Oliver ✔️

2. kapitola - Klid před bouří

"Tak jo, je to vlastně hrozně jednoduchý." René ukázal do rohu místnosti, kde byla v krabici kupa papírů, mohlo jich být klidně tisíc. "To jsou různý dodatky, co se jaksi nestihly zařadit ke smlouvám."

"Samy se nestihly zařadit," poznamenal jsem kousavě.

"To je mi vděk za to, že jsem ti domluvil brigádu," ušklíbl se René a zapnul si sako.

"Každopádně..." Otevřel jednu z ohromných skříní, které v kanceláři byly, a odhalil tak nekonečné množství různobarevných šanonů seřazených podle měsíců a let. "Tady jsou všechny uzavřené smlouvy. Neměli jsme ale čas je seřadit podle jmen, takže tady jsou seřazené alespoň podle data uzavření. Tedy... když jsme to zrovna stíhali."

"To nechápu," nakrčil jsem obočí.

René vytáhl ze skříně náhodný šanon nadepsaný 10-2017 a položil ho na ohromný stůl uprostřed místnosti. "Prostě... tady máš všechny smlouvy z října 2017. Každý den jsme je tam ukládali a tvým úkolem je seřadit je podle abecedy a zkontrolovat, jestli jsou všechny opravdu z října 2017. Pokud se tam zatoulala nějaká z jiného měsíce nebo dokonce roku, prostě ji zařaď do správného šanonu. Až s tím skončíš, měly by smlouvy v každé složce být seřazené podle abecedy."

"Myslíš za těch sto let?" zeptal jsem se ironicky. "Vždyť jen v téhle skříni je devatenáct šanonů. A ještě jich je dalších pět."

"No... měly by tam být smlouvy od ledna roku 2012."

"To je skoro deset let!" zvolal jsem vyděšeně. "To je tu fakt přes sto složek?"

"A ta krabice s dodatky je, no... jedna z mnoha. Další jsou ve vedlejší místnosti."

"Prokrista..." zasténal jsem zoufale.

René mě poplácal po rameni a pokračoval: "Jakmile seřadíš smlouvy ve složkách, roztřídíš si dodatky podle let a měsíců a budeš je zakládat ke smlouvám. To už by mělo jít rychleji."

"To dřív vystuduju, než tohle všechno udělám."

"I kdyby... alespoň se nebudeš nudit. A uvidíš výsledky!" prohlásil nadšeně.

Jeho nadšení jsem opravdu nesdílel.

"Chceš začít hned dneska?"

"No... asi to tady trochu omrknu," přitakal jsem. "Beztak dneska nemám školu."

"Tak jo, když tu vydržíš až do poledne, vyzvednu tě a zajdem si někam na oběd."

"To zní jako motivace. Zkusím to."

Jen co za sebou ale zavřel, veškerá motivace mě ihned opustila. Nejhorší totiž bylo donutit se začít. Takže první půlhodinu jsem místo toho strávil vařením kávy a šmejděním všude kolem. Když jsem ale našel další čtyři krabice plné dodatků, dospěl jsem k názoru, že šmejdění pro moje psychické zdraví v tomto případě nebude dobré.

Poraženecky jsem si tedy ze skříně vzal nejstarší šanon označený 1-2012, posadil jsem se s ním ke stolu a pokoušel jsem se vymyslet systém, který bude nejrychlejší a nebude mě stát celé moje nervy.

'Tak co, jak to jde?'

'Katastrofa! Mám tady zavést systém do bordelu, který se tu nastřádal za deset let. Chápeš to?' Odepsal jsem Nině, zatímco jsem smlouvy vyndaval ze složky.

'Ještě se můžeš vrátit do kina. Věřil bys tomu, že ty lístky bez slevy stojí 190 Kč? A to mám studentskou slevu!'

'Jo, já je rok prodával, jasně, že to vím. Musím jít pokračovat v tý noční můře. Drž mi palce.'