Už navždy! ... snad.

adapťák

I když mi nebylo zrovna nejlíp, tak jsem na adapťák odjela. A rozhodně jsem toho nelitovala, byl to ten nejlepší týden v mém životě. Máme naprosto úžasný kolektiv se skvělími lidmi. Byla jsem na pokoji s holkama, stala se z nás nerozlučná parta. Byla s nimi sranda a navzájem jsme se doplňovali. Zbytek třídy byl též fajn, ale tyhlety tři holčiny jsem si oblíbila nejvíc. Dokonce jsme i zjistili, že naše třídní dokáže být fajn a že je s ní občas i sranda. Přitom na nás celé ty tři dny působila jako největší kakabus. Vcelku jsme si začali rozumět i s klukama co seděli před námi. Natka znala toho jednoho z dřívějška, prý z nějakého táboru či co a ten druhý byl vcelku i vtipný, dobře vypadal a nebudu lhát, když řeknu že jsme na něj všechny koukaly.

Adapťák, byl rozhodně něco, na co jen tak nezapomenu... A na co bduu ráda vzpomínat i za pár let.

Byl už pátek a my jeli domů. Bylo sranda vidět, jak jsme se rozdělili do nekolika menších skupinek, které si posedlí k sobě a bavili se o takových těch neplacených tématech. Jen my jsme řvalo přes celý autobus nesmysli a tlemili se našim blbým vtípkům. Natka otevřela naše oblíbené špízové brambůrky, o které jsme se málem poprali, a u toho jsme pozorovali Páju, která natáčela nový tiktok trend. Těch jejich 20k folouverů, totiž nutné potřebovalo nový příspěvek a Pája byla ten typ influencerky, která jim ho samozřejmě hned natočila. Julča se jí jen smála a společně jsme si povídali. Natka očkem pokutovala po Vítkovi, který s Michalem sedel před námi.

„Nekoukej na něj" strčila do ní Julča.
„Jau... Nech mě jo, radši pomoc Paje s tím tiktokem." Odbyla ji a otočila se na mě.

„Jn Juli bys mohla no, nejde mi to tu nikde opřít" řešila Pája velmi závažný problém.

Začala jsem se smát a Julča se na mě jen vyděšeně podívala a bez řečí chytla Paje mobil.

Za pár hodin jsme byli v Praze, a já hned zamířila na nádraží, protože jsem chtěla být co nejdříve doma. Zítra mě čekal náročný den a potřebovala jsem si odpočinout.