Už navždy! ... snad.

zásady a pětka z chemie

„ Daví, ale chápeš, že už jsme dávno mohli být doma..." Zula si Mery boty a vešla do kuchyně.
„No jo, promiň, ale však jsi ho viděla, jak mě provokoval... Blbeček jeden zamindrákovanej..." řekl jsem si pro sebe a následoval jí.

„Ahoj Majdo, jsi doma?" Zavolala Mery, směrem nahoru k Magdě do pokoje.

„Jojo" ozvalo se že shora... Do pár minut byla Majda dole.

Posadil jsem se ke stolu a ze skleněné mísy si vzal poslední jablko.

„Jak bylo ve škole?" Ptala se Mery Majdy, zatímco vytahovala nákup.

„No... Dobrý..." Odpověděla ji Majda vyhýbavě a posadila se naproti mě.
Hned, co usedla na židli, si vytáhla s kapsy mobil a začala si s ním hrát.

„Jak dobrý? Co dobrý? Zajímá mě všechno... A odlož ten mobil! Alespoň, když s tebou mluvím." Otočila se na ní Mery přísně.

Majda protočila oči v sloup a odložila mobil na stůl.

„Takze co bylo s tou školou?" Ptala se znovu Mery.

„No... Mám pětku z chemie..."

„ Pětku? To se tj jak povedlo? vždyť zatím berete jenom prvky ne?" Chopil jsem se slova teď já.

„No jo... Však tu pětku nám právě z těch prvků..."

„To ses to nemohla naučit?" Řekla Mery docela klidným hlasem.

„No jo... já na to zapomněla, ale v pátek máme chemii a já si to opravím..."

„Určitě?" Zjišťovala se Mery.

„Jo... Neboj... Teď jsem se to celý odpoledne učila..."

„Jo? Jseš si jistá, že jsi nebyla s venku s Týnou?"

„Jo... Celou dobu jsme tu seděla a učila se ty debilni prvky"

„Fajn... Tak můžeš jít pokračovat" řekla Mery a Majda se v tu chvíli zvedla od stolu.

„A ten mobil tu nech... Ať tě to nerozptyluje..." Usmála se na ní a kouakala se, jak mizí ve dveřích svého pokoje.

„A my půjdeme?" Otočil jsem se na ní.

„Jo" kývla hlavou, zavolala na Majdu, že jdeme pryč a konečně jsme mohli vyjít směr nonstop, kam jsem se mimochodem těšil.
Ale tak, kdo by se netěšil na své nejlepší kamarády a večerní oslavu.