Už navždy! ... snad.

hovor

Seděli jsme s Julčou v naší druhé lavici a poslouchali výklad naší třídní. Říkala nám takové ty klišé, které slýcháme všichni na začátku nového školního roku, tuplem v úplně novém prostředí. Vykládala nám taky o adapťáku, na metry pojedeme v pondělí. Nikdo ji ale neposlouchal. Kluci před námi se zuřivě bavili o něčem, čemu jsem horko težko rozuměla a když jsem se otočila, tak jsme zjistila, že i holky jsou ponořené v nějaké zajímavé debatě, která se určitě týkala něčeho velice důležitého, jak je znám.

Otočila jsem se zase zpátky čelem k učitelce a pozorovala, jak si nás pečlivě prohlíží. U toho povídal něco o učebnicích a prohlídce školy, která nás čekala zítra. Pozítří ještě nějaká akce školy, něco jako sportovní den a pak v pondělí odjezd na adapťák.

Sotva, když jsem se zaposlouchala do toho, co nám učitelka vykládala, tak mě někdo píchl do zad prupiskou.
„Jau co je?" Otočila jsem se na Natku.

Julča se hned otočila za mnou.
„Holky, prosím vás důležitá otázka... Myjete si šunku?" Zeptala se nás Pája.

„Co?" Řekli jsme obě jednohlasně. A zároveň se začali smát její otázce.

Těch 45 minut uběhlo, tak rychle, že jsme se ani nenadála, a už zvonilo. Bylo teprve něco po deváté a tak jsme se rozhodli jít do města.

Všichni společně jsme vycházeli ze školy a smály se, když mi zrovna zazvonil telefon.

Pája s natkou a Julčou jsi napřed a já hovor zvedla. Volala mi Mery.

„Jé, čau ségra zrovna jsme ti chtěla volat... Prosimte můžu..." Chtěla jsme se Mery zeptat, jestli můžu jít s novými kamarády ven.
„Mery, stalo se něco?" Zeptala jsem se.
Z druhého konce se neozvalo dlouho nic... Pak ale Mery popotáhla a já cítila, že je něco špatně.

„Mery, co se stalo??" Zeptala jsem se znovu. Nevím co jsem čekala, něco čeho jsme se tolik bála, ale když mi Mery řekla to jedno jediné slovo... Všechno mi bylo jasné...

„Máma..." Ozvala se z druhého konce plačící Mery. V tu chvíli jsem už neměla žádné myšlenky na odpoledne s kamarády. Z očí se mi začaly kutálet slzy, hovor jsem ukončila a bez jediného slova se rozběhla na metro. Potřebovala jsem být u nich co nejdříve, a zjistit, co se stalo.