Když jsem slyšel Mery, že dorazila domů, hned jsem Karolínce zapl televizi a šel pomalinku za ní.
„Ahoj" pozdravil jsem ji, když si mě všimla.
„Ahoj" odvětila mi ne zrovna nejpříjemnějším hlasem.
„Mery... Pojď si prosím promluvit, dost by to pro mě zajímalo... Kdyby jsis mě poslechla prosím... Původně jsem to chtěl udělat trsoku jinak, ale Udělám to takhle. Věřím, že je to to nejlepší co můžu udělat... Mery já tě miluju chci ti to celé vysvětlit... Já o Karolince nevěděl... Fkat ne... A před těmi čtyřmi roky jsme byli od sebe přes týden... Byla to největší chyba mojeho života a moc mě mrzí že jsem se s ninou vyspal, ale není ona dokonalá... Dívej namalovala obrázek. Tohle jsi ty a tohle já. Tady je Majda a tady Karolínka. Karolínka té má moc ráda a mě i jí moc mrzí co se stalo..." Divil jsem se že Mery můj výstup pozorně poslouchala, prakticky bez prohnutí. Ale pokračoval jsem. Chtěl jsem pečlivě využít všechen čas, který mi dala, na to abych ji vscehno co jsem potřeboval vysvětlil.„Já tě moc miluju Mery... Nechci ztratit těch 6 let s tebou jen tak mávnutím kouzelného tento... Já tě miluju ty jsi skvělá ženská a byl bych moc rád, kdyby sis to rozmyslela a vrátila se domů... Moc rád bych si tě totiž vzal... Za ženu. Pokud moji nabídku přijmeš budu jedině rád..." Klekl jsem si na koleno a z kapsy vytáhl krásný prstýnek z bílého zlata.
„Tak co? Vezmeš si mě?" Pousmál jsem se na ní.
V tu chvíli jsme čekal 150 různých možný h odpovědi a různých možných scénářů co všechno se mohlo stát nebo taky nestát, až mě její reakce překvapila. I přes ty roky mě dokázala překvapit a to byl jeden z důvodu proč jsme ji měl tolik rád... Ať už jako kamarádku, přítelkyni nebo budoucí manželku. Nikdo není dokonalý, ale ona se snažila být dobrý člověk a to se cení.
Přistoupila ke mě. Pohladila mě po tváři a usmála se na mě.
„Jo... Jasně že jo" objala mě a já nikdy nebyl šťastnější než právě v tento moment. Tolik různých emocí a pocitu v jednom jsem necítíl snad nikdy.Nevěděl jsem, jestli je dobře nebo špatně cítit se zrovna takhle, ale když jsem ji pevně objal cítil jsem se ještě líp...
Toto byl přesně ten moment ve který stačilo říct jediné...
UŽ NAVŽDY...!
ČTEŠ
Už navždy! ... snad.
PoetryTato povídka volně navazuje na povídku nejlepší přátelé 💗. Aneb po šesti letech.💘