Oliver ✔️

1. bonusová kapitola

Vítejte u první bonusové kapitoly!
Ráda bych před začátkem vysvětlila systém bonusových kapitol. Jelikož se mi s Oliverem ještě nechce tak úplně loučit, ale zároveň mám pocit, že druhá kniha by byla příliš, rozhodla jsem se pro tohle. Bonusové kapitoly budou vycházet nepravidelně a nejsem schopna dopředu říct, kolik jich bude. Ráda bych do nich ale promítla všechny možné nápady, které jsem během psaní měla a neuskutečnila je, abych nezpomalovala tempo děje. Nebo proto, že na ně bylo ještě příliš brzy. Jednotlivé kapitoly na sebe nebudou nijak navazovat, takže nebude potřeba si hlídat, zda jste četli předchozí. A teď, když jsem řekla vše potřebné, vám přeju příjemnou zábavu při čtení. :)

***

"Ale já tam chci."

"Ne."

"Olivere!"

"Co je?"

"Dělej, vezmi mě tam!"

"Řekl jsem, že tě tam vezmu, až budeš připravený."

"Ale já jsem připravenej. Jedinej, kdo tu není připravenej, seš ty."

"No fajn, tak nejsem připravený já."

"A kdy budeš?"

"Nikdy."

Zoufale jsem zanaříkal a založil si ruce na prsou. Propaloval jsem Olivera pohledem, vyčítavě se na něj mračil a jemu to bylo zcela upřímně u pr...

"Tak ho tam vezmi jen nakouknout," ozval se Luky sedící proti nám, načež si prohrábl modré vlasy, které mu ladily s tričkem. Ten kluk byl jako chameleon, každý měsíc jiná barva vlasů.

"A on bude chtít hned něco dělat, to víš, že jo. Žádný peklo. Neexistuje," zamítl Oliver rázně, neochotný ustoupit byť jen o krůček. Dobrá, bylo potřeba nasadit těžší kalibr.

"Ty si snad myslíš, že bych tě neposlechl na slovo?" podivil jsem se. Obočí mu při mých slovech vyjelo výš a odpověď mi byla jasná, ještě než ji vyslovil.

"Ano, to si přesně myslím."

"Ale já tě poslouchám," namítl jsem. Poposedl jsem si k němu na gauči blíž, až se naše stehna a ramena přitiskla k sobě. Položil jsem mu dlaň na koleno a lehce mu ho promnul.

"Vím, o co se snažíš, Eriku. A odpověď zní ne."

"O nic se nesnažím," prohlásil jsem nevinně. Pomalu jsem dlaní vyjížděl po jeho stehnu, přímo přes rozkrok, po břiše až na hrudník. Zatlačil jsem na něj a Oliver se tak musel opřít o zadní opěrku gauče. Přehodil jsem si přes jeho stehna nohy a rukou jsem ho stále hladil po hrudníku. Natáhl jsem k němu krk, abych svými rty dosáhl na jeho tvář. Líbal jsem ho na hranu čelisti a pod ucho, vdechoval vůni jeho kolínské a na moment jsem skoro až zapomněl původní záměr svých činů. A on pravděpodobně také, jelikož jsem cítil jeho dlaň, jak mě hřeje přes džíny na stehnu. Druhou rukou mě chytil za očko obojku a natočil si mě tak, aby mohl spojit naše rty. Objal jsem ho pažemi pevně kolem krku, takže i když jsme se od sebe po chvilce oddálil, jeho tělo bylo stále přitisknuté k tomu mému.

"To je hrozný s váma," ozval se Luky a poté poukázal na svého momentálního dominanta, jeho ženu a pár dalších lidí, kteří u našeho stolu seděli. "Jakože v pohodě, my se bez vás bavíme. Ale víte o tom, že jste na deset minut úplně vypnuli? Jistě, že nevíte! Tenhle večer už po šestý. Teda ne že bych vám to počítal."

"Asi ti to taky spočítám," ozval se Aleš, jeho dominant. "Mám pocit, že už jsme tak na čtyřiceti ranách rákoskou. Přidejme k tomu tedy ještě deset za drzé poznámky."