Už navždy! ... snad.

sál

Zatímco David na boxu vyšetřoval pacienta, já jsem na příjmu dodělávala rozpis služeb.

„Mery" přišel ke mě Jirka.
„Ano" vstala jsem hned ze židle a odložila na chvíli prupisku, kterou jsem si doplňovala do rozpisu nějaké věci.

„Dneska má přijít ten nový doktor...jmenuje se... Ted mi to jméno vypadlo... No nevadí... Prostě až přijde, tak ho pošlu za mnou... Jdu jenom k jednomu případu na jipku a pak budu normálně u sebe" pousmál se na mě.

„Spolehni se" oplatila jsem mu úsměv.
Když zamířil směrem k jipkám, tak jsem se mohla znovu posadit na své oblíbené místo a pokračovat ve svojí práci.

Po chvíli mě ale znovu vyrušil známý hlas... Tentokrát ale nepatřil Jirkovi...
„Mery... Já bych potřeboval schválit sál... Je volný někdo na konzultaci??" Zeptal se David.

„Jo... Valenta je volný zavolám ti ho jo?" Vzala jsem do ruky telefon.

„To budeš hodná, díky... Pošli ho na jedničku" naklonil se ke mě a dal mi pusu dřív, než jsem stihla Valentovi zavolat.

Vytočila jsem číslo a David se vrátil zpátky na box.

„Miloši... Můžu tě poprosit... Box 1... David potřebuje schválit sál... Jo díky... Ahoj" položila jsem telefon.

Než jsem se ale dostala zpátky k rozpisu, tak se přiřítily Vali a Lucka... Dvě z mých nejlepších kamarádek.

„Ahooj" pozdravily mě jednohlasně.

„Co vy tady?" Usmála jsem s Ema ně.

„Co by astestace" oplatila mi Lucka úsměv a posadila se na jednu z volných židlí.

„A kde máte Emu??" Zajímala jsem se.

„Prosimtě však ji znáš buď zase zaspala nebo přijde za chvíli s Romanem..." Odpověděla mi tentokrát Vali.

„No je mi to jasný" zasmala jsem se.

„Hele tady je" ukázala v tu chvíli Lucka ke dveřím.

Všechny tři jsme se podívali ke dveřím a opravdu stála u nich Ema s Romanem a něco spolu řešili.
Po chvíli si ale dali pusu a každý se vydali jinou cestou Ema k příjmu za holkama a Roman na lékařak.

„nazdárek dámy, neruším?" Pozdravila nás a loktem se opřela o pult.

„Nene... Zrovna jsme probírali okolnosti tvého pozdního příchodu" zasmala se Lucka.

„Já přišla pozdě jo..." Podívala se Ema na hodinky... „Tyjo... O celé dvě minuty... Co budeme dělat??" řekla ironicky.

Společně jsme se zasmaly a Ema se vydala na lékařak se převléct. Holky ji hned následovaly a společně si ještě opakovaly nějaké věci na atestaci.

„Mery... Půjdeme s Davidem na sál..." Přišel ke mě Valenta.
„Jak jako s Davidem... Nezapomeň že bude mít atestaci..."
„No já vím... Ale máš snad někoho jiného volného...?"
„ne... Jen ty co se chystaji na atestaci"
„Tak vidíš, tak nám zamluv ten sál... A ať objednají krve a plazmu... 4x... A kdyby to šlo... Tak prosím Viktora" otočil se Miloš na patě a společně s Davidem se šli umývat.

Ani jsem neměla čas si s ním promluvit...