Už navždy! ... snad.

poslední den školy

Uběhlo pár dní, od té doby co jsem se viděla s Davidem v parku. Byl konec školního roku, konkrétně poslední den školy.

„Tak co? Jsou ty šaty dobrý?" Seběhla Majda ze schodů.

„Jojo, jsou krásný, moc ti to v nich sluší" usmála jsem se na ní.
„Děkuju jsi hodná" usmála se na mě.
„Kde máme tu bonboniéru pro třídní?" Zeptala se a sedla si ke snídani.

„Tady, dám ti ji k věcem" nabídla jsem.
„Dobre, děkuju" pustila se Majda do snídaně.

„Mery, můžu jít po škole s holkama na nákupy, chceme si to spolu ještě užít předtím než přestoupím na tu novou školu"
„Jasny, jen jdi... Ale do osmi doma, jasný?" Podívala se na mě Mery příště.

„Jojo, díky jseš nejlepší" objala mě a šla si čistit zuby.

„No jo, však já vím... Kdyby náhodou přišla dřív, tak odpoledne jdu na kontrolu, tak je možný, že tu nebudu." Volala jsem na ni do koupelny.

„Dobre, a půjdeš i za mámou?" Ptala se mě zatímco si čistila zuby.
„Jo, asi jo... Uvidim, asi týden jsem tam nebyla, takže se tam mozan stavím. Mám ji od tebe pozdravovat?" Zeptala jsem se jí.

„tak samozřejmě" přišla za mnou Majda. Vzala si z lednice nektarinku, kterou si hodila do tašky, bonboniéru a složku na vysvědčení. Nazula si boty zavolala na mě „Tak čauuu" a odešla.

Sedla jsem si ke zbytku své snídaně a po chvíli taky vyrazila do práce. Dneska mě čekala první služba po týdnu, kdy jsem do práce nechodila kvůli tomu, že bych nesnesla vidět Davida... A dneska tam stejně musím kvůli konzole, takže mi bylo úplně jedno jestli tam bude nebo ne, ale i tak jsem samozřejmě měla předem zjištěné, že má dneska volno... Sama jsem mu ho před dvěma týdny zařizovala, kvůli tomu že jede do Prahy, pozval si ho tam děkan fakulty na nějakou konzultaci nebo tak něco. A díky tomu že atestací už mají všichni tak jsem nemalá problém s tím ho tam nepustit a teď se mi to ještě k tomu i hodilo.