Oliver ✔️

14. kapitola - Trpělivost růže přináší

Oliverův byt byl až skoro úplně nahoře v šestém patře. Nikdy jsem v bytě, který by byl tak vysoko, nebyl. Maximum bylo čtvrté patro, kde bydlí Nina, což je opravdu smrtící, jelikož tam zároveň nemají žádný výtah. U Olivera výtah naštěstí byl a dokonce i celkem nový - neměl jsem pocit, že se mnou s hlasitým skřípěním každou vteřinu spadne zpět dolů. 

Když Oliver odemkl dveře a rozsvítil, vešli jsme do předsíně oddělené od zbytku bytu dalšími dveřmi. Zul jsem se a počkal, než odemkne i druhé dveře, přičemž jsem poznamenal: "Máš to tu pěkně zabezpečený. Hezky dvojitě."

"A stejně se dostaneš dovnitř," odvětil a přes rameno se na mě ušklíbl. Pobaveně jsem do něj šťouchl a vešel jsem za ním dovnitř. 

Celý byt byl krásně osvětlený a čtvercová chodba vedla do čtyř pokojů, z čehož dva nalevo měly zavřené dveře a dva napravo zase otevřené. Oliver si sundal kabát a pověsil ho na věšák na stěně, takže jsem učinil totéž a poté ho následoval do místnosti vlevo. 

"Páni," vydechl jsem, "máš krásný obývák." Celá místnost byla laděna do světlých barev - bílé stěny i strop, prostorný šedý kožený gauč a u něj skleněný stolek. Naproti stěna napůl oddělující obývák od kuchyňského koutu a k ní byla připevněna široká plazmová televize po stranách doplněna o vysoké reproduktory. Bílé skříňky pod televizí a vedle gauče kontrastovaly s laminátovou plovoucí podlahou béžovošedé barvy. Připadalo mi, že to prostředí k Oliverovi dokonale sedí. 

"Díky. Naliju nám to víno," řekl. "Udělej si pohodlí." Poté se vydal za stěnu do kuchyňského koutu a já jsem se dále rozhlížel kolem sebe. Mou pozornost upoutal velký kovový kruh o průměru přibližně dvaceti centimetrů zavěšený ke stropu mezi gaučem a balkónovými dveřmi. 

"Cvičíš?" zeptal jsem se, když jsem se kruhu zvědavě chytil. Musel jsem mít ruce skoro úplně natažené, abych na něj vůbec dosáhl.

Oliver vykoukl zpoza stěny, v ruce držel láhev vína a rty se mu zkroutily do pobaveného úsměvu: "Jo, posiluju na tom."

"To je zajímavé," poznamenal jsem, "nikdy jsem to u nikoho neviděl."

"Můžu ti na to připevnit třeba houpačku, aby ses mohl houpat," prohodil, když ke mně došel a podal mi sklenku bílého vína, které jsme společně vybrali. 

"Měl bych teď říct něco jako 'hele' nebo 'hej' a tvářit se uraženě. Ale vlastně to zní docela dobře," zakřenil jsem se a vzal si od něj skleničku. Pustil jsem se kruhu i druhou rukou a sledoval, jak si Oliver sedá na prostorný gauč. 

Přes telefon se připojil k reproduktorům a tiše pustil hudbu, načež se na mě podíval a uchechtl se: "Jdeš si sednout ke mně, nebo pod tím kruhem budeš stát celý večer?"

Ani jsem nestihl zareagovat a vlastní nohy už mě k němu nesly. Posadil jsem se vedle něj, tak blízko, že jsem se svým ramenem otíral o to jeho. Přiťukli jsme si a já měl pocit, že tak filmové rande jsem ještě nikdy nezažil. Výborná večere v útulné restauraci a poté sklenka (nebo láhev) vína u něj doma. Následovat by měl sex a nikdo mě nepřesvědčí o ničem jiném. A s ním jsem ho navíc zatraceně chtěl. 

Když byly naše skleničky skoro prázdné, natáhl jsem k němu ruku a vzal mu ji, abych ji mohl spolu s tou svou položit na skleněný stolek. 

"Co to děláš?"

"Máš moc pěkný gauč."

"Díky. A?" nakrčil obočí. 

"A já nechci, aby sis ho polil," vysvětlil jsem a naklonil se k němu. Dlouze jsem ho políbil na rty, objal ho kolem krku a nadzvedl jsem se tak, abych se mu obkročmo usadil na klín.