Už navždy! ... snad.

co se děje?

Tato část bude výjimečně psaná z pohledu Majdy.

„Tvl, on vážně odjel" doběhla jsem zpátky k naší chatě. Chvíli jsem totiž za Davidem běžela... Ale marně, stejně odjel.

„Co?" vyběhl Roman z chaty.

Chvíli trvalo,než jsem zase popadla dech, ale potom jsem mu všechno vysvětlila...
Tedy, alespoň to co jsem věděla... Takže vlastně skoro nic...

„Emo?" Zavolal Roman Meryjinu nějlepsi kamarádku.

„Ano zlato?" Prisla hned za námi.

„Co se stalo s Mery? Ty to určitě víš.... David teď taky odjel a nechal nám tu holky" zeptal se Roman Emy.

Ema se podívala první na mě, pak na Kačku a nakonec na Romana.

„Myslim, že by si to měl David vyřešit sám... A holky můžeme domu odvést i my ne?" Řekla Ema dost vyhíbavě.

„No jo, to určitě můžeme, ale tady jde o to, že nikdo pořádně neví co se tu stalo, teda až na tebe... Ty to určitě víš..." Naléhal Roman.

„Vím, ale tohle by si měli vyřešit sami... Nech je... Oni to zvládnou... Jako vždycky... Já to vím... Vždycky to zvládly, tak si poradí i teď." Řekla Ema a bez jakéhokoliv dalšího slova odešla zpět do chaty.

Nevím, jestli jsme s kačkou byli jediné, které opravdu netušili o co tu jde, ale já se cítila mizerně. Ne že jsem nevedla vuebc nic o tomhle všem, co se tu právě dělo, ale taky jsme neměla nejmenší ponětí, kde moje ségra ani David momentálně jsou a co vlastně mají oba zalubem.

Pokusí se snad udělat něco s tím co se mezi nimi pokazilo? A nebo Poc vlastně Mery odjela? Udelal David něco špatného? Nebo ji snad řekl něco nevhodného? Nebo o co tu vlastně jde?

Přemýšlela jsem nad tím vším a pomalu mě napadalo, že bych taky mohla něco podniknout a zjistit co že se vlastně stalo... A v ten moment mě ani Kačku nenapadlo nic lepšího než znovu zavolat Mery.

A tak jsem popadla svůj telefon a vytocila její číslo.... Dnes už podruhé... A snad už naposledy...