Oliver ✔️

3. bonusová kapitola (5/6)

Zaváhal jsem. Ano, Jonáš na mě působil sympaticky a věřil jsem, že Aleš by sem nepozval nějakého idiota, ale přesto...

"No já tě neukousnu," zasmál se Jonáš.

Oliver ho ještě jednou sjel pohledem, než se otočil na mě: "Jestli to chceš zkusit, tak klidně můžeš. Já u toho budu."

"Jinak bych to ani nechtěl," ujistil jsem ho. To největší vzrušení už ze mě opadlo, takže jsem se mohl rozhodovat s čistou hlavou. "Takže ti to nevadí?"

"To zjistíme," poplácal mě po zadku. "Kdyby ano, zastavím to. A ty taky, pokud by se ti cokoliv nezdálo, jasný?"

"Jasně." Usmál jsem se na něj a vlepil mu pusu na tvář. Věděl jsem, že nikdo se Oliverovi nemůže rovnat - nikoho jiného jsem totiž nemiloval. A právě proto, co jsem k němu cítil, byl zážitek s ním naprosto jedinečný a nejlepší. Přesto mě přemáhala zvědavost, a když jsem měl možnost, chtěl jsem to alespoň vyzkoušet.

"Tak jo," otočil jsem se na Jonáše. "Můžeme to zkusit."

"Paráda!" Modré oči se mu rozzářily a natáhl ruku k Zoře. "Půjčíš mi provazy, viď že jo? Já s sebou ty svoje nemám."

"Výjimečně," řekla výhružně a provazy zavázané v šátku mu podala.

"Je tam i ten kokosák?"

"Jako vždycky."

"No tak bezva, jdeme na to!" Jonáš zamířil zpět k futonu, kde předtím vázal se Zorou, a pokynul mi, abych došel k němu. Posadil se a poklepal na místo hned vedle sebe - oči mu natěšeně jiskřily a já se v tu chvíli ujistil, že opravdu nemusím mít strach.

"Tak jo," poplácal mě po ramenou, když jsem se posadil před něj a on si mě přetoči zády k sobě. Rozmasíroval mi ramena a pak mi po pažích přejel dlaněmi. "Ty už to znáš, ale stejně. Kdyby tě něco začalo brnět, udělalo se ti špatně, nebo tě něco příliš bolelo, hned mi to řekni."

"Jasně, povím."

Rozmotal si první provaz a pobídl mě: "Dej ruce za záda."

"Jestli chceš dělat tékáčko, tak jenom bacha, brzy ho začnou bolet ramena. Tak ať to pak máš rychle jak povolit," ozval se Oliver a mně cukl koutek úst. Poznal jsem z jeho tónu tu starost, cítil jsem, že nebyl úplně klidný.

"Já si řeknu, zlato, neboj." Otočil jsem k němu hlavu a usmál se na něj, abych ho trochu uklidnil. I když co jsem si namlouval, kdyby on vázal někoho jiného, taky bych to nevzal s úplně chladnou hlavou. Spanking nebyl tak kontaktní, tam jsem neměl problém s tím, že sem tam spankoval i Lukyho (a navíc zrovna jeho, kterému jsem věřil). Ale ve vázání jsem vnímal mnohem vyšší stupeň intimity.

"Tak zavři oči a užij si to," pobídl mě Jonáš a upravil mi ruce za zády, abych je měl pokrčené v loktech a prsty se dotýkal druhého lokte. Provazem mi přejel po krku a na chvilku lehce zatlačil, než ho nechal volně sklouznout. Až poté opravdu začal. Nejprve mi svázal ruce v klasické pozici na takate kote a následně se vrhl na hrudník, čímž zároveň zafixoval i paže a ramena.

"Všechno dobrý? Zahýbej mi prsty."

Udělal jsem to, co po mně chtěl, a cítil jsem, jak mi na chvilku stiskl prsty.

"Cítíš to dobře?" ujišťoval se.

"Zatím je to v pohodě," broukl jsem.

"Fajn, položím si tě teď na záda. Takže kdyby něco, ozvi se."

"Ježiš," odfrkl jsem si, když to udělal a zůstal nade mnou nakloněný. "Vy si o mně všichni myslíte, že jsem neschopnej promluvit, nebo jak?"

"Ale, ale," zasmál se. "Já myslel, že jsi jenom krotkej a hodnej."