Oliver ✔️

31. kapitola - Zákony přírody

Moc jsem na mobil během prodlouženého víkendu nekoukal. Oliver si totiž veškerou mou pozornost ukradl pro sebe.

Když jsem se na telefon v neděli ráno po několika desítkách hodin podíval poprvé, trochu jsem se vylekal. Přistálo mi tam od Niny rovnou pět zpráv a dva zmeškané hovory.

'Asi jsem udělala hroznou blbost, potřebuju to s tebou probrat.'

'Až budeš moct, tak mi zavolej.'

'Kam jsi zase zmizel, tohle je urgentní!'

'Týká se to Máry.'

'Ty tu furt ještě nejsi?? Kde je můj nejlepší kámoš, když ho potřebuju? :D No tak, nebereš mi ani telefon!'

Takže hned jak jsme dojeli s Oliverem zpět do Prahy, nechal jsem se vyhodit u Niny a děsil se, co se asi tak mohlo stát tak hrozného. Navíc s Márou.

"Čau," pozdravila mě ve dveřích. Dala mi pusu na tvář a pobídla, ať jdu dovnitř.

"Ahoj. Tak... povídej, val to do mě." Posadil jsem se v obýváku na gauč a sledoval, jak mi nalévá do sklenice mátovou vodu.

"Nechceš mi nejdřív povyprávět, jak jste se měli s Oliverem?"

"Bylo to super, jsem do něj blázen a můj mozek občas tak trochu vynechává a myslí si, že je i on do mě. Tak... teď ty."

"Já myslím, že je, jen mu bude asi delší dobu trvat, než si to připustí. A než to vysloví nahlas. Ale proboha - jeli jste společně na malou dovču, dal ti klíče od bytu, jste spolu snad každej den... jasně, že tě má fakt hodně rád."

"Je to takovej začarovanej kruh. Já vím, že mě má rád, ale... zároveň vím, že ani zdaleka necítí to, co já. Ale to bychom furt řešili dokola to samý. A já chci slyšet, co se stalo, tak spusť!"

"Zkrátka... byla jsem s Márou v sobotu na obědě. Znáš nás, klasika. No a pak jsme se prošli a kecali a kecali. A nějak jsme se nedokázali zastavit."

"To je pro vás dost typický."

"Já vím. Začali jsme řešit jeden film, co mi hrozně doporučoval, jmenovalo se to Rozpolcený. No a jelikož já se na doporučovaný filmy většinou skoro nikdy nepodívám, tak mě pozval k sobě, že jsou rodiče na chalupě, tak nebudou prudit. Tak jsme si to pustili, otevřeli si k tomu láhev vína a koukali jsme. V půlce druhý flašky už jsem byla docela picnutá, on taky nebyl úplně střízlivej."

Proboha, prosím, že to nemíří tam, kam si myslím.

"A víš, že on má s holkama úplně stejnej problém jako já s klukama. Nedokáže se úplně uvolnit, nebo mu nesednou její názory, vyjadřování, pohled na svět... prostě to, co mi vadí i na klucích. Tak jsme to začali zas rozebírat. A já pak asi řekla něco, co jsem říkat neměla."

Nakrčil jsem obočí a pozorně poslouchal. Zatím to totiž znělo jako jakákoliv jiná schůzka, co za posledních pár let měli. Byli kamarádi odmalička. Věděli o sobě všechno a já nevěřil, že by mohla Nina Máru čímkoliv šokovat. Už jí byl kupovat vložky i tampóny, držel jí vlasy, když zvracela, ona mu jela na druhý konec Prahy pro zapomenutá ultra drahá sluchátka, zatímco vyspával kocovinu, asi třikrát se společně ztratili v lese, dokonce ji i viděl nahou, když se sprchovala na oslavě narozenin společné kamarádky. Každý jiný kluk (krom mě) by po ní vyjel. Ona nad tím však v jeho případě mávla rukou, on jí podal osušku a prohlásil, že jestli se příště nezamkne, odstřihne jí teplou vodu, pokud to dřív neudělá sama tím, jak dlouho se sprchuje.