčata s mozzarellou a bazalkou miloval.

Proklouzl jsem nikým nepozorován do zadní části areálu, kde se předtím René s Elen fotili. Byly tam dvě houpačky ozdobené bílými stuhami a já si byl zcela jistý, že fotky odsud budou přímo dechberoucí. Posadil jsem se na jednu z houpaček, talířek jsem si položil na klín a napíchl na vidličku grilovanou papriku a bramboru. Do druhé ruky jsem vzal řízek a přikusoval ho, ani jsem nestačil všechno pořádně žvýkat, takže jsem měl pusu brzy plnou jako křeček.