Už navždy! ... snad.

debil

(omlouvám se za sprostá slova😭🤣hah)

„Kurva, kurva, kuuurvaaaa" probudil jsem se ráno mimo svoji postel.
Podíval jsem se na hodinky, bylo něco po sedmé hodině.
Vedle mě nikdo neležel, což bylo dobré znamení, ale jen do chvíle, než jsem se podíval co mám na sobě, nebo spíš co na sobě nemám...

„Doprdele" vyskočil jsem z postele a začal hledat svoje oblečení. Jediné co mi zůstalo, byla práva ponožka a trenky.

Pobíhal jsem po pro mě naprosto neznámém pokoji a snažil se najít zbývající části mého včerejšího oděvu.

Druhá ponožka... Kalhoty... Tričko... Mikina... Boty, ty leží támhle a rychle pryč...

„Davídku, nese se snídaně do postele, pro mladé a šikovné hochy..." Slyšel jsem z vedlejší místnosti.

Vylekal jsem se, popadl batoh a všiml si otevřeného okna...
V tu chvíli mě nenapadlo nic lepšího než utéct právě ním. Bylo to docela vysoko... Přeci jen první patro, ale nějak jsem to zvládl a za chvíli jsem už utíkal po ulici pryč.

Doběhl jsem až k nemocnici, kde jsem měl zaparkované svoje auto. Nastartoval jsem a rychle odjel pryč. Teprve když jsem přišel domů, měl jsem chvíli čas nad vším přemýšlet.

„Já jsem takovej debil" zařval jsem přes celý byt... A napsal jsem Mery:
„Rád bych si s tebou promluvil... Šlo by to? Dnes večer na našem místě? Tvůj D." Esemesku jsem odeslal a do pár minut jsem se dočkal i odpovědi.

„Ok, tam v osm budu tam..." odepsala, což mi hned zvedlo náladu. Pousmál jsem se a poslal jí velké červené srdíčko...

Teprve pak nastal ten teď o mnohem větší problém... Zvaný Adéla.

Jediné možné řešení, které jsem si tak nějak dokázal v tu chvíli představit bylo prostě umřít. Nemohl jsem to posrat víc... Tohle jsem Mery nesmí nikdy dozvědět... NIKDY!

Vytočil jsem číslo na neurochirurgii a nechal převést Adélinu kamarádku do Ústí... Přišlo mi to jako nejrozumnější řešení... Nemohl jsem dopustit, že se ty dvě potkají v nemocnici, nebo ještě hůř na urgentu...

Každopádně, pokud si dobře pamatuju, tak Adéla říkala, že má být půjčený od kamaráda a že se za pár dní vrací zase zpátky do Ameriky, kde pracuje jako modelka. A timpadem bych od ní mohl mít snad pokoj... Její číslo jsem dal vrchní neurochirurgie, ať ji uvědomí o převezeni její kamarádky do Ústí... A vzhledem k tomu že ji já svoje číslo nedával, tak nezbývalo nic, než doufat že to dopadne dobře...